Následující roky budou v šipkách patřit Littlerovi s Humphriesem, předpovídá šipkař Korda
O boomu šipek a současné pozici českých hráčů přišel do studia Radiožurnálu Sport povídat bývalý šipkař a současně sportovní komentátor Pavel Korda. V pořadu Na place se s moderátorem Ladislavem Hamplem bavil i o unikátním světovém šampionovi Luke Littlerovi. Kdo mu může ve světové konkurenci stačit? Jak se daří českým hráčům v čele s Karlem Sedláčkem? Je složité dotáhnout hvězdy světových šipek na turnaje v Česku?
Pavle, kdy a kde ses šipkami nakazil?
Úplně mám husí kůži. Je to fakt strašně dávno. Soused si pověsil terč na strom na zahradě, ještě když jsem bydlel na Kolínsku a lákal mě, ať si jdu hodit. Zahráli jsme si, pak pověsil terč na zimu domů a chodili jsme k němu hrát. Jednou mě pak vytáhl na turnaj. Zrovna minulý týden jsem okolo té hospody jel a vše se mi to vrátilo. Bylo to v Kluku u Poděbrad, tam jsem byl na prvním turnaji, vrátil jsem, hned jsem měl terč a šipky a už to jelo.
Co tě na tom sportu nejvíc zaujalo?
Mě se na tom prvním turnaji povedlo vidět hozenou stoosmdesátku a to mě úplně dostalo. Chtěl jsem to taky a měl jsem štěstí, že jsem vyhrál první zápas proti nějakému borci, co sotva stál na nohou. Byl to neskutečný pocit, ale pak jsem vypadl. Každopádně mě to přivedlo k tomu, že to rozhodně chci zkusit a stoosmdesátku hodit. Když jsem ji pak poprvé hodil, tak jsem byl strašně šťastný, asi to tak má každý hráč. Je to skvělé možnost potkat se s kámošema, zahrát si super hru, ještě je tam náboj vítězství. Jsem hrozně soutěživý, když se nepovede vyhrát, tak chceš znova hrát a chceš znova vyhrát.
Jak hodnotíš současnou úroveň šipek v České republice?
Zase máme držitele karet. Kájovi se podařilo hned získat kartu a ten do těch 128 hráčů patří, já bych řekl, že patří do 50 hráčů na světě, fakt hraje výborně. Shodou okolností přišel o kartu, ale on je na nejvyšší světové úrovni. Pak je tady spousta velmi dobrých hráčů, co mohou bojovat o kartu každý rok, a nebo na challenge tour, který byl v Anglii. Čeští hráči hrají fakt dobře, akorát chybí peníze na to, aby mohli vyjíždět.
Jak vnímáš zvýšený zájem o šipky v Česku? Je to takový boom, jako před lety třeba biatlon...
Pro mě je to skvělé, protože se snažím dlouhodobě šipky propagovat a ukazovat, jak nádherný sport to je. Trvalo to, nebyl správný čas, ale ten už nějakou dobu je. Pomohlo, že se šipky vysílají v televizi, podařilo se přivézt nejlepší hráče do Čech na náš turnaj. Lidi pak po přenosech v televizi zjistí, jaké to je ve skutečnosti vidět to naživo. Nezažil jsem, že by mi někdo řekl, že to bylo blbý. Když je tam někdo poprvé, nikdy šipky neviděl, tak mi po turnaji říká, že nechápe, jak je to možný. Šipky jsou úžasné, skvělé atmosféra. Na pódiu ti hraje Michael van Gerwen, Luke Humphries, máš je přímo před sebou a jsou to největší šipkové hvězdy, co jezdí všude po světě. To lidi samozřejmě láká a atmosféra je fakt famózní.
Na šipkách je sympatické, že v hale je 10 až 20 tisíc lidí a ti si přišli zafandit a fandí během celého turnaje.
Ano, navíc tam máš dva fanoušky u jednoho stolu, jeden je v dresu Gerwena, druhý Humphries a to by třeba na fotbale možné nebylo, to by se porvali. Tady si před zápasem ťuknou a popřejou si. Když jeden vyhraje, druhý uzná, že byl lepší. To je geniální.
Jak bych se já, jako začátečník, mohl dostat na World Cup? Jakým sítem musím projít?
To je hodně na topu. Potřebuješ začít hrát turnaje, koupit si terč domů na trénink, protože hrát v hospodě ti nestačí. Když se chceš dostat vysoko, musíš mít terč doma, bez toho není šance. Musíš hrát s nejlepšíma hráčema, nechodit jen do jedný hospody, ale chodit dál a potkávat lepší a lepší. Pak je dobrý vyjet ven, ale ne hned, protože jen utratíš peníze, nezahraješ si a vypadneš v prvním kole. Když jsi u nás v top 20, tak už rozhodně stojí za to vyjet a tam je šance, že se dostaneš do žebříčku, protože na World Cup se nominují lidé ze žebříčku. Když jsi mezi prvníma dvěma z té země, tak se tam dostaneš.
Ty turnaje u nás, ty se dějou kdy?
