Ester, ještě jednou velká gratulace ke druhé zlaté medaili. Jaké to bylo podruhé na stupních vítězů?
Bylo to fajn. Rozdíl byl v tom, že teď už jsem věděla, kam mám jít, a už jsem se moc neztrácela. I když trošku jo, už jsem holt taková... Ale už jsem věděla, jak na to - kam si mám stoupnout, kdy mám zapózovat, kde se usmát a tak.

Váš medailový ceremoniál byl o deset minut posunutý. Víte důvod?
Vůbec jsme nestíhali. Celou dobu jsme jeli s policajty tak dvoustovkou. Já jsem se u toho snažila namalovat, takže podle toho vypadám. Bylo to určitě kvůli mně.

Vy jste se malovala v autě? Neudělala jste si při tom něco?
Jo jo, malovala. Bála jsem se, že si vypíchnu oko, protože ten chlap jel jak šílenec. Ale dobře to dopadlo. Oči mám obě a pořád vidím fantasticky.

Umíte vítězit. Umíte i slavit?
Pro mě ta největší oslava skončila cílovou páskou, už se docela těším do postele.

Kde byly větší emoce? Při závodě, nebo na stupních vítězů?
Největší emoce byly při závodě, na to nikdy nezapomenu. Je to jako s každým závodem - každý má své vlastní kouzlo a jsem strašně ráda, že jsem tu mohla být a závodit.

Na slavnostním zakončení ponesete českou vlajku. Těšíte se?
Je to obrovská čest a jsem moc ráda, že mě pro to vybrali. Ale zároveň se budu snažit zůstat tam co nejkratší dobu, abych se vyhnula riziku nějakého nastydnutí.

V pondělí vás ještě čeká oslava na Staroměstském náměstí, něco jako hokejisté po Naganu...
Ještě ani nevím, jak to bude probíhat. Dozvěděla jsem se o tom až dneska (v sobotu) po závodě. Asi to bude nějaké překvápko, ale jestli tam pojedu rovnou z letiště, tak to budu teda vypadat.

Jakub Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít