„Popravdě, už jsem v to moc nevěřil, ale pan Židlický mi vždycky říkal, že to může přijít kdykoliv. Měl pravdu, přišlo to asi v nejlepší moment pro mě, je to něco neuvěřitelného,“ rozplýval se po finále obránce Ščotka, který všechny předchozí zápasy sledoval z hlediště.

Když přišel před finále od trenéra obránců Marka Židlického povolávací rozkaz, dostavila se i pochopitelná panika: „Začal jsem být totálně nervózní. Říkal jsem si, že to klukům určitě zkazím nebo že to bude špatný, ale nakonec těch pár střídání bylo ještě jakžtakž, snažil jsem se hrát co nejvíc jednoduše. Tím pocitem ale určitě byla nervozita.“

Ščotka nakonec jako sedmý bek odehrál ve finále něco přes čtyři minuty během šesti střídání. Ale hned to první stálo za to, jen co naskočil do hry, musel ubránit nejužitečnějšího hráče turnaje.

„Už když jsem vyšel na led a viděl jsem Kevina Fialu, jak se rozjíždí, tak říkám: ‚No, tak to je v pr****‘. Ale naštěstí jsem nějak vycouval a dopadlo to dobře,“ popsal.

Když se Ščotka vrátil na střídačku, následovala pochvalná poplácání. A tak to bylo pokaždé. To vsetínskému rodákovi pomohlo rychle shodit nervozitu.

„Vím, že to je klišé, ale máme tady fakt skvělou partu. Tohle člověku vždycky pomůže, když udělá i sebemenší maličkost a hned ho kluci pochválí. V tom mi pomohli ať už kluci, nebo Židla (Židlický), prostě všichni,“ přiblížil.

Se soudržným mužstvem se Ščotka nakonec radoval z vítězství 2:0 a vybojovaného titulu. Odkládání dovolené navzdory nejistotě, jestli se vůbec dostane na soupisku, mu proto rodina jistě promine. „Teď už ano, teď už to je úplně v pohodě,“ směje se hokejový obránce se zlatou medailí na krku.

Kryštof Kousal Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít