Reisingerová: Doufám, že nám fanoušci v Brně pomůžou postoupit ze skupiny. Máme jasný plán
Od 18. do 29. června se koná EuroBasket žen 2025. Jednu ze základních skupin evropského šampionátu hostí i Brno, kde Češky nastoupí proti Černé Hoře, Portugalsku a Belgii. Hostem pondělního pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou tak byla basketbalistka Julia Reisingerová. Jak vidí šance českého týmu? Jak srovnává evropské ligy, ve kterých doposud nastoupila? A co případné angažmá v zámoří?
Julie, co se v bude v Brně vlastně dít?
My budeme hrát Eurobasket, to je mistrovství Evropy a hrajeme po několika letech doma. Budou to tři zápasy proti Černé Hoře, Portugalsku a Belgii. Pak jsou ještě jiné skupiny v Itálii, v Německu a Řecku. V Brně bude atraktivní ženský basket a snad nám diváci pomohou postoupit do Řecka.
Poslechněte si celý rozhovor s basketbalistkou Julií Reisingerovou v pořadu Na síti
Co by se stalo, kdybyste ze skupiny postoupili?
Pro nás a všechny týmy, co postupují, to znamená přesun do Řecka. Dohraje se v neděli a v pondělí přesun. Pak začínáme zase v Řecku finálovou část, kam postupují první a druhý tým ze skupiny, jak z Itálie, Německa a Česka.
Vy musíte tedy vyhrát alespoň jeden zápas?
Ano, ale ideálně vyhrát dva a neřešit pak třetí. Když vyhrajete dva, tak pravděpodobně nemusíme řešit poslední zápas. Je ale lepší nespoléhat na kalkulace, ty nikdy nevychází. Když se pak člověk dostane do posledního zápasu a musí počítat každý bod, tak je to nepříjemné.
V jaké pozici Česko nastupuje do turnaje ve své skupině?
Z pohledu bodů, tak tam jdeme asi jako druhý tým. Belgie první, my druzí, Černá Hora třetí a Belgie jako nováčci a myslím, že nikdy na Eurobasketu nebyli. Portugalky jsou hrozně natěšené, tak budou bojovné, Černá Hora taky silný soupeř a Belgie vždy byla silný soupeř.
Takže postoupit jako druhé ze skupiny by bylo dobré?
Měl by to náš cíl a myslím, že na to máme. Dokazujeme to poslední roky, co s tímto týmem hrajeme. To druhé místo je reálné, když budeme na úrovni, kde máme být a k tomu nás Brno trochu dotlačí.
Jak silná jste sestava?
Momentálně velmi silná. Spousta holek jezdí do ciziny poznávat různé styly basketu. To je taky velké plus. Mladé holky tady dostávají šanci v české lize a to nám dává velké plus do toho, abychom jako celek byli mnohem lepší. Jsme silné a můžeme být hodně dobrý tým do budoucna.
Jak těžké je pro každou zvlášť se do Česka na šampionát dostat a najít čas a energii?
Je to složité, protože každá z nás končíme ligu v různém období a máme jinak volno. Každá z nás má jinak volno, jinak jsme unavené a záleží na tom, kdo v týmu kolik minut hraje. Někdo hraje 15 až 20 minut a někdo zase 35 minut na zápas. Když se pak sejdeme tady, tak je to náročnější a první dva týdny jsou složitější, abychom se dostali na stejnou vlnu. Zvládáme to ale dobře i s podporou realizačního týmu. Chemii máme, obměňuje se jen pár hráček třeba kvůli zranění. Je pravda, že člověk na tom musí pořád pracovat, není to automatické.
Domácí prostředí a zaplněná hala nám pomůže, říká před startem Eurobasketu asistent trenérky Bašta
Číst článek
Juli, ty hraješ v maďarském Pécsi? Jak se ti tam líbí?
