Hostem pondělního pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou byl curler Lukáš Klíma. Jak kdysi kloubil studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy s curlingovou sezonou? Jak se zrodil tým, který vybojoval historickou účast na olympijských hrách? Jak je těžké soupeřit proti týmům, které se curlingu věnují profesionálně? Co bude muset český tým změnit v přípravě na vrcholnou akci? Kde shánět nové hráče na specifický sport?

Praha 10:40 11. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Lukáši, říká se v curlingu skip a nebo kapitán reprezentace?
Je to skip. Kapitán se používá spíš u vysvětlení lidem, co se v curlingu nepohybují. My používáme skip.

Jak ses vlastně k tomuto sportu dostal?
V mém životě byl curling od začátku. Táta založil Český svaz curlingu poté, co koukal na olympiádu myslím, že v roce 1988. Curling často běžel doma v televizi, v mém životě to prostě vždycky tak trochu bylo. Byl jsem dítě, co dělalo všechny sporty, máma mě musela vozit na spousty kroužků, já dělal dva sporty denně. Když mi bylo asi 13 let, tak starší sestra končila s volejbalem a rozhodla se, že zkusí s kamarády curling. Já se jako mladší brácha přidal taky. Chytlo mě to a tím, že v Česku nebyla moc velká konkurence, tak jsme velmi brzy začali jezdit do zahraničí, nějaká reprezentace a hrozně mě to chytlo. Ostatní sportovní aktivity jsem utlumoval a zaměřil se víc na curling.

Kde jsi čerpal inspiraci jako dítě? To ti stačil táta a ségra?
Já začínal v roce 2004, často na to táta koukal v televizi, měl předplacený televizní kanál z Kanady a běželo to pořád, jako je dnes Golf Channel. Když se hrály nějaké větší turnaje, tak jsem na to koukal odmala.

A fascinovalo tě to? Je to takový specifický sport, ne tak akční, jako třeba fotbal...
Tehdy jsme hrál fotbal, florbal, basketbal. Vyřádil jsem se u jiných věcí a curling mě vždy bavil i taktickým pojetím. Přišlo mi to prostě zajímavé.

Nekoukali na tebe spolužáci divně, když jsi chodil do školy s pogumovaným koštětem?
Samozřejmě si dělali srandu často. Ono i ten pohyb, když se zametá, tak si z něj lidé dělají rádi legraci. Na druhou stranu, já už v pubertě měl dostatečné sebevědomí na to, abych to byl schopen přijmout. Dokázal jsem si ze sebe taky udělat legraci. Vím ale, že to taky bývá problém, spíš holky to třeba nesou špatně. Když třeba kluci mají nelichotivé poznámky o zametání...

Myslíš, že už je to pryč?
Myslím, že ne, nevím. Ten věk, kdy mi bylo 15, 16, 17 let, to už je hodně daleko.

Co bylo dál a kam vedly další kroky?
Já normálně studoval, chodil na osmileté gymnázium a postupně se probojoval do juniorské reprezentace, v maturitním ročníku mi vyšli vstříc a dostal jsem individuální studijní plán. Poté jsem šel na vejšku, curling není sport, kde by se člověk uživil, takže jsem šel na Právnickou fakultu univerzity Karlovy, kde jsem studoval a v průběhu toho hrál dál curling.

Tým českých curlerů míří poprvé na olympiádu. Úspěch jim zajistil čínský nezdar

Číst článek

Jak se to dá skloubit? Já mám za sebou pokus o práva v Plzni a dala jsem jen dva ročníky a pak už na vše chyběla a vzdala to. Musel jsi být každý den na ledě?
Naštěstí, jak to tehdy fungovalo na Karlovce, tak se to velmi dobře kloubilo s curlingovou sezonou. My končíme zhruba na konci dubna, prezenční výuka se neřešila. Když jsem chyběl na seminářích a přednáškách, byl to můj problém, pokud jsem zvládl zkoušku. Zkouškové pak bylo konec května, červen a já měl možnost se celou dobu učit. V září, kdy začínáme sezonu, tak se to ještě rozjíždělo, tak to ve škole ještě šlo. Problém nastal se zimním semestrem, protože je to uprostřed sezony a musel jsem si některé zkoušky nechat na léto a bylo toho pak víc, ale vždy jsem to nějakým způsobem zvládl.

Ty jsi i pro právo našel vášeň?
Na škole tolik ne. Dva, tři měsíce jsme se strašně učil, moc mě to nebavilo, takže nemohu říct, že bych tím studiem našel vášeň. Praxe už je samozřejmě mnohem zábavnější, akčnější a je to o něčem jiném, než se jen biflovat.

Curling je amatérský sport?
V zásadě ano. Léta jsme do toho dávali vlastní peníze, v poslední letech se naštěstí podpora do sportu zlepšila a svaz má více peněž. Začali jsme být víc vidět, máme nějaké sponzory, takže jsme aktuálně ve stavu, že jezdíme po světě a nic nás to nestojí. Jen náš čas a ten nás stojí peníze.

