Olympijský deník Roberta Mikoláše: Na náměstí Nebeského klidu
Do Pekingu se dnes po čtyřměsíčním putování po pěti kontinentech a následně i celé Číně vrací olympijská pochodeň. Běžci nevynechají ani náměstí Nebeského klidu, kde mimochodem celá pouť začala. Na náměstí, které představuje symbol lidové Číny, ale také krvavého potlačení studentských demonstrací v roce 1989. I kvůli tomu je přísně střežené. My se na něj teď vypravíme s Robertem Mikolášem.
"...jeden, dva, tři, úsměv! A ještě ´véčko´, tak to je dobře!" Spouště fotoaparátů cvakají o sto šest. Stojím v pravém rohu náměstí Nebeského klidu, odkud lze vidět bránu do Zakázaného města s obřím portrétem Mao Ce-tunga.
Snímkuchtiví turisté tedy mají na jedné fotce prakticky vše. Zpovzdálí je sledují všudypřítomní policisté, uniformovaní i tajní. Jeden z nich najednou zastaví muže s igelitkou a vytahují její obsah. Pokud se mluví o kontrole v rámci Číny, na Ťien-an-men je určitě nejpečlivější.
Připraveni jsou i požárníci postávající u hasičského auta. "Nezáleží, jaké je počasí, zda jako nyní praží slunce. Musíme být stále v pohotovosti a připraveni zasáhnout. Na vaší otázku, zda i proti demonstrantům, vám nechci odpovědět," říká mi velitel profesionální jednotky hasičů Sü I Fej a rychle volá nadřízenému. "Nezlobte se, nemohu," dodává.
Vydávám se tedy k blízkému přechodu, abych se dostal na centrální plochu největšího náměstí světa, policista mne však nekompromisně zastavuje. "Dál nemůžete," říká. Namítnu, že na protějším kontrolním stanovišti visí cedule Press, tedy vstup pro novináře. Znejistí a také volá nadřízeného. Ten po chvíli přijíždí autem. Kontroluje můj novinářský průkaz, zapíše si mé telefonní číslo a pouští mne.
Na náměstí jsou ale jen vojáci a policisté, tak se vydávám zpět. "Miluji tohle náměstí, hrozně moc. Je centrem hlavního města Číny, tedy vlastně i celé země," přesvědčivě odpovídá 59tiletý pan Li z provincie Chu-nan. Jak dodává, Ťien-an-men je také hlavním symbolem lidové republiky. "Představuje novou historii naší země, která vznikla před 59 lety, tedy v době, kdy jsem se také já narodil. Je naší pýchou."
V tu chvíli k nám přistoupil policista, očividně se mu nelíbí, že natáčím okolojdoucí. Nejistě kontroluje mou akreditaci, po chvíli mne ale nechá jít. Zastavuji mladý pár žijící v Pekingu. Zajímá mne, jestli jen příslušníci starší generace vnímají Ťien-an-men jako symbol komunistické Číny.
"Je ústředním místem hlavního města, je pro nás posvátné. V minulosti jsme hodně trpěli, nyní už je Čína vyspělá a všichni se máme dobře," říká 22tiletý Ču Sü-liang, podle kterého došlo vždy právě na náměstí Nebeského klidu k událostem, které Čínu poznamenaly, ovšem v tom kladném slova smyslu. O masakru v roce 1989 prý nic neví.