Já tam jdu ze Španělska a Itálii, tak jsem byla zvyklá na trochu jiný životní styl a byla jsem zvědavá, jaké to tam bude. Všichni víme, jaké jsou názory. Klub je ale super, je mladý a v začátcích. Je to akademie, která se snaží zlepšovat jak kluky, tak holky, takže se nám to moc líbilo. Pécs je univerzitní město a hodně to tam žije, takže nás to hodně překvapilo.
Říkáš vás, tak koho dalšího myslíš?
Sebe a manžela. Loni jsme se rozhodli, že tam půjdeme spolu. On je atletický trenér, tak se snaží něco vymyslet a dostal šanci, že může pracovat ve stejném klubu, jako já.
Když je atletický trenér, tak má co dočinění s tvojí kondicí?
Ano, má, tomu jsem se nevyhnula. Když jsme se seznámili, tak jsem začala trénovat s ním a už trénuji jen pod ním.
V jaké části je v Maďarsku sezona?
Teď jsme ji ukončili. V Maďarsku se dohrává do posledního místa, o všechna místa, aby se ukončila tabulka. My jsme skončili třetí a myslím, že co se týče klubu, tak spokojenost. Hodně nás mrzel nepostup do finále, ale máme mladý tým. Já tam byla v 26 letech nejstarší. Myslím, že je spokojenost v klubu.
Takže před Eurobasketem v Brně se cítíš ve formě?
Vždycky si chce každý formu zlepšit, ale fakt se cítím po sezoně skvěle.
Co s tebou udělá měsíc bez zápasu po konci klubové sezony?
Je to znát. Měla jsem ale skvělého trenéra v Maďarsku, takže jsem končila sezonu na nejlepší úrovni, co jsem byla. Trenér ze mě dostal věci, co ještě nikdo, ale je to znát být měsíc bez zápasu. Měli jsme sice přípravné zápasy, ale je to sice soutěž, ale není to na úrovni toho, že bojujete o něco. Některé týmy k tomu přistupují jinak a my taky. Nehrajeme to tak, že jde o život. Zkoušíme si věci, hráčky, zkoušíme nové systémy.
Jak náročné je odehrát sezonu v klubu a ještě reprezentovat? Kolik zápasů to je za rok?
Máme 12 týmů v lize, takže 20 zápasů, pak play-off, k tomu evropskou soutěž, takže to bude třeba 50 až 60 zápasů a k tomu cestování. Pak cestování do Čech, pak na zápas s reprezentací. Když pak přijde zranění, je to náročné, ale když to člověk na konci sezony shrne, tak to stálo za to.
Na síti
Svého hosta se ptá bývalá tenistka, stříbrná medailistka ve čtyřhře z LOH 2012 v Londýně a dvojnásobná grandslamová šampionka ve čtyřhře Andrea Sestini Hlaváčková. Poslouchejte každý čtvrtek od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Tvá zahraniční angažmá začala v roce 2017. Popiš mi tu cestu?
Když jsem se začala rozhodovat, kam jít, měla jsem nabídky do Ameriky na univerzitu, tak i do Evropy. Rozhodla jsem se zůstat v Evropě, šla jsem do Španělska. Do klubu, který postoupil z druhé ligy, takže jsem hrála nejvyšší soutěž hned v prvním roce.
To byla ta San Adria?
Ano, v San Adria v Barceloně. Měla jsem strach, nemluvila jsem španělsky. Ale bylo to jednoduché, všichni mě přivítali s otevřenou náručí, tak to bylo příjemné. Mě se ta sezona docela povedla, na to, že jsem byla mladá. Díky té sezoně jsem se dostala do draftu na WNBA do Ameriky. Nakonec jsem ale nikdy nešla, ale není všem dnům konec. Pak jsem šla do Girony, to byly zatím nejlepší roky. Pak Valencie a pak návrat do Girony. Ve Španělsku jsem zkusila i Salamancu. Po šesti letech jsem šla itálie ve Sciu a tam to bylo výborné, jak skupina holek, tak život v Itálii. To byla nejlepší sezona, i když jsme nedosáhli cílů, co jsme si stanovili. Našli jsme si i kamarády do života, takže to bylo fajn. No a teď Maďarsko.
Nejlepší to tedy bylo v Gironě?
