Miculyčová kombinovala fotbal a kolo, nakonec se rozhodla naplno věnovat BMX. Teď je nadějí pro Paříž
Iveta Miculyčová je jednou z medailových nadějí pro olympijské hry v Paříži, kde bude Česko reprezentovat ve freestyle BMX. Jenže nechybělo moc a mohla být na olympiádě v úplně jiném sportu, začínala totiž jako fotbalistka.
Skatepark, který je v Kostelci nad Orlicí, sousedí s fotbalovým hřištěm. A i když to na něj má osmnáctiletá akrobatická cyklistka z domova blízko, po trávníku se proběhla jen párkrát.
Miculyčová kombinovala fotbal a kolo, nakonec se rozhodla naplno věnovat BMX. Teď je nadějí pro Paříž
„Přímo na tomhle hřišti jsem nehrála, hrála jsem v Častolovicích. Toto hřiště bylo pořád zasekané a hlavně se přestavovalo. Vlastně jsem tady testovala dráhu, běhala jsem, skákala do písku,“ popisuje Miculyčová.
Její sportovní kariéra byla velmi dobře rozjetá, šla čím dál výš, jak v rozhovoru s hercem Davidem Novotným říkala její maminka Hanka.
„Začali si jí všímat v Hradci v holčičím týmu. Tam pak začala taky hrát nějakou druhou ligu, když jí bylo čtrnáct. A začala si jí všímat Sparta. Vzhledem k tomu, že jsem na ni byla sama, nemohla jsem si dovolit jezdit do Prahy. Chtěli, aby jezdila dvakrát až třikrát týdně na trénink. Takže bych musela najít nějaký internát a o víkendech by byla na hotelu,“ vzpomíná.
A v tenhle moment dostává fotbalový příběh trhliny. Osmnáctiletá Miculyčová se navíc jednou po tréninku šla podívat na otevírání nového stadionu v Kostelci, jehož součástí byl i skatepark.
„Otevírání stadionu bylo završené tím, že přijeli kluci jako Tomáš Beran a předváděli exhibici. Já stála nahoře, koukala na to a říkala si, že je to fakt hustý. Mají ohlas, lidi řvou. Salto na kole není těžké, ale pro oči to vypadá hustě. Řekla jsem si, že to chci zkusit, protože už jsem měla kde jezdit. Sledovala jsem to už delší dobu, ale předtím nebylo místo ani čas. Byl totiž fotbal,“ vypráví Miculyčová o tom, jak ji zaujala akrobatická cyklistka.
Nějakou dobu se věnovala oběma sportům současně. „Fotbal s kolem jsem chvíli kombinovala, jenže z kola jsem měla ze začátku pořád zranění, takže se nedalo hrát. Taky jsem trénovala třikrát v týdnu a o víkendech byla na závodech. Na kolo jsem se dostala jednou nebo dvakrát do týdne, což mě štvalo. Fotbal mi bral všechen čas, do toho jsem měla školu, a ještě jsem chtěla jít občas na kolo. Začala jsem pak místo na fotbal chodit na kolo. To se jim vůbec nelíbilo, tak jsem řekla, že končím,“ popisuje.
Jenže místo toho, aby její maminka byla ráda, že zůstane dcera doma, byla pro změnu vyděšená z toho, co se dceři může na rampách stát. „Přišla s tím, že chce jezdit, takže dostala kolo pod stromeček,“ smířeně vypráví Ivetina maminka.
