Začínal v prodejně kol, dnes dělá mechanika týmu Visma. ‚Není to jen o čekání na defekt,‘ říká Červenka
Mechanik profesionálního cyklistického týmu Visma Lease a Bike zahajuje pracovní den dříve, než v hotelu začnou podávat snídani. „Kola jsou vždy připravena z předchozího dne, ale stejně je před závodem několikrát kontrolujeme,“ říká Matej Červenka. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz vysvětluje, že práce mechanika není jen o čekání na defekt. Mluví i o týmovém lídrovi Jonasi Vingegaardovi a popisuje, jak při závodě probíhá komunikace skrz vysílačky.
Co obnáší práce mechanika profesionálního cyklistického týmu? Je to opravdu jenom o opravování kol?
Oprava kol a celkově jejich servis tvoří asi 60 až 70 procent náplně mojí práce. Zbytek bych řekl, že je cestování, a tedy nakládání, přeprava a vykládání materiálu. To zabere opravdu hodně času.
Takže, když si vypůjčím fotbalovou hantýrku, pracuje mechanik podobně jako kustod?
Ano, staráme se o veškeré manuální zabezpečení. Samozřejmě jsme v první řadě mechanici, ale musíme se starat i o spoustu dalších věcí. Někdy se trochu vžijeme do role masérů, kteří stojí během závodu u trati a rozdávají bidony. To se děje většinou při větších závodech, kde máme víc mechaniků. Takže není nutné, aby všichni byli v doprovodných autech, někdo může jít právě pomáhat na trať.
Jak pro vás vypadá typický závodní den? A liší se nějak v případě, že jde o etapový závod?
V týmu máme nastavený jednotný pracovní systém, takže mezi jednorázovým a etapovým závodem není úplně rozdíl. V den závodu musíme vstávat velmi brzy, začínáme pracovat ještě předtím, než začnou hotelové snídaně. Potkáme se v kamionu, uděláme plán, pokud ho už nemáme připravený z předchozího dne. Kola jsou sice už vždy přichystaná z předchozího večera, ale stejně je ještě ráno znovu kontrolujeme a pak přichází první nafouknutí. Následuje nakládání na auta, mezitím se prostřídáme na snídani. A potom už se odjíždí na start. Někdy to může být deset kilometrů, někdy klidně 100, je to dost různé.
V místě startu pak sundáme z aut kola, na kterých závodníci pojedou, a zkontrolujeme správný tlak v pláštích a znovu je dofukujeme. Nakonec ještě jednou vše důkladně kontrolujeme. A pak už můj program závisí na tom, jaká je moje úloha v konkrétní den. Buď jedu v doprovodném autě, nebo jdu na trať.
Po závodě se zase přesouváme na hotel, kde všechno připravíme na další den. Je podstatné zmínit, že neexistuje den, kdy by se kola pouze přeložila z auta do kamionu a tam se zavřela. I po poslední etapě závodu se kola čistí a musí se důkladně zkontrolovat.
Podle čeho se určuje, kolik mechaniků je v závodě? A kolik jich Visma celkově zaměstnává?
Je hlavně důležité říct, že je rozdíl v tom, zda se jedná o závody mužské, ženské, nebo v kategorii U23 (do 23 let, pozn. red.). Na mužských jednorázovkách jsou vždy minimálně dva mechanici, ale většinou tři. Co se týká Grand Tour (třítýdenní etapový závod, pozn. red.), tam jezdí mechaniků pět. A pokud je na programu i časovka, přijíždí jeden speciální mechanik, který má na starost výhradně časovkářské speciály. A co se týče celkového počtu, myslím, že je to kolem 25 mechaniků, které Visma má.
Takže jezdíte na mužské i ženské závody?
Ano, a také na závody development týmu (jedná se o tým, který se zaměřuje na rozvoj mladých talentovaných cyklistů, obvykle v kategorii jezdců do 23 let, pozn. red.). Žádný mechanik není přesně zařazený k jednomu týmu, všichni pracují pro všechny a podle mě je to tak dobře.
Zmínil jste časovkářské speciály. Při závodech proti času můžeme někdy vidět, že si závodníci před kopcem vymění speciál za normální kolo. Vyplatí se toto několikavteřinové zdržení? Může opravdu výměna kola udělat rozdíl ve výsledku?