Asi jo, ale mám Gironu spojenou s tím, že manžel je z Girony, je to Španěl. Teda Katalánec, to by mě zabil, kdybych mu řekla Španěl. Je pravda, že Gironu mám spojenou i s tím, že jsem tam našla část rodiny. Vše se spojilo, jak basket, tak i život a osobní život. Když mluvím o Gironě, tak to není jen o basketu. Vyhrála jsme španělskou ligu i pohár. Je tam toho mnohem víc.
Jak bys porovnala evropské ligy kvalitou?
Teď se to těžko porovnává. Španělská liga je hodně vyrovnaná, je tam 16 týmů, takže sezona je strašně dlouhá. Náročné, co se týče zápasů. Máte 15 zápasů za půl sezony, pak evropské soutěže. V italské lize je méně týmů a kvalita od prvního do posledního je rozdílná. Za poslední dobu se ale ty ligy dost vyrovnávají, protože se tam rozprostírají hráčky z Evropy. Je to fajn, že člověk na evropské úrovni je schopný být soupeřem španělským i francouzským týmům.
Co bys považovala za vrchol kariéry?
Vyhrát španělskou ligu je hodně náročná věc. My jsme navíc v Gironě nebyli favoritem, protože Salamanca vyhrávala několik let po sobě a my překvapili. Být součástí a oporou týmu, to je pro mě asi vrchol mé kariéry. Hrála jsem Euroligu v Gironě, Salamance i ve Sciu. Je fajn hrát tu nejlepší soutěž proti nejlepším, protože se zlepšujete. Teď spoustu hráček chodí do Eurocupu a i ten se dost zvyšuje, tak úroveň v Eurocupu.
Je tahákem do ciziny finanční stránka, nebo ta úroveň?
Hlavní tahák je asi úroveň. Je samozřejmě fajn, když dostanete příjemné peníze, protože to nebudete hrát do nekonečna a rakvit si těla. Hráčky to táhne ale do ciziny hlavně kvalitou, protože já si chtěla vybírat, abych měla kvalitu, jako ostatní hráčky. Některé týmy v Česku jsou finančně na úrovni týmů v cizině. Každý máme basket trochu jiný.
Dovedeš si představit návrat do Čech?
Ano, ale spíš z rodinné stránky a to, že bych tady chtěla něco dokázat. Vím, jak to chodí ve Španělsku, v Itálii a teď zůstávám druhý rok v Maďarsku. Bylo by fajn zahrát si českou ligu, dveře nad tím rozhodně nezavírám.
Julie, co tě čeká po šampionátu v Brně?
Asi trochu odpočinout, to je dobrá část sezony. Pak se ale začít chystat na další sezonu.
Kolik týdnu volna máš?
Letos by to mohl být měsíc, ale trochu už trénujeme. Není to měsíc na pláži. Chtěla bych tak týden volna od basketu, ale my jsme oba sportovci s manželem, takže aktivní dovolená asi. Sport nás baví, ale musíme si v tom najít i trochu klidu, protože pak únava přebývá. Odpočinout si a pak začít pracovat na další sezoně. Nevím, od kdy budu muset být v Maďarsku, ale budu tam mít skvělé zázemí.
Jak jsi na tom ty, co se týče budoucnosti po kariéře?
Já ještě taky studuji, mám předškolku, školku a první stupeň, takže nějakou pedagogickou vidinu mám. Člověk nikdy neví, co bude po basketu, ale tohle by byla moje vidina, co dělat.
Je pořád WNBA tvůj nesplěný sen?
Asi ne úplně nesplněný, chtěla bych se tam dostat, ale když se to nepovede, hroutit se nebudu. Bylo by to fajn, chystám se a s agenty to řešíme. Když jsem teď v Maďarsku, tak je kratší sezona a vidina se tam dostat by mohla být. Tenhle rok by to možná šlo, ale nedávám na sebe tlak, že to musím zvládnout. Bylo by to super, ale tlak basketu v sezoně je velký na to, abych přemýšlela o tom, jestli to klapne, a nebo ne.
