Vycházející tenisová hvězda Bejlek stoupá světovým žebříčkem. ‚Za rok chci hrát grandslamy,‘ říká
Šestnáctiletá Sára Bejlek postoupila do semifinále juniorské dvouhry na Roland Garros, kde navíc s Lucií Havlíčkovou vyhrála čtyřhru. Teď vybojovala další triumf – vítězství na Macha Lake Open v České Lípě s dotací 60 tisíc amerických dolarů. Odborníci jí předpovídají slibnou budoucnost, Bejlek ale ví, že bude záležet hlavně na ní samotné. Po nedělním triumfu poskytla Radiožurnálu exkluzivní rozhovor.
Sedíme tu po turnaji, který jste vyhrála. Zmrzlina jako sladká odměna je pokaždé, když se vyhraje?
Začalo to v úterý po deblu, kdy jsme tu viděly tu kopečkovou zmrzlinu, tak jsme si řekly, že po každém vyhraném zápase si dám jinou příchuť. Splnily jsme to a nová tradice se dodržela. Nejlepší byl slaný karamel a maracuja.
K tenisu vás přivedl tatínek, bývalý fotbalový rozhodčí. Nepřál si spíš, abyste obula kopačky a hrála fotbal?
Ano, spíš se víc přikláněl k tomu, abych čutala do balonu. Ale jsem ráda, že jsem zůstala u tenisu, myslím, že to byla lepší varianta.
Kdy se to zlomilo a definitivně přišla láska právě k tenisu?
Byla jsem vždycky víc u tenisu než u fotbalu. Kolem sedmi let už to bylo celkem jasné.
Tenis představuje obrovskou dřinu, vnímala jste to už jako malá holka?
Zezačátku jsem to nevnímala, to jsem si šla čtyřikrát za týden jen tak pinknout s dalšími dětmi. Teď už je to ale samozřejmě od ranního probuzení do posledního večerního pouze tenis.
Dá se žít jenom tenisem nebo zbývá čas na nějakou jinou zálibu?
Odreagovat se musím, jinak bych to v hlavě nezvládla. Je hrozně důležité nemyslet 24 hodin denně jenom na sport, musím si od něj jednou až dvakrát za týden odpočinout.
Jste ve věku, kdy vaše vrstevnice chodí na diskotéky a podobné akce. Vás to neláká? Nevadí vám, že o tento život přicházíte?
Občas si vzpomenu, že bych mohla být o víkendu zrovna někde jinde. Ale když si vzpomenu na to, co můžu mít před sebou, jakou mohu mít kariéru a kde všude mohu žít, když se mi tenis vyvede, tak makám ještě víc.
Už se někdy dostavil pocit, že jste chtěla s raketou třísknout, hodit ji někam do rohu a třeba na dva týdny na ní nemyslet?
Ani nevíte kolikrát (smích). Tento turnaj jsem to řekla asi dvakrát. Ale vždy u toho zůstanu a vždy je to ta lepší varianta.
Mácha Lake Open byl jeden z vašich dalších dílčích úspěchů. Jak dlouhá cesta ale je k tomu, aby se mladá tenistka mohla začít živit sportem?
Je to neskutečně dlouhá cesta. Když si představím, že příštích dvacet let budu skoro každý den na kurtu, je to neskutečné. Snad to vydržím. Chtěla bych se živit tenisem a chci pro to udělat maximum.
Jak těžké je pro vás přeorientovávat se z juniorského na ženský tenis?
Přechod a zorientování pro mě bylo naštěstí rychlé. Doufám, že to tak zůstane a bude se jen zlepšovat.
Nebaví mě jít si jen tak zapinkat, musela bych hrát. Tenis mi nechybí, říká Cibulková. Nadchl ji tanec
Číst článek
Už na kurtu jste poděkovala rodičům a trenérovi. Komu patří největší dík za to, že jste tam, kde jste?
Největší dík určitě patří rodičům, kteří mě od začátku v tenise povzbuzovali. Makali na tom, abych byla vždy v pohodě a měla to, co chci. Samozřejmě ale patří dík i trenérovi, kondičákovi a fyzioterapeutce, která se o mě stará. To je všechno součást tenisu, která je potřeba a určitě to není jen tak.
Jsou tady ještě dvě jména - Rafael Nadal a Dominik Thiem. Jak vás ovlivňuje, že můžete trénovat v jejich akademii?
U Rafy jsem byla jednou, je to neskutečný areál. Neuvěřitelně mě to tam nakoplo, abych v tenise dělala víc a víc. Thiem má takovou menší akademii, jednou za čas je to pro mě příjemná změna. Určitě to není nic špatného.
Měla jste možnost se s nimi setkat?
Ano, měla, moc jim za to děkuji. Jsou to oba strašně fajn kluci.
Za rok jste se posunula o ohromný kus dopředu. Kam se posunete za další rok?
Dobrá otázka! Za rok už bych chtěla být na grandslamech. Je to dlouhá cesta, ale snad vydrží zdraví.
Uvědomujete si, že jste svými letošními výsledky možná sama sobě nastavila laťku docela vysoko?
Určitě. Předtím jsme si říkali, že budeme rádi, když tento rok skončím v žebříčku pod nějakým 350. místem, ale teď doufám, že skončím daleko níž. (aktuální umístění Sáry Bejlek je 213. místo, pozn. red.)
Jaká máte očekávání od Wimbledonu, kde budete hrát kvalifikaci?
Ještě jsme o tom moc nemluvili, ale určitě odvedu ten nejlepší výkon, co budu moct. Budu se hlavně snažit nezranit, protože přechod na trávu pro mě bude rychlý.
Jaká podle vás bude konkurence? Hodně tenistů a tenistek mluví o tom, že na Wimbledon nepojede, protože za to nebudou body do žebříčku...
Podle seznamu přihlášených mi přišlo, že je to strašně podobné těm normálním grandslamům, takže si nemyslím, že to bude úplně velký rozdíl. Někteří tam sice nejedou, ale stále - turnaj jako turnaj.