Za mě to určitě má smysl. Ve chvíli, kdy přijde kopec, a už se tedy nedá zalehnout do aerodynamické pozice, nemá smysl na speciálu pokračovat. Je lepší přesednout na silničku, která je lehčí. I když závodník ztratí pár sekund výměnou kola, přesednout z těžšího na lehčí se z mého pohledu určitě vyplatí.
Jak vypadá úloha mechanika přímo v závodě, když jede v doprovodném autě?
Někteří si myslí, že sedím třeba čtyři hodiny v autě a jen čekám, až přijde nějaký defekt, ale realita je úplně jiná. Mám totiž na starost kompletní zabezpečení všeho, co by mohl závodník potřebovat.
Na trati jsou samozřejmě předem určená a vyznačená místa, kde závodníci mohou od masérů něco převzít, ale jak si může všimnout i divák u televize, cyklisté si často pro něco jezdí do doprovodných aut. A právě tehdy přichází moje chvíle.
V autě totiž máme ledničku s pitím, náhradní oblečení, boty, plus samozřejmě vezu i svou kompletní výbavu. Takže kdykoli závodník zahlásí do vysílačky, že něco potřebuje, musím to mít připravené. A když přijede k autu, podám to sportovnímu řediteli, který to předá závodníkovi.
Takže máte sluchátko a můžete se závodníky komunikovat také?
Ano, můžu. Ale primární důvod, proč mají mechanici vysílačku, je pro případ hromadného pádu. V tu chvíli se totiž auta musí zastavit a já běžím za závodníky dopředu. A pokud by byl někdo zraněný, nebo potřeboval nové kolo, můžu to vysílačkou nahlásit do auta sportovnímu řediteli, který vezme, co je zrovna potřeba, a přinese to. Díky tomu nemusím běžet zpátky, ale můžu zůstat u závodníka.
Jak se vůbec ve vysílačkách slyšíte? V posledních letech se totiž během přímého přenosu Tour de France objevují úryvky komunikace mezi závodníky a sportovními řediteli, a nelze rozumět každé slovo, mnohdy spíše naopak.
Vysílačka často zabere i okolní ruchy, vítr, takže to není snadné. Ale všichni ví, jak se mají přizpůsobit. Takže většinou si vysílačku zakryjí a křičí, mluví v co nejkratších heslech. A když se třeba spojí závodníci mezi sebou, může pomoci sportovní ředitel. Když komunikaci zachytí, může ji přetlumočit, pokud druhý závodník nerozumí.
Poznáte po hlase, kdo zrovna mluví?
Na začátku jsem nechápal, jak se to dá poznat, ale po čase na to člověk přijde. Je to vlastně velmi snadné, protože závodníci mají podle národností různé přízvuky. Takže i když všichni komunikujeme anglicky, dá se dobře poznat, když mluví Belgičan, Holanďan, nebo Brit.
Jak často komunikujete osobně přímo se závodníky? Dostáváte třeba po závodě zpětnou vazbu nebo požadavky?
Před každým závodem mechanici dostanou od performance týmu podklady, kde je předem určený materiál, druhy plášťů, převody, výška kola a všechno ostatní. K podkladům mají přístup i závodníci. A pokud něco z toho předem předepsaného chtějí změnit, komunikují to s námi. Mým úkolem pak je, abych za nimi v cíli vždy přišel a zeptal se, zda bylo vše v pořádku, co potřebují na zítra, jestli chtějí něco pozměnit oproti plánu. Většina závodníků ale plánu věří.
Co přesně znamená performance tým a co je jeho úkolem?
To jsou lidé, kteří většinou na závody vůbec nejezdí, ale mají v nich také velkou úlohu. Jejich úkolem je analyzovat každou etapu, každý závod, zaměří se na profil, počasí a další faktory, podle kterých pak sestaví plán, jaký materiál má který závodník použít.
Preciznost nad rychlost
Jak jste se dostal do týmu Visma Lease a Bike?
