Byl jsem hodně překvapený. Myslel jsem, že si spletli číslo, říká rychlostní kanoista Fuksa o vyznamenání
Na Den vzniku samostatného československého státu předal prezident Petr Pavel státní vyznamenání 48 osobnostem. Mezi nimi i rychlostnímu kanoistovi Martinu Fuksovi, který si převzal medaili Za zásluhy. „Bylo to v moc hezkém duchu, budu na to rád vzpomínat,“ řekl úřadující mistr světa i Evropy v rozhovoru pro Radiožurnál Sport.
Co pro vás medaile Za zásluhy od prezidenta znamená?
Velká čest. Ani jsem nedoufal, že by se mi něco takového mohlo v mém věku povést. Byl jsem hodně překvapený. Když mi někdy v září volali z prezidentské kanceláře, tak jsem si myslel, že si spletli číslo, že to nemůže být pro mě. Ale jsem za to samozřejmě moc vděčný a mám velkou radost.
3:09
Nejprve zlato na olympiádě, teď medaile Za zásluhy. Fuksa a Dostál mají státní vyznamenání
Číst článek
Objevil jste se tím pádem ve vybrané společnosti lidí. Mezi hrdiny, kteří třeba někomu zachránili život, elitními vědci, osobnostmi kulturního života, jako je třeba Zdeněk Svěrák, vedle vás seděla Aňa Geislerová. Stihl jste s někým prohodit aspoň pár slov?
S Aňou Geislerovou jsem tam seděl docela dlouhou dobu, takže jsme pár slov prohodili. Na společné fotce jsem stál vedle pana Zdeňka Svěráka, takže já měl ten večer opravdu hezký. Že jsem si mohl potřást pravicí s prezidentem republiky, byl také výjimečný zážitek.
Celý ten strávený večer, kdy jsme tam byli už od čtvrt na pět a ten samotný večer začínal až někdy v osm a pokračoval až do desáté hodiny, hrozně rychle utekl. Bylo to v moc hezkém duchu a budu na to moc rád vzpomínat. I moje manželka a můj děda.
Lidé asi vědí, jak vypadá slavnostní předávání, ale co se děje před ním a po něm?
Hned za branami Hradu jsme se rozdělili s doprovodem, což v mém případě byla moje manželka a můj děda. Ti si šli po své cestě, měli do té doby myslím nějakou prohlídku hradu.
Se zbylými oceněnými jsme šli do nějakého sálu, kde jsme se seznámili s prezidentem republiky, měli jsme neformální konverzaci s rautem a pak jsme se přesunuli do samotného sálu, kde se vyznamenání předávala.
Tam jsme si jen řekli, co máme dělat, a čekali jsme v jiném sále vedle pódia. Pak jsme se přesunuli na pódium, to všichni už viděli v televizi. A po zakončení, jako asi na každé akci, byl slavnostní raut, kde se všichni najedli a jeli jsme domů.
Zpět v tréninku
Podzim je už tradičně spojený s různými slavnostními večery. Když odhlédneme od předávání státních vyznamenání, tak jste se už letos díky titulům mistra světa i Evropy stal kanoistou roku i armádním sportovcem roku, ale ještě nás čeká prosincové vyhlášení Sportovce roku. Věříte, že by to mohlo vyjít i tam?
Nemám žádné takové věřící věci, ale po úspěších v letošní sezoně, po kanoistovi roku, armádním sportovci roku i vyznamenání od prezidenta doufám, že sportovní novináři k tomu přihlédnou a budu pro ně já číslem jedna pro tento rok.
Jak vypadá váš podzim? Co váš trénink?
Začali jsme pomalu trénovat v půlce října po delším volnu, které začalo hned po mistrovství světa. Musím říct, že velice pomalu, ještě to není trénink jako takový, spíš individuální. Zatím se připravujeme v České republice, já konkrétně v Nymburce.
Asi za čtrnáct dní bychom měli odlétat na první soustředění do Afriky, kde bychom se měli připravovat v teple hlavně na vodě, najet ještě před Vánocemi pár set kilometrů. Pak se přesuneme do Livigna, do Jizerských hor, pak si užijeme Vánoce doma a hned zase pryč.
Tady na podzim v České republice už jsou krásně barevné listy. Vím, že rád jezdíte na kole, dostanete se?
Samozřejmě, když ty listy padají do řeky, chytají se nám na špičku a brzdí nás, tak to není úplně nejideálnější. Ale zároveň je to takový trénink navíc, to já mám rád. Na kole i kánoi se projet v tomhle ročním období je moc hezké. Když neprší, je to za odměnu. Mám tohle období rád, ale už se upřímně i trošku těším do tepla.
