Atleti zažili jiný kraj, jiný mrav
Co to ale znamená v praxi si člověk ověří až v opravdu zvláštních až extrémních podmínkách. Dá se to říci i o Kataru - zemi, která pořádala halové mistrovství světa v atletice. Oproti Česku jde o velké rozdíly - nejen co se týká teplot.
Vedro venku, zima vevnitř. Máte už dost ledu? Katařané ne, mají ho málo, ale mají! I hokej na něm hrají. Puky třeba létaly puky při rozbruslení amatérských hokejistů i hokejistek z Kataru, ale i anglicky a jinak mluvících zemí.
Hrálo se pak na regulérním kluzišti v centru obřího obchodního střediska kousek od haly Aspire. V ní se atleti proti chladu sportovci jednoduše nabalili, ale s čím bojovali marně, to byla organizace v podání Katařanů.
„Otřesná! Teď mě nechtěli pustit z plochy. Prý mám počkat až doskáčí. Pak tam ale měli zůstat všichni. Ta organizace tady v tom pokulhává. Dělají to poprvé, bohužel,“ říkal Roman Šebrle.
Pořadatelé se snažili, ale nepomáhalo to. Zmatky dokonce někdy připravovaly atlety o lepší výkony. Divácká kulisa byla naopak velmi vřelá. A byť obsadili Etiopané - spousta jich tu pracuje - jen desetinu haly, byli slyšet rozhodně nejvíc.
Když takhle ladili už před začátkem nedělní ho programu, hlasatel závodů si po předchozích zkušenostech div neklekl na kolena. „Prosím, prosím buďte potichu při startu důležitých závodů - a důležité jsou tu všechny,“ pravil moderátor.
Nedá se soustředit
Špatnou zkušenost - pro změnu s Čínskými fandy - měl Petr Svoboda. Proto i on škemral před semifinále 60ti metrů překážek mezinárodně pochopitelnými gesty o klid.
„Když čekáte jenom na ten povel pozor a oni začnou skandovat, křičet a řvát, tak se nedá soustředit na maximální výkon a taky se to podepsalo. To prostě nejde.“
Petr Svoboda byl nakonec zklamaný i po finále, které mu nevyšlo podle představ a skončil pátý. To tyčkař Michal Balner se radoval aspoň po úspěšné kvalifikaci.
„Jenom mi tu chybí fakt jenom vínko a bylo by to v pohodě,“ prohlásil svěřenec Boleslava Patery. Ale tu skleničku by si Michal Balner mohl dát i v Kataru - v některém z luxusních hotelů.
Strážci mravů
U vstupu si tam naskenují nejen cestovní pas - ženám sklouzne personál očima i pod ten jejich při kontrole délky šatů nebo sukně. Ta musí sahat aspoň nad kolena, o čemž se přesvědčila australská výškařka Petrina Priceová, když ji dovnitř nepustil neoblomný strážce baru a mravů.
A mimochodem, kdyby některý z českých reprezentantů získal v Kataru medaili, nedržela by ji na podnose při ceremoniálu žena s ladnými křivkami, ale chlapec v tradičním arabském oděvu.