A tréninkový čas. Jak moc je nutné trénovat?
Co nejvíc. My jsme schopni celkem dost natrénovat, ale pak nemáme dostatek prostoru pro regeneraci. V tom je mezi námi a profesionálními zeměmi ten největší rozdíl. Trénujeme ráno před prací a večer po práci. Jde to kolem práce nějak nastavit. Občas je toho moc, všichni jsme unavení a tréninky pak nejsou kvalitní, ale tak to zkrátka je.

Jak vznikl váš tým?
U nás byl dlouhé roky dominantní jeden tým z Brna - bratři Snítilové. Já jsem se k nim v roce 2014 přidal na pozici trojky vajskipa, to je ten, co nahrazuje skipa v kruzích, když jde házet. Poté, co jsme se nekvalifikovali na olympiádu v roce 2017, tak v roce 2018 skončili s kariérou a já zůstal jediný. Měl jsem dobrou pozici, že jsem si mohl vybírat, s kým budu hrát a konzultoval jsem to s trenérem a s klukama, koho tam vzít. Vytvořili jsme tým se Samem, Jiřím a Markem a hráli sezonu do roku 2022, kdy se k nám přidal pátý hráč Radek. Na konci cyklu 2020 Sam a Jiří končili, protože rodiny, práce a už se to nedalo kloubit. Zase jsme tedy hledali dva nové, zůstali jsme jen my dva s Markem. Vybrali jsme Lukáše a Martina, protože v Česku zase není tolik hráčů a všichni jsme docela dobří kamarádi. Oba se ukázali jako super volba.

Jak moc důležitá je v týmu ta chemie a jak moc se dá vytvořit, pokud je tam technika?
Technika je velmi důležitá, ale důležitější je vůle pracovat. Když se bavíte s lidma před sezonou, tak je každý nadšený, ale něco jiného to je, když se třeba nedaří a je zapotřebí do toho dát hodiny ráno, večer, když se mu nechce. Je důležité, aby do toho kluci, nebo holky, byli ochotní dát maximu. Co jsem historicky viděl, tak když se vytvářely nějaké třenice, tak to bylo proto, že někdo má pocit, že do toho někdo jiný nedává 100 procent. Pak se chemie vytrácí. Když jsou tomu ale všichni ochotní dát maximum, tak se vytváří mnohem lepší prostředí. My jsme si sedli a jsme kamarádi i mimo led, to je dobře, ale nemyslím, že je to klíčové. Klíčový je ten profesionální přístup, aby všichni věřili, že tomu dávají maximum.

Lukáši, jak moc je culring provázán s tvým osobním životem?
Velmi, protože moje manželka je taky z curlingu. Dostal jsem se ke curlingu přes rodinu, protože táta i sestra hrají, ale poznal jsem díky tomu i svojí manželku. My jsme s kamarády z curlingu jezdili pravidelně na vodu, jednou se tam objevila nová holka, tak jsme sjí vzali v roce 2011 taky. Pak jsme spolu začali chodit a dnes spolu už dlouhé roky žijeme a jsme manželé.

A její vášní je taky curling?
Ano, taky byla v reprezentaci, na mistrovství světa. Teď z výkonnostní úrovně sestoupila, více se věnuje práci, ale začala trénovat a zrovna je s juniory jako trenérka v Kanadě. To jí chytlo a baví. Sice nehraje na vrcholové úrovni, ale curling je doma stále téma.

Z tebe je právník. Jsi schopný kombinovat tu práci s tréninky a pozicí skipa?
Do toho ještě manželka a musím taky chodit ven se psem.

Je to pro tebe rozptýlení ten curling, nebo mezi tréninky řešíš po telefonu případy?
Je to určitá limitace, protože se nemůžu věnovat práci na 100 procent, jak bych chtěl a zaměstnavatel mi musí vyjít vstříc. Nějakou dohodu ohledně toho máme, podporuje mě v rozsahu dovolené docela dost, ale má to své limity, takže si často do turnaje nesu, že nemám dodělanou práci a myslím na to. Pořád nestíhám, doma bych chtěl být víc, trénovat bych chtěl víc, ženě bych se chtěl věnovat víc, psovi...Je to něco, co řešíme i do budoucí olympijské sezony. Já ve finále vše zvládám dobře, ale nechci z toho vyhořet. Musím doufat, že když nestíhám, tak mi to někdo nebude mít za zlé.

2:34

V Brně zřejmě vznikne druhá tuzemská profesionální hala pro curling. Má podporu magistrátu

Číst článek

Jak náročná je příprava na curling?
Přípravy profesionálních týmů, Skotové, Číňani, tak to mají jako práci od 9 do 5 hodin. Denně tráví několik hodin tréninkem techniky, tedy házení kamenů. Trénuje se ale i zametání, u toho se používá hodně video, rozbory. Používáme taky laser, abychom věděli, kam se kámen odráží. Největší tréninkový objem je naučit se házet, co nejvíc perfektně. Neházet to ven, dovnitř, házet to konzistentně. Získat tzv. weight control, tedy cit pro to, jak dlouhý ten kámen hodit, protože led jezdí pokaždé jinak. Každý zápas je trochu jiný a tréninkový objem se projeví.

