„Měla jsem tatínka, který nás odmalička učil plavat, lyžovat, hrát stolní tenis. Dělal s námi všechno, co bylo dostupné,“ vzpomíná pro Radiožurnál olympijská vítězka v gymnastice Věra Růžičková.

Sportovní začátky její kariéry ale nebyly na žíněnce Hrála basketbal, výborně se jí vedlo i ve skocích do vody. Až na střední škole jí učitelka přivedla ke gymnastice, která jí kromě sportovních úspěchů přinesla i životního partnera.

„Sportovní gymnastika mi učarovala současně s mým mužem. Pořád jsme byli v tělocvičně a byla to naše životní náplň i v pozdějších letech,“ vzpomíná.

V roce 1948 byla členkou družstva, které na letních olympijských hrách v Londýně získalo zlatou medaili. Růžičková odjížděla do Londýna jako náhradnice, zaskočila ale za kamarádku Elišku Misákovou, kterou před závodem odvezli lékaři do nemocnice s podezřením na chřipku.

Nakonec to ale byla dětská obrna a Eliška během olympiády bojovala o život. „Sešly jsme se a řekly si, že vyhrajeme pro Elišku. Že když Eliška vyhraje, Elišce se to povede taky. Nám se to podařilo, Elišce bohužel ne,“ zvážněla Věra Růžičková.

Eliška Misáková v noci po závodě zemřela a gymnastky svou výhru věnovaly jí. I přes takové těžké momenty Růžičková na gymnastiku nezanevřela, stala se trenérkou, byla členkou předsednictva České obce sokolské a náčelnice Sokola Brno I.

Nejvíce ale stejně vzpomíná na olympijské hry“ „Je to sen každého sportovce, takže když se zúčastníte, je to zážitek na celý život. A když se podaří vyhrát, je to něco navíc.“

Vítězstvím v roce 1948 se Věra Růžičková nesmazatelně zapsala do historie české gymnastiky. Právě zlato družstva z Londýna, bylo prvním cenným kovem ženské sportovní gymnastiky, v budoucnu nejúspěšnějšího českého sportu na olympijských hrách. A jedna z jeho držitelek, Věra Růžičková slaví 90. narozeniny.

Barbora Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít