Připadá mi, že oproti středoškolským vědcům jsou sportovci považováni za něco míň, říká olympionička
Řadí se mezi nejlepší skokanky na lyžích na světě. Už v roce 2022 se jako patnáctiletá představila na olympijských hrách v Pekingu. Dva starty si připsala i na juniorské olympiádě. Letos pak jako první Češka vyhrála seriál závodů Alpen Cup a za uplynulou sezonu získala ocenění Královna bílé stopy. „Za čtyři roky bych se na olympiádě chtěla dostat aspoň do top šestky,“ říká Anežka Indráčková, finalistka soutěže Středoškolák roku.
Co pro vás znamená, že jste se dostala mezi nejlepších 25 středoškoláků v Česku?
Pro mě to znamenalo radost z toho, že i sportovec se dokáže dostat mezi lidi, kteří se zaobírají vědou. V důsledku toho si nepřijdu tak méněcenná, protože obvykle mi připadá, že sportovci jsou považováni za něco míň oproti právě středoškolským vědcům.
Komunita, která se projektu účastnila, mi však tohle nedávala vůbec najevo, naopak se inspirujeme vzájemně. Takže za to, že jsem se už potřetí dostala do TOP 25, jsem moc vděčná.
Chemie se dá lidem přibližovat krásnými způsoby. Nevzdávejte to, vzkazuje talentovaný středoškolák
Číst článek
Jako jedna z mála účastníků projektu Středoškolák roku jste tedy sportovkyně. Konkrétně se věnujete skokům na lyžích, což v Česku není zas tak obvyklý sport. Jak jste se k němu dostala?
Mě k tomu přivedla sestra. Nejprve jsem několik let, asi jedenáct, dělala atletiku, ale měla jsem tolik energie, že mi to pohybově nestačilo, potřebovala jsem dělat víc. Jelikož sestra dělala skoky, tak jsem prostě jednou přišla na trénink s tím, že už jsem měla základy lyžování.
Docela mi to šlo a trenér mě pozval na trénink mladších žáků, kde jsem tedy začala. Sestra zase začala, protože skákal brácha, takže je to takové rodinné.
‚Miluju cestování‘
Co vás na skocích nejvíc baví?
Komunita lidí. Stoprocentně. A celkově myšlenkové nastavení těch lidí, nálada v tom kolektivu a to, že hodně cestujeme, protože můstků tady v Česku moc není. Musíme tak dost často jezdit do zahraničí a já prostě miluju cestování. Neříkám, že na soustředění a závody jezdím kvůli cestování, ale mám ráda vypadnout do jiné země.
Jak často takhle vyjíždíte do zahraničí?
Záleží, jestli je sezona, nebo není.
Myslím během sezony.
To je tak čtyřikrát, třikrát do měsíce, když je každý víkend nějaký závod. V zimě to je třeba na Slovensko, do Německa, Norska, Polska a dalších těchto zemí, takže to není zas tak daleko.
Do Pekingu poletí i teprve patnáctiletá Indráčková. Nejmladší v československé historii ale není
Číst článek
Jak to zvládáte se školou?
Ve škole jsem letos odmaturovala, ale jinak jsem měla individuální plán, takže mi škola vycházela naprosto vstříc. Ve volném čase jsem dělala školu, a když jsem pak měla volné dny a do školy jsem šla, tak jsem si všechno dopsala. Se vším byli v pohodě a zvládla jsem to.
Pokud máte každý víkend nějaký závod, na který cestujete, tak kdy a jak často trénujete? A trénujete pouze v Česku nebo i v zahraničí?
Když je zrovna volný víkend bez závodu, tak v tom týdnu jezdíme na trénink do zahraničí. Jinak se spoléháme hlavně na to, že kondici nabereme během léta a podzimu. Během zimy pak už prostě jenom závodíme a trénink se týká jen zdokonalování detailů.
Když je závod každý víkend, tak trénujeme většinou v Liberci, kde máme zázemí. Máme trénink jednou až dvakrát denně.
Příprava skokana
Pokud to chápu správně, tak nejtvrdší trénink nastává mimo sezonu v létě a na podzim. Jak taková tréninková příprava u skokana na lyžích a u vás konkrétně vypadá?
Zaměřujeme se na různé věci. Jde třeba o kondici a rychlost, takže jsou to nějaké sprinty, běhy a vytrvalostní věci. U nás ale nejsou ty vytrvalosti tak populární, protože potřebujeme mít hlavně rychlost. Důležitá je taky síla a nabrání svalových hmot, abychom měli nějaký odraz. To souvisí i s dynamikou – skáčeme hodně překážky, výskoky s činkou a tak.
Od dětství cítím pouto k přírodě a potřebu chránit ty, kteří se bránit nemohou, říká mladá vědkyně
Číst článek
Potom je tam technika, tedy imitace toho, co děláme na můstku. Máme vyrobený takový vozíček, na kterém děláme nájezdy. Pak odskakujeme tak, že nás trenér chytá na hlavu. To je zpodobnění letové fáze.
Taky trénujeme mobilitu, abychom si během skoku neudělali nějaký úraz, takže hodně kyčle a kolena, abychom je měli pevné.
Trénujete i v létě přímo na můstcích?
Jo, v létě trénujeme na můstcích, v Česku pouze v Liberci, případně ještě ve Frenštátu pod Radhoštěm na Moravě.
Příští olympiáda
Čeho byste chtěla ve svém životě dosáhnout a čemu byste se chtěla do budoucna věnovat? Jsou to stále skoky na lyžích, nebo máte ambice i v jiných odvětvích?
Zatím jsou to hlavně skoky. Přítí rok v zimě jsou olympijské hry, tak uvidím, jestli se tam dostanu. Určitě bych tam chtěla dosáhnout nějakého hodnotného výsledku.
Soutěž Středoškolák roku
Soutěž Středoškolák roku oceňuje aktivní studenty, kteří na sobě pracují a dělají ke studiu něco navíc. Každý rok odborná porota vybere 25 finalistů, kteří získají ocenění. Porotci posuzují mimoškolní aktivity, úspěchy, pestrost aktivit i schopnost sebeprezentace středoškoláků. Web iROZHLAS.cz celý srpen přináší rozhovory s finalisty letošního ročníku soutěže.
Když to nevyjde teď v zimě, tak za čtyři roky bych určitě na olympiádu chtěla a ráda bych se dostala aspoň do top šestky. To je takový můj bližší cíl. Dokud mě budou bavit skoky, tak moc nepřemýšlím nad jinými odvětvími.
Co byste chtěla vzkázat ostatním mladým lidem a svým vrstevníkům?
Ať vystupují ze své komfortní zóny, protože jinak se nehnou z místa, budou zaškatulkovaní pořád v tom stejném a nebudou se nikdy zlepšovat.
Já jsem třeba odešla na dva roky do zahraničí, i když jsem ve škole patřila k těm nejhorším v angličtině i němčině. Přesto jsem šla a zvládla jsem to, což mě kariérně dost posunulo.
Do zahraničí jste odešla během střední školy?
Jo, do Rakouska na specializované gymnázium, kde jsem hlavně trénovala.