A když budeš trénovat na jednom místě, tak to může být znát?
Je to pokaždé trochu jinak. Na mistrovství světa se led připravuje trochu jinak, ten feeling je jiný. Je to trochu problém u českých hráčů, že trénují v jedné hale v Praze. V Praze jsou haly dvě, takže buď v jedné a nebo druhé. Nejsou zvyklí na různé podmínky. Když si ale člověk zvykne na jedny podmínky. Ten naházený objem se prostě projeví.

Lukáši, Česko mělo v posledních letech brutální smůlu. 2014, 2018 a 2022 byli Češi vždy blízko postupu z kvalifikace. Popíšeš mi jednotlivé situace?
Rok 2014, u toho jsem ještě nebyl, to byli Jirka a Martin Snítilovi, Jindra Kitzberger, Jakub Mareš a Marek Vydra. Ti k tomu podle mě byli nejblíže, protože měli výkonnost a pak uhráli sedmé místo na mistrovství světa a bronz z mistrovství Evropy. Poslední kvalifikace je velmi ošemetná a tehdy jim to nevyšlo velmi těsně. Jestli na olympiádu někdy Česká republika patřila, tak to bylo právě v tom roce 2014.

V roce 2018 už jsem u toho byl, ale nebyli jsme na takové úrovni, ale podle mě díky tomu, že kluci měli tolik zkušeností, tak jsme v jednom turnaji dokázali hrát velmi dobrý curling a v tom zápase s Dánskem jsme byli blíž, než v roce 2014, ale nebyl to obraz dlouhodobé kvality. Pro mě to bylo nešťastné, hodně jsem chtěl, šance byla, ale nepodařilo se to. Po roce 2018 jsem začal skipovat já a začínali jsme trochu od začátku, tým se budoval, ale do toho vstoupil covid a to nás strašně srazilo v tom rozletu. Minuli jsme rok a i další, turnaje to ovlivnilo, tak jsme se na tu úroveň nestihli dostat. Byly to pro nás určitě překážky, ale neměli jsme zkušenosti.

Tehdy stačilo vyhrát jeden ze dvou zápasů, ne?
Ano, Italové byli velmi silní a prohráli jsme těsně. Pak byl zápas s Dánskem, neměli jsme s nimi špatnou bilanci, Dánové byli amatéři, my je v poslední době poráželi a za celou sezonu prohráli jeden zápas - tenhle. Bohužel se nám to v závěru trochu rozsypalo, byli jsme nervózní. Po pauze z Dánů spadla nervozita, hráli bez strachu a vše jim vycházelo. Za mě osobně je to nejhorší prohra, jakou jsem zažil.

Jak těžké bylo se z toho sebrat?
Kvalifikace se konala někdy začátkem prosince a ještě v únoru jsem se na olympiádu nedokázal koukat. Pak jsme se ale oklepali, pak bylo na začátku dubna mistrovství světa v Las Vegas, takže to byla taková přijemné lokalita na to, najít zpátky lásku ke curlingu. Trvalo to pár měsíců.

Jak to vypadá z olympiádou 2026?
Do Cortiny jsme se konečně kvalifikovali a to na základě z výsledků z mistrovství světa. Postupuje sedm týmů, pořadatel a dva týmy z kvalifikace. My jsme se dostali do té sedmičky z mistrovství světa. Od roku 2022 jsme vždycky byli v top 10 na mistrovství světa, takže tam výkonnostně patříme a podařilo se nám to prodat. Stačilo to na přímou kvalifikaci.

Co vás na olympiádě čeká? Čeká vás prý minimálně devět zápasů, je to tak?
Je to tak. Systém v curlingu je takový, že se kvalifikuje deset týmů a každý pak hraje s každým. Máme devět zápasů v základní části, postupují čtyři, semifinále a finále, tam je to jako v jiných sportech. Ten turnaj je dlouhý, máme jeden až dva zápasy denně.

Takže to bude ohromně zajímavé pro diváky?
Dosah je obrovský. Curling se dostane do povědomí vždy a tím, že tam budeme my, tak by se to mohlo dostat do povědomí víc a přitáhne to i nové lidi.

Máte plány, jak toho marketingově využít? Aby nalákal více lidí.
Je to potřeba a olympiáda je pro to ideální. Svaz má spoustu plánů, do toho tolik nevidím. My spíš řešíme otázku sponzoringu, protože každá koruna znamená, že můžeme vycestovat na další turnaj, vzít si více volna v práci. Já doufám, že tím, že budeme vidět relativně hodně, tak snad máme co nabídnout.

Jak širokou má curling v Česku základnu? Vidíš, že se to objevuje v hledáčků více rodičů a dětí?
Určitě se rozšířuje, ale je to v lokalitách, kde jsou specializované haly. V Praze máme na Roztylech a na Zbraslavi. V posledních letech se podařilo uděla halu v Brně a tam je boom mladých curlerů. Otevírá se i hala v Ostravě, tak snad se objeví noví hráči. Ne každý chce vozit dítě na kroužek přes celou Prahu, takže je to vázané na ty haly. Základna ale roste.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít