Jsem ráda, že nejedeme domů s prázdnými taškami, říká po stříbru v mixu lukostřelkyně Pultar Musilová
Češi na paralympiádě v Paříži znovu zazářili a rozšířili medailovou sbírku. Opět se o to postarali lukostřelci. Šárka Pultar Musilová a David Drahonínský v mixu týmů vybojovali stříbro. Nestačili akorát na čínskou dvojici Čang a Čchenová, se kterou se utkali už před třemi lety na paralympiádě v Tokiu.
Davide, Šárko, moc vám gratuluji ke stříbrné medaili. Je to vlastně stejný výsledek jako v Tokiu. Jak tu medaili vnímáte, Davide?
David Drahonínský: Možná bych kdysi řekl, že jsem zakončil paralympiádu prohrou ve finále. Ale dnes je to úplně jedno. Pro mě je to strašně velké vítězství po té přípravě, jsem za to strašně rád.
Poslechněte si rozhovor s paralympijskými medailisty Davidem Drahonínským a Šárkou Pultar Musilovou
Šárko, pro vás doba skutečně stříbrná. Pro se zopakoval ten výsledek z Tokia, v mixu týmů stříbro, v individuální soutěži stříbro. Dokážu si představit, že to má stejnou hodnotu.
Šárka Pultar Musilová: Má to stejnou hodnotu, ne-li větší. Tady přece jenom už máte i české fanoušky a jste tím povzbuzování, ale i vázaní, prostě od vás chtějí nějaké výkony. Jsem hrozně ráda, že byť je to jen stříbro, tak jsme jim to splnili a nejedeme domů s prázdnými taškami.
Davide, jak vnímáte tu svou cestu od roku 1999, kdy byl ten váš pád ze třetího patra, až sem k další paralympijské medaili ve vaší sbírce. Tu vaši paralympijskou cestu jste začal už v roce 2008, neuvěřitelný úspěch.
D.D: Já už jsem byl na paralympiádě v roce 2004 jako divák a zažil jsem, jak je hezké fandit. A tenkrát jsem si řekl, že bych se chtěl nominovat na paralympiádu do Pekingu. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že pojedu na dalších pět paralympiád a přivezu si celkem sedm medailí, tak řeknu: ‚Ok, dobrý vtip, jdeme spát dál a probudíme se ze snu.‘ Taky bych chtěl zavzpomínat na mého taťku, který mě většinu té doby doprovázel.
Vy už jste to trochu načal. Říkal jste, že byste si dokázal představit, že byste střílel i do sedmdesáti let. Vidíte to teď, po finále a stříbrné medaili, stejně, nebo budete přehodnocovat a ještě nad tím přemýšlet?
D.D: Člověk když je smutný, tak by neměl nic rozhodovat, a když je šťastný, tak by neměl nic slibovat.