K prvnímu kontaktu došlo na konci roku 2023. Tehdy jsem pracoval jako mechanik na plný úvazek ve slovenské reprezentaci a zrovna jsme byli na mistrovství světa v Glasgow (v srpnu, pozn. red.). Se mnou tam byl ještě jeden mechanik, který přímo v dějišti mistrovství podepisoval smlouvu s Vismou (tehdy Jumbo-Visma, od roku 2024 pak Visma Lease a Bike, pozn. red.).
Po šampionátu jsem byl doma na Slovensku a po asi dvou měsících se mi zmíněný kolega ozval, jestli bych to nechtěl ve Vismě zkusit s ním. Shodou okolností mi na konci téhož roku dobíhal kontrakt ve slovenské reprezentaci.
V průběhu dalších asi tří dnů mě kontaktovali, poslal jsem životopis, posléze mi volal šéf, že jsem ho zaujal a mám přijet do týmového střediska v Nizozemsku na zkoušku.
Jak ta zkouška probíhala?
Letěl jsem tam asi týden po zmíněném telefonátu. Napřed byl pohovor, který probíhal spíše neformálně, zajímali se, kde jsem dříve pracoval, a sdělili mi, co přesně hledají. Následovala praktická zkouška. Nejprve mě provedli celým střediskem, ukázali mi kamiony, materiál a další zabezpečení.
Pak jsem dostal za úkol kompletně do poslední součástky rozložit a poté zpátky složit kolo. Celou dobu mě sledoval zkušený mechanik, kterého jsem se zároveň mohl na cokoliv zeptat. Ale zároveň, a to jsem zjistil až zpětně, mi trochu „škodil“ za zády. Doslova když jsem byl zrovna otočený, mi třeba něco posunul a popřestavoval. Záměrem bylo, aby zjistili, zda si po sobě věci důkladně kontroluju. Zároveň ale vůbec nekladli důraz na rychlost. Bylo mi řečeno, že ta přijde se zkušeností, a mnohem důležitější je preciznost.
Jak konkrétně máte nastavený režim? Dostanete dopředu rozpis závodů, na které pojedete, nebo se může stát, že vám zavolají a musíte odjet neplánovaně ze dne na den?
Musím říct, že v tomhle ohledu máme vymakaný systém. Máme dokonce vlastní aplikaci, kde všechny tyto věci řešíme. Na začátku roku se mi v ní zobrazí rozpis, kde mám kompletní plán na celý rok. Vidím tam, který den nakládám, který den vykládám, kdy a kam cestuju, kdy jsou závody.
Navíc máme obrovský plánovací tým, který řeší všechno zabezpečení, letenky, kdo kde a kdy má být, aby seděly všechny dokumenty, doklady. To je obrovská výhoda, protože se o nic nestarám.
Celoročně nabitý program
Jakou část roku tedy pracujete a jak často máte volno?
Mám smlouvu na 200 pracovních dnů v roce. Na méně podepisovat mechaniky u nás v týmu nechtějí, protože potřebují, abychom se neustále udržovali v pracovním tempu. Věci se rychle mění, dostáváme neustále nové informace, nový materiál. Kdyby z toho člověk vypadl třeba na 30 dnů, už by to bylo znát. Zároveň v týmu ale dbají na to, aby se nestalo, že člověk bude třeba 60 dnů v kuse na cestách.
Musím přiznat, že v tomto je rozdíl třeba oproti slovenské nátuře. Holanďané opravdu dbají na to, aby byl člověk jak v pracovní, tak psychické pohodě. Dokonce nás nabádají, abychom si řekli, když máme dost. Program se dá vždycky nějak přizpůsobit.
Které závody už máte letos za sebou a co vás ještě čeká?
V lednu jsem jezdil na cyklokrosy, v únoru byla UAE Tour, v březnu pak tréninkový kemp na Tenerife. V dubnu jsem měl ještě Ardenské klasiky, v květnu závody Kolem Baskicka a Tour of Norway. V červnu šampionát Velké Británie a vrcholem sezony pro mě bude španělská Vuelta (třítýdenní etapový závod, který se každoročně jezdí na přelomu srpna a září, pozn. red.).
To je dost nabitý program. Jak se dá práce mechanika v profesionálním cyklistickém týmu skloubit s osobním a rodinným životem?
Člověk se na to musí nastavit. Tuto práci můžou podle mě dělat dva typy lidí. Buď ti, kteří chtějí žít bez závazků, nebo to musí být lidé v situaci, kdy jim to rodina umožní. Já jsem ten druhý případ. Neumím si upřímně představit, že bych to měl dělat ještě třeba dalších deset let v takovém tempu. Ale myslím si, že z cyklistiky jako takové už neodejdu. V týmu chci zůstat co nejdéle, Visma mi sedí, jsem spokojený s lidmi, přístupem a nasazením celého týmu.
Vysněná Tour? ‚Vuelta je lepší‘
Je pro mechanika Tour de France vrchol kariéry stejně jako pro cyklisty?
Je to velmi individuální. Znám mechaniky, kteří to vysloveně chtějí zažít, touží po tom. Například vím o jednom, který pracoval ve svém týmu šest let a ani jednou nebyl na Tour, takže si o to speciálně požádal.
A co se týče mě, byl jsem loni na Vueltě, letos pojedu znovu, takže Grand Tour mám odškrtnutou, a o účasti na Tour de France vyloženě nesním. Rád bych to zažil, ale vyloženě tomu nejdu naproti. Pokud to má přijít, přijde to. A co jsem se tak bavil s kolegy, kteří zažili všechny tři třítýdenní etapáky, zjistil jsem, že právě Vuelta je na práci nejlepší. Je to poslední Grand Tour sezony, navíc ve Španělsku, kde všechno běží pohodovějším tempem. Odráží se to i na závodě, třeba silnice nejsou zavřené tak dlouho dopředu jako na Tour.
Lídrem týmu Visma bude na Tour znovu Jonas Vingegaard, dvojnásobný vítěz z let 2022 a 2023. Jaký je mimo záběr televizních kamer?
Není úplně výřečný, ale je velmi milý. Tak, jak vypadá, takový je. Na nic si nehraje, chová se jako úplně normální člověk. S každým komunikuje, když jsem ho poprvé viděl, sám za mnou přišel, aby se seznámil. Zajímal se, odkud jsem, jestli jsem nový, takže to bylo super.
Ale u nás v týmu se obecně nestává, že by si o sobě někdo myslel, že je velká hvězda, něco víc. Všichni závodníci jsou velmi přátelští a lidští. Myslím, že by to jinak ani nefungovalo, trávíme spolu spoustu času a častokrát si navzájem nahrazujeme rodiny.
A co třeba cyklistický univerzál a „superdomestik“ Wout van Aert? S ním se také znáte?
S Woutem se známe velmi dobře, sedli jsme si. Letos jsme spolu byli skoro měsíc na kempu na Tenerife spolu s Tiesjem Benootem a Wilcem Keldermanem, takže jsme spolu trávili celé dny. Musím říct, že Wout je oproti Jonasovi určitě výřečnější, ale myslím, že to není žádné tajemství, všichni jeho fanoušci to vědí.
Na zmíněném tréninkovém kempu jste byl nejen jako mechanik, ale také pořídil nějaké fotky. Baví vás na cyklistice kromě opravování kol i fotografování?
Ano, ale moje vášeň pro focení začala úplnou náhodou. Na střední škole jsem studoval design, takže mám vizuální cit. Když jsem pracoval jako mechanik v prodejně kol, občas jsem tam i něco vyfotil, pak se to dalo na sociální sítě nebo web. A jednoho dne mě oslovil reprezentační trenér, jestli bych s nimi nechtěl objet nějaké závody a udělat fotky. Tak jsem vyrazil na zkoušku, osvědčil jsem se, takže jsem začal jezdit čím dál častěji a musel jsem práci na prodejně ukončit. Takže jsem do velké cyklistiky vstoupil jako fotograf, nikoli rovnou jako mechanik.
A i na zmíněném soustřední to byla trochu náhoda, měl jsem tam původně být jen dva týdny, ale rozhodl jsem se spolu s týmem i kvůli následnému programu zůstat déle. A shodou okolností přijel na Tenerife i týmový kameraman udělat nějaké záběry. A když jsme spolu na tréninku jeli v autě, střídali jsme se, on chvíli točil a já pak fotil. Takže jsem si tím zpestřil dlouhý kemp a udělal závodníkům radost, fotky se jim líbily.