Šipky jsou softové, na ty automaty s plastovámi hroty a pak jsou steelové, to je to, kde se hrají oficiální soutěže. Nejmenší turnaje jsou od open v malých hospůdkách, přes regiony až po české poháry. Mistrovství republiky, liga týmů. Prostě se podívat na stránky svazů a tam je termínovka, zjistíš, kde je hrací místo blízko tebe.
Kája získal zpátky tu kartu Q school, to je proto, že má Británie tolik šipkařů a zbytek je zbytek Evropy?
Ano, dříve byla Q school je jedna, ale hráčů bylo tolik, že to bylo potřeba rozděli. Chtěli to udělat smysluplně, takže Brity nechali v Anglii a všichni ostatní, co hrají tu kontinentální Q school, tak hrají v Německu a zbytek světa si může vybrat buď tu britskou a nebo tu německou.
Můžeš vysvětlit co znamená dartitis, tzv. nemoc hráčů šipek?
Nepřeji nikomu, aby se to stalo. Je to věc čistě psychického rázu. Najednou se ti nepovede odhodit šipku. Natáhneš a něco se přepne v hlavě, ztratíš styl a vezeš se. Je to běh na dlouhou trať, aby se toho člověk zbavil. Plno hráčů kvůli tomu se šipkami skončila.
Dalším problém může být to, že hráč hraje na tréninkovém terči a nemá žádný problém, ale pak přijde na pódium, odehraje devět šipek před zápasem v pohodě, ale přijde první soutěžní a on ji nemůže odhodit.
Vláda Littlera
Pojďme k poslednímu mistrovství světa. Jak je možné, že osmnáctiletý Luke Littler vyhraje světový šampionát?
Je to zázrak. Když hrál loni, tak jsem si říkal, že hraje fakt dobře a že by mohl přejít přes první, druhé kolo, ale dál to nepůjde. On to tam sekal neuvěřitelně, každým kolem byl lepší a lepší a zvládl ten mediální tlak na tak mladého nováčka.
On hraje úplně od dětství. Má obrovský talent a šipky bere jako obrovskou zábavu. Pro něj to ještě není živobytí, ale zábava. Když vidíš, jaké si vymýšlí kombinace. On tam lupne v těžké chvíli na nejdůležitějším turnaji něco, co opravdu nečekáš. Nemá žádné starosti. Je mlaďas u rodičů, když vidíš fotku pod vánočním stromečkem jako chlapečka, ale pak ho vidíš na pódiu před terčem a tam je zabijákem. On si užívá i v těžkých zápasech, kdy si vybere diváka, pohraje si s ním. Je jiný než ostatní hráči, kteří jsou více koncentrovaní.
Bude Littler vládnout v nadcházejících letech?
Myslím si, že jo. Bude silná dvojka s Lukem Humphriesem. Littler má k soupeřům respekt, ale tak nějak ví, že je porazí. S Humphriesem to má trochu jinak a oni dva teď mohou šipkám vládnout.
Jak je těžké přivádět hvězdné šipkaře do České republiky?
Turnajů během roku je hodně moc, takže oni si dost vybírají. V Praze se jim líbí. S týmem, co připravujeme turnaj v Praze, se snažíme jim přichystat, co největší pohodlí. Máme pro ně připravené dobré auta, které je vozí. Hodně dbáme i na tu stravu, aby se po zápasech mohli opravdu kvalitně najíst. Děláme jim komfort, stojí nás to nějaké peníze navíc, ale přece jenom tady chceme mít ty nejlepší. Stojí za to. Radši do toho dám víc peněz, dám tomu maximum a hvězdní hráči mi zase přijedou za rok.
Prý jsi trošku „pacient“ s číslem 68. Jak k tomu došlo?
Je o mně známo, že jsem velkým fanouškem kladenského hokeje a Jardy Jágra. S Jardou jsme vrstevníci. Jeho kariéru sleduji úplně od začátku. Ačkoliv on to neví, tak jsem vždy s ním sdílel celou jeho kariéru, to dobré i to špatné. Vždy jsem byl rád, kdy byla nějaká výluka NHL a mohl hrát tady. Teď hraje a táhne Kladno. Kdyby nebyl zraněný, tak bychom určitě mohli hrát někde v první polovině soutěže. Jarda je pro mě hokejová top hvězda.
Jak jsi spokojený se sociálními sítěmi českých šipek?
Když vezmu oba svazy, tak ty musí přidat. My máme vlastní sociální sítě na turnaji Czech Darts Open. Máme opravdového odborníka Romana Jedličku, který se o to stará. Dělá to fantasticky a má skvělé nápady. Oslovil jsem ho, když jsem viděl, co vymyslel na Twitteru s Rokycany. Důležité je, že Roman má šipky rád. Hraje doma se synem, vymyslí skvělé věci a dá je tam. Tým není velký, ale zapadl do něj skvěle.
Máš nějakého vysněného hráče, kterého chceš ještě přivést na Czech Darts Open?
Wayne Mardle, ale ten hraje už jen exhibice. Je to komentátor SkySportu a přivedl bych ho rád alespoň jako hosta. Na terči ho neuvidíme, ale aspoň jako diváka.
