Jaroslava Bábu mrzí, že nemá medaili, čtvrté místo ale také oslaví
Bohužel, už jen oštěpařka Barbora Špotáková má v rukou osud české výpravy na atletickém mistrovství světa v korejském Tegu. Tedy alespoň ten medailový. Světová rekordmanka nastoupí zítra v poledne českého času k finálovému závodu, který je poslední reálnou českou nadějí na medaili. Dosavadní nejlepší umístění týmu dnes vybojoval výškař Jaroslav Bába, který obsadil nepopulární čtvrté místo a o své pocity se podělil s reportérem Tomášem Kohoutem.
Jaroslave, když pro vás soutěž skončila, neodešel jste sice z plochy, ale dlouho jste to tam rozdýchával, rozcházel kolem. Dá se říci, že čtvrté místo je to nejhorší možné pro sportovce?
„Dá se říct, že jo. Samozřejmě, že je třeba taky špatné skončit na třináctém místě, těsně před finálovou účastí, ale není to totéž. Mě to čtvrté místo strašně mrzí, je to nesmírně blízko medaile, a zároveň od ní strašně daleko. Mrzí mě, že jsem ji nezískal.“
Navíc, když člověk skočí 232 centimetrů, to je výborný výkon – nejsou teď vaše pocity trochu rozporuplné, že jste skočil tolik, ale medaili stejně nemáte?
„Mě spíš mrzí, že jsem si tu medaili prohrál sám, na 229 centimetrech jsem udělal dvě chyby. Kdybych to skočil na první pokus, aspoň bych se o to třetí místo dělil. Moje chyba.“
Bahaman Barry, který nakonec získal bronz, těch 229 centimetrů vynechal, jaké dvě chyby jste tam udělal vy?
„Ani pořádně nevím… Trochu se tam obrátil vítr a já se nemohl srovnat s rozběhem. Třetí pokus jsem napálil a skočil jsem to v pohodě. Těch 232 centimetrů jsem pak taky se štěstím nějak přelezl. Do olympiády mám určitě ještě co vylepšovat.“
Říkal jste, že jste 232 centimetrů přelezl se štěstím, mně se ale zdá, že se vám to štěstí právě tak trochu vyhnulo – když si vzpomenu na Budapešť 2004 v hale, tam jste bral bronz za 225.
„Není to poprvé, už jednou jsem byl na halovém mistrovství Evropy čtvrtý… ty brambory prostě mrzí. I když to rozhodně není špatné umístění, vlastně moje nejlepší na mistrovství světa.“
Lukáš Pollert kdysi řekl, že za oslavu stojí každý den, dá se předpokládat, že nakonec i to čtvrté místo nějak oslavíte?
„Jistěže ano. Musím se trochu uvolnit, oddychnout si, odpočinout. Potřebuju trochu vypustit, navíc mám zítra narozeniny. Oslava mohla být hezčí, ale nevadí, bude i tak.“
Jak bude vypadat další část sezony? Předpokládám, že světovým šampionátem pro vás neskončila – takže Weltklasse v Zurichu?
„Tam pojedu určitě, o tři později mě pak ještě čekají závody v Berlíně. Dva mítinky v zahraničí ještě určitě absolvuju a pak asi sezonu ukončím.“
