‚S psychickými následky se budu vyrovnávat dlouho.‘ Paříž si připomíná 10 let od teroristických útoků
Stovky běžců se chytily za ruce a uctily tak památku sto třiceti lidí, kteří zemřeli před deseti lety při teroristických útocích. Kromě běhu prošel centrem města také Průvod rovnosti, který byl zakončen před pařížskou radnicí ve Vesničce bratrství. Hlavní částí připomínkových událostí bude čtvrteční pieta za účasti prezidenta Macrona.
Běh svobody odstartovala Sophie, dcera Manuela Diase, kterého teroristé v těchto místech u národního stadionu zabili před deseti lety.
„Táta k Národnímu stadionu přivezl fanoušky, kteří přijeli na přátelské utkání mezi Francií a Německem. Byl přímo tady u vstupu D. Bohužel se dostal do cesty sebevražedného atentátníka. Doufám, že lidé nezapomenou a budou pokračovat v těchto pietách i po 10. výročí atentátů.“
Sophii vzpomíná například na okamžiky, kdy ji táta, původem z Portugalska, brával na fotbalové zápasy svého oblíbeného Sportingu Lisabon nebo třeba utkání portugalské reprezentace.
„Staral se o nás. Byl se mnou, když jsem dělala řidičák, když jsem maturovala. Dva dny před atentátem mi telefonoval, jestli jsem se v pořádku dostala na letiště. Ještě pár hodin před útoky se mě ptal, jestli přípravy na svatbu pokračují bez problémů. Byl úžasný. Takových tátů moc není.“
Běh svobody vymyslela Catherine Bertrandová, místopředsedkyně francouzské Asociace obětí terorismu a zároveň žena, která před deseti lety přežila útok v hudebním klubu Bataclan. „Podařilo se mi odtamtud dostat po půl hodině. S psychickými následky se budu ale vyrovnávat ještě dlouho.“
Catherine se po atentátech potýká s posttraumatickou stresovou poruchu. Děsí ji například náhlé hlasité zvuky jako bouchnutí dveří. S úzkostí a stresem se vyrovnává i díky kreslení.
„Napadlo mě zorganizovat tuhle akci díly loňským olympijským hrám. Sport podporuje hodnoty, které jsou blízké i obětem atentátů jako laskavost, soudružnost, pozitivní přístup.“
Po Běhu volnosti ulicemi Paříže prošel i Průvod rovnosti. Lidé oblečení v oranžových tričkách s datem 13. listopadu, s heslem „Spojení“, uctili památku padlých, památku obětí teroristických útoků, například u hudebního klubu Bataclan.
Rodiny obětí, přátelé, pozůstalí zapálili u klubu svíčky a přinesli sem také květiny.
„Já jsem Aurélie. Jsme tu celá rodina. V Bataclanu jsem přišla o svého partnera a otce svých dětí. Vyrovnáme se s tím o něco lépe, ale obrátil jste se na mě ve složitém okamžiku. Nevím, co jiného bych vám řekla.“
Pietní průvod se na chvilku zastavil, mezi účastníky teď procházejí dobrovolníci ve žlutých vestách. Mají lahvičky, v nich bílou a černou barvu a do těchto lahviček účastníci namáčí prsty a můžou potom obtisknout svůj prst na plátno. Jednotlivá plátna se potom shromáždí a budou součástí většího připomínkového díla.
„Chtěl jsem pokorně vyjádřit svou solidaritu. Mám jen trochu černé barvy na prstu, oni tehdy měli spoustu červené všude kolem.“
Michel žije jen pár kroků od míst, kde teroristé před deseti lety zabíjeli. Vzpomíná na sirény, které zněly městem, a zná taky majitele restaurace, který přežil útoky. Byl to prý zatracený pátek, který Michel nemůže dostat z hlavy.
Vesměs tichý Průvod rovnosti došel až k pařížské radnici, do cíle, kde byla přichystaná Vesnička bratrství, se zázemím, s občerstvením, ale taky s psychologickou pomocí a završil tak den, který se nesl v francouzské devízy „volnost, rovnost, bratrství“. Piety budou pokračovat i v dalších dnech, ta hlavní část bude ve čtvrtek pieta za účasti francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.
