Olympijský deník Roberta Mikoláše: Nedělní ráno v parku
Každou neděli ráno se zcela zaplní parky po celé Číně. Mladí i staří se tu věnují tradičním, i když neolympijským sportům, přesto se snaží o maximální výkon. A navíc se při tom náramně baví, každý samozřejmě po svém. Do jednoho z nejznámějších parků v Pekingu, Ťing šan, se s Olympijským deníkem vypravil zpravodaj Českého rozhlasu v Číně Robert Mikoláš.
...ještě jeden kop, další, opeřený míček už téměř spadl na zem, ale jeden muž ze čtveřice lidí hrajících si před vstupní bránou ho s vypětím všech sil ještě dokázal zachytit, pak už se ale dotkl chodníku...
"Hrajeme takhle vždy ráno už čtyři roky. Kvůli fyzičce, procvičujeme při tom každý sval na těle, hodně se potíme, nakonec se ale cítíme skvěle,"říká 46letá Meng Jen Šun. Tato hra zvaná ťien-c' vznikla v Číně už ve 3. století př. n. l., do Evropy se dostala v době olympiády v Berlíně v roce 1936.
Paní Meng prý ale nevynechá ani samotnou olympiádu, pochopitelně jako divák. "Mám lístky na box, hrozně se mi tento sport líbí. Boxeři mají úžasnou vůli a silného ducha. Obyčejný člověk by jejich úder nevydržel, ale profesionálové v ringu to právě i díky vůli dokáží."
Hned za branou začíná samotná oáza plná stromů, květin, jezírek, skal i vodotrysků. Klid tu ale moc není... Postarší paní počítá kroky a spolu s ní se v rychlém rytmu pohybuje i její kamarádka. Z dálky k nám doléhá hudba, melodie mi je docela povědomá, vydám se tedy směrem k ní...
...ano, jde o olympijskou píseň, i když v podání místního nadšence, který diriguje asi stovku mužů a žen posedávajících, kde se dá. Očividně je vidět, jak ho to baví. Pokud se odněkud ozve falešný tón, neváhá, přezpívá stupnici a pokračuje se. Vystoupení mu však trochu kazí několikanásobně početnější skupina lidí zpívajících asi o 50 metrů dál.
Tato muzika je také mnohem razantnější a jak se krátce nato dozvídám, není ani divu. Skladba pochází z dob Mao Ce-tunga a zpívá se v ní o tom, jak voják bude bránit komunistickou vlast a bojovat proti všem nepřátelům z dob císařství i republiky.
Příjemnější vystoupení nabízí tanečnice v pestrobarevných šatech. "Jde o mongolský tanec na píseň o překrásně květině. Tančím tu každou neděli, je mi šedesát, jsem v důchodu a takhle relaxuji a zároveň bavím ostatní,"vypráví paní Čang. A o zábavu jde především.
