Hostem pondělního pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou byl trenér vodní slalomářky Gabriely Satkové Ondřej Cvikl. Jak se dostal k trénování elitní české reprezentantky? Jak společně kousali neúspěšné finále na olympijských hrách v Paříži? Mají vodáci lepší imunitu, když se nedobrovolně utužují při tréninku? Jak vliv měl Jiří Prskavec starší na závodníka, ale i následně trenéra Cvikla?

Praha 13:05 9. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ondro, vy už jste byli počtvrté na Réunionu. Jak takové soustředění vypadá a co všechno vodáci za takové období zvládnou?
Fungujeme ve skupině, měl jsem tam čtyři další svěřence, takže jsme byli skupina pěti lidí. Většinou tam máme velký barák, kde bydlíme pohromadě. Ten ostrov je opravdu krásný, když jsme tam byly poprvé, tak jsme se snažili jezdit i na výlety, ale ten program je tak nabitý, že to moc nešlo. Většinou máme dvě tréninkové jednotky za den, k tomu posilovna, běh, takže výlet tak jednou, dvakrát týdně. Když jsme tam byly poprvé, tak holky bojovaly s tím, jestli trénovat a nebo do hor, na výlet, ale samozřejmě jsme tam kvůli tréninku. Tím, že je ten ostrov malý, tak jste za 20 minut v horách, na hodinku se projdeme k vodopádům a jdem zpátky.

Proč zrovna Réunion?
Pro nás je zásadní, že je tam umělá slalomová dráha. Dostali jsme se tam trochu i díky covidu, protože jsme jezdili často do Austrálie, kde je to nejlepší na trénink. Když ale přes covid Austrálii ‚zavřeli‘, tak se hledala další destinace. Vědělo se, že na Reunionu je nějaká trať, ale nikdo tam mockrát nebyl. Francouzi to trochu vylepšili a zjistilo se, že je to hodně dobré na trénink a začalo se tam jezdit víc.

Jak se dá trénovat v Česku v zimě?
Je to komplikovanější. Listopad, prosinec, leden je méně tréninků na vodě. Většinou jednou denně, když je dobré počasí, tak dvakrát, ale jezdíme spíš na klidnějších úsecích nebo rovné vodě. Tam jde trénovat tak do nula stupňů, protože se méně nenamočíš. My potřebujeme jezdit hlavně na té divoké vodě. Ono to jde, jezdit v Troji když je mínus dva, ale ty závodníci si netroufnou tolik, jako v teple. U nás je to hodně o náklonech, takže soustředění v teple je pro nás zásadní.

Mají vodáci lepší imunitu, když se takhle v zimě namáčí?
Je to možné, možná mají imunitu i na tu špinavější vodu. Tady v Troji to není nijak zásadně špinavé, ale není to taky nejčištější. Když pak přijedou někdy lidi, co nejsou v té vodě každý den, tak mohou mít menší problémy, ale my to neřešíme.

Ondro, ty jsi začínal trénovat Gabrielu v roce 2022 ve svých 29 letech. Jsi docela mladý trenér, ne?
Patřím mezi mladší trenéry a že to vyšlo s Gabčou takto na začátek, tak to byl docela velký skok. Já jsem závodil do 29 let, jezdil jsem na kajaku, jezdil jsem v tréninkové skupině Jirky Prskavce. Poslední čtyři roky už jsem trénoval nějaké zahraniční závodníky, děti, takže ten přechod nebyl takový, že bych nikdy netrénoval. Jak se to pak začne dělat na plný úvazek, tak jsem měl okolo sebe skupinu pěti závodníků. Nebyl to jednoduchý přechod. Gabča jezdí primárně na singl kanoi, i když trénuje na kajaku a já jsem kajakář. Říkal jsem si, jestli je dobbré brát si singlířku, ale u holek to je lepší, protože si více přehazují pádlo a postupem času si to více sedalo. Ne, že bych vůbec nevěděl, o co jde, ale je to jiné.

Cítíš to jako velkou odpovědnost? O Gabriele se hodně mluví jako o velké budoucí naději.
Možná jsme to bral tak víc ze začátku, ale teď, když už toho máme víc za sebou, tak si to tolik nepřipouštím. Na začátku jsem jí říkal, že s tím nemám tolik zkušeností, ale pak převládly nějaké další aspekty, tak jsme do toho šli. Ono se to postupně rozptýlilo.

Gabriela loni získala medaile na všech podnicích a jediná medaile jí ujela na kanále v Paříži. Vyhrála sice kvalifikaci, ale ve finále skončila sedmá. Máte tohle už mentálně za sebou?
Samozřejmě ano, Gabča to tam možná někde ještě má, ale to je normální a že dalšími závody se to bude posouvat dál. Ta sezona byla neskutečná a zážitků má Gabča z dobrých závodů nespočet. Tu jednu ne úplně povedenou jízdu si vybrala v tom nejdůležitjěším závodě a pak to celé vysvětlování okolo a rozebírání do detailu, to nebylo nejsnazší.

Dá se z toho ponaučit?
Myslím, že určitě. Každý si z toho vezmě něco, ale pro ní i pro mě z toho pramení zkušenosti. Uvidíme, jak to půjde dál.

Ten neúspěch v Paříži byl celkem zakletý pro všechy vodní slalomáře. Dokázali jste se už třeba nad tím nějak všichni společně zamyslet, proč tomu tak bylo? Naopak se pak začalo dařit rychlostním kajakářům.
Je to tak, rychlostní kanoisté a kajakáři nás předčili a jsme rádi, že se jim takto vedlo. Bavili jsme se o tom a je to asi i tím, že ten náš sport je strašně proměnlivý. Nechci říct náhodný, ale těch aspektů, které se musí sejít, aby to vyšlo, tak je strašně moc. Voda se mění, rozhodují centimetry, někdy i milimetry třeba u toho Jířového ťuku. Všechno se trochu sešlo v náš neprospěch a i my jsme si po několika letech úspěchů uvědomili, že to není úplná samozřejmost.

2:06

Vždy jsem si přál mít medaili ve Francii, zářil štěstím kajakář Prskavec po zisku evropského titulu

Číst článek

Vy jste taková velká rodina, kamarádi a parťáci. Byla to celkově taková jako deka na tom týmu?
Přicházelo to postupně. Byli jsme tam v malé skupině a máme to tak trochu rodinné, takže závodníci i trenéři jsme úzce spjati a každý přeje každému. Na olympiádě v Paříži bylo zázemí taky takové rodinné a zpočátku to bylo takové těsně od medaile, pak přišel na řadu Lukáš Rohan, pak další den Gabča a pak Jířa. Když to vezmu na ten náš sport, tak se závodníci mezi sebou podporují, přišli si fandit a i Jířa den před svým závodem byl Gabču povzbuzovat.

Ondro, ty jsi vlastně příbuzný Jirky Prskavce. Tvoje sestra Tereza je jeho manželka. Jak moc se při práci s Gábinou vídáte s Jirkou?
Tím, že ty závody mají holky a kluci společné, tak se vidíme téměř každý den. Byli jsme se spolu v juniorské reprezentaci, pak jsem přešel do Prahy pod vedení Jirky Prskavce staršího. Už od mých začátků jsme spolu trénovali a trávili spolu hodně času. Pak jeden den Jířa taky zjistil, že mám sestru, tak se začal zajímat ještě víc.

Jaká byla tvoje reakce, když ti kamarád sbalí ségru?
Ono to nebylo ze dne na den. Upřímně, mě to zpočátku vůbec nenapadlo, že by tam něco mohlo proběhnout. Sestra je od dva roky starší než já. Něco jsem možná věděl, že třeba šli spolu na kafe a pak jednoho dne mi přišla od Jíři fotka z oběda, nějakého jídla, bez ničeho a říkám si, proč mi to posílá a najednou koukám, že je to u nás doma u rodičů.

Jirka Prskavec starší je trenér, se kterým jsi dlouhodobě trénoval. Jaký vliv na tebe jako na závodníka měl?
Velký. Jako trenéra měl určitě ovlivnil, vzal jsem si od něj hodně věcí. Obrovskou profesionalitu. Zjistil jsem od něj, že to není jen o mačkání stopek na břehu, ale i o hodně věcech okolo, o servisu, který Jířa starší má neskutečný. Vždycky jsem se snažil koukat i na ostatní trenéry a brát si něco od všech. Snažil jsem se posbírat od každého něco a pořád to sbírám.

Takže tě inspiruje, ale jdeš si vlastní cestou?
Ano, ale tak to má asi každý, že si do toho přenese něco svého. Nejde úplně kopírovat tréninkové plány a dělat přesně to, co dělá druhý.

Jak moc společně trénujete? Vídáte se denně, tak jak moc tam na břehu mačkáte stopky společně?
Tréninky se samozřejmě propojují, nejintenzivnější je to na zimním soustředění. My jsme tedy byli na Reunionu a oni byli v Austrálii, takže jsme se nějaký čas neviděli. Loni jsme ale byli v Austrálii společně, takže tréninky se propojovaly. Jířa mladší začal jezdit na kanoi, tak občas dává nějaké tréninky s Gabčou na kanoi. On je singlíř z kajakářského pojetí, takže taky přehazuje pádlo, tak to mají s Gabčou trochu podobné a i on od ní si může něco vzít. I v Tróji máme společné tréninky, takže se závodníci neustále vidí.

Jak moc se na mistrovství Evropy v Paříži ladí forma?
Je to v půlce května, takže za chvíli, ale čekají nás ještě nominační závody. Tam si musí závodník vyjet reprezentaci a jsou to čtyři závody. Jeden víkend je v Praze v Tróji a jeden víkend je na Vysočině na Trnávce, kde tyhle závody máme. Jsou to čtyři závody a tři nejlepší se počítají. Tím, že mistrovství Evropy navazuje na tyhle nominace, tak tu formu ladíme i na evropský šampionát.

Mohou se na nominační závody přijít podívat fanoušci?
Ano, tady v Tróji je to dostupnější. Je to první víkend v květnu a ty nominační závody jsou pro českého diváka hodně zajímavé, protože tři nejlepší jdou do týmu. Ty boje o reprezentační tým a i tým do 23 let a juniorů jsou poměrně intenzivní, takže to bude zajímavá podívaná.

26:16

Bylo pro mě těžké přestat plakat, přiznává Satková po olympijském finále. Z Paříže si ale veze zkušenosti

Číst článek

A na mistrovství Evropy v Paříži se pojede na stejné trati, jako se jela olympiáda. Je to pro závodníky psychicky složitější vrátit se na to místo?
Asi bude převládat vzpomínání, ale třeba tam bude u někoho pocit, že když to nevyšlo na olympiádě, tak se bude chtít předvést na mistrovství Evropy. Většinou před velkými závody trávíme na té trati dlouhé týdny, ale když tam byla loni olympiáda, tak jsme se shodli, že jet tam před závodem by bylo kontraproduktivní a jedeme tam až 10 dní před závody. Trať je charakterem stejná.

Je tam ještě mistrovství světa v australském Penrithu u Sydney. Jaké tohle bude zpestření?
Určitě to bude zpestření, ale ta trať je pro nás známá, protože se tam jezdívá na dlouhou zimní přípravu. Nebyly tam dlouho takto velké závody, ale trať závodníci znají. Jediné, co pro nás bude neznáme, je přelom září a října, takže tam asi bude trochu chladněji. Nesmíme zapomenout dlouhou bundu na vodu.

Podle čeho se čeští závodníci kvalifikují do Světového poháru, který se pojede i v Tróji?
Je to stejná reprezentace, jako jede na mistrovství Evropy i světa.

Takže se to rozhodne v tom květnu?
Ano, je to tak. Celá sezona se u nás rozhoduje v květnu. My trenéři máme svěřence a podle toho, co si vyjedou za reprezentace, tak my s nimi objíždíme závody. Většina závodníků do začátku května a pak až plánuje zbytek roku.

Je tam nějaký ‚žolík‘, kdyby se to nepovedlo?
Bohužel ne, jsou to ty čtyři závody a jeden se nemusí povést. Nominace je pro závodníky nejnepříjemnější, je tam velký tlak, ale pak z toho ti naši závodníci těží proti zbytku světa. Někteří zahraniční závodníci takový tlak nezažijí. U nás se říká, že je skoro těžší získat olympijskou místenku, než pak získat medaili.

Ondro, jak moc je už nová disciplína kajak kros zaběhnutá disciplína?
Kajak kros byl loni poprvé na olympiádě a jezdí se na tom jen na kajaku. Je to pro nás pro všechny úplně nová disciplína. V roce 2017 to bylo ještě v plenkách a jezdilo se to jinak, ale poslední rok se to začalo víc trénovat a mnohem více se to zprofesionalizovalo a výhledově to bude disciplína na olympiádě v Los Angeles, tak víc a víc lidí se do toho pouští a začalo násobit tréninky. Jsou to slalomáři a museli hodně změnit pojetí své jízdy, protože ve slalomu se jezdí na čistotu, ale v kajak krosu je to docela řežba. Jsou tam brány, může se do nich mlátit a jedou čtyři závodníci dohromady.

Jak moc se kajak krosu věnuje Gábina?
Vůbec. Už od začátku řekla, že to není nic pro ní. Musíte na to být i typ člověka.

Kdo se v té disciplíně nejvíce prosazuje?
Myslím, že Terka Kneblová, ta je na to výborná hlavou i provedením. Sice nebyla na olympiádě, ale loni zajela výborné výsledky ve Světových pohárech. Z kluků Kuba Krejčí a Vítek Přindiš, který má na slalomu technický styl a našel si v tom svoji cestu. Loni to hodně trénoval, pokračuje v tom a byl i na Reuninonu a je v tom špička světová. I když ve slalomu má styl, co by se tam nemuselo hodit, tak si to přenesl a myslím, že v kajak krosu je ve světové špičce.

V letošní sezoně bude i disciplína short slalom. O co jde?
Nová disciplína to sice bude, ale nebude to na všech závodech. Bude to na Světovém poháru v Tróji. Trať se zkrátí a ztíží se rozmístění branek. Myslím, že ti kajakáři to budou jezdit okolo 50 až 60 vteřin a myslím, že to bude divácky atraktivní.

Jak se na to těšíte vy s Gábinou?
Ona je víc asi takový diesel, že těží více ve druhých pasážích tratě, ale i na tohle je dobře stavěná. Má ráda těžké kombinace v tréninku. Necháme se překvapit, bude to intenzivnější a i pro mě zajímavější, protože závodníci si to nemohou projet dopředu. Jdou pak do toho z jedničky. My to vymyslíme, jestli pojede dopředu, nebo točením pozadu.

Andrea Sestini Hlaváčková, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít