Čtyři tisíce kilometrů v kamionu. Jak se staví zákulisí cílových rovinek na Tour de France?
Cyklisté na Tour de France se přesouvají ze severní Francie do Normandie a ve středu je čeká časovka dlouhá 33 kilometrů, která začíná a končí ve městě Caen. Reportér Radiožurnálu Martin Balucha se dostal do zákulisí slavného cyklistického závodu a s organizátory přiblížil například stavbu a následné balení cílových rovinek. „Jsou to dlouhé dny, ale Tour de France je krásný podnik,“ popisuje jeden z organizátorů Paul.
„Pracujeme a cestujeme hlavně v noci. Ráno nám trvá sestavení cílové rovinky zhruba pět až šest hodin. Večer všechno rozebíráme tak tři až čtyři hodiny. Jsou to dlouhé dny, ale Tour de France je krásný podnik,“ popisuje Paul, který vede skupinu zhruba osmdesáti dělníků.
Poslechněte si reportáž Radiožurnálu o technickém zákulisí Tour de France přímo z místa konání
Jeho tým se podílí na rozmontování a taky stavbě cílové rovinky – tzn. tribun pro diváky i VIP hosty nebo zázemí pro cyklisty a novináře. To vše se po závodě naloží do kamionů, které míří do cíle další etapy závodu, protože Tour de France má jen jednu cílovou rovinku se zázemím. Paulův tým tak se závodem urazí přes čtyři tisíce kilometrů.
Tenhle skládací koncert s obdivem sleduje divák Sébastien, která na stejném místě před pár minutami sledoval projíždějící cyklisty.
„Ta organizace je obdivuhodná. Závodníci projeli před necelou hodinou a cílová rovinka už je skoro rozmontovaná,“ diví se Sébastien.
Čipy a kamery na cílové rovince
Jednou z nejdůležitějších součástí cílové rovinky je časomíra, kterou má na starosti jiný francouzský organizátor Pascal.
Bittner byl blízko premiérové výhry na Tour, v těsném finiši dojel pátý. Etapu plnou pádů ovládl Merlier
Číst článek
„K měření využíváme různé technologie. Samozřejmě klíčová je cílová fotografie. Díky ní určujeme čas každého závodníka a taky celkové pořadí. Kola závodníků jsou vybavená malými čipy, díky kterým dokážeme urychlit závěrečné měření,“ upřesňuje Pascal.
Některé dojezdy Tour de France jsou opravdu těsné – mezi takové patřil třeba sprint v Dunkerku. Diváci ani komentátoři bezprostředně po dojezdu nevěděli, že zvítězil Belgičan Tim Merlier – přesné pořadí určila až čidla a kamery v závěru etapy.
„Často se rozhoduje v tisícinách sekundy. Pamatuji si jednu etapu z roku 2017. Rozdíl mezi prvním a druhým byl 6 milimetrů a to byla etapa dlouhá přes 200 kilometrů,“ popisuje.
Cílová fotografie se výrazně proměnila. Nejdřív černobílá, teď barevná a teď stroje dokážou cílovou rovinku vyfotit 10 tisíckrát za sekundu.
„Vyvíjíme kameru, která dokáže jít ještě dál a bude ještě přesnější. Mluví se taky o automatizaci. V kabině je stále nějaký člověk a o všem pak rozhoduje komisař. Vývoj jde samozřejmě s automatizací a využitím umělé inteligence dopředu,“ dodává Pascal, který musí mít 90 minut po závodě veškeré vybavení, včetně čísel nad cílovou rovinkou, rozmontované a zabalené k převozu.
