Mistryně světa, držitelka světového rekordu, olympijská vítězka, pětinásobná královna české atletiky. To je oštěpařka Barbora Špotáková, která svou kariéru nastartovala v rodném Jablonci nad Nisou. Tréninkové začátky byly těžké a někdy také velmi originální. Nejen o nich se rozpovídal otec Báry, František Špoták.

11:22 6. srpna 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Pro Barboru Špotákovou je Londýn už třetí olympiádou v kariéře, a její otec ji vnímá jinak než tu první v Aténách – i když klidnější prý není. A stále rád vzpomíná, jaké to bylo, když jeho dcera vyhrála před čtyřmi lety v Pekingu posledním hodem.

„Bylo to opravdu fantastické, už jsem byl smířený s druhým místem, říkal jsem si, že to bude krásná stříbrná medaile. A najednou poslední hod… To byl prostě zázrak, jak říkala i sama Bára,“ připomíná František Špoták, který svou dceru i sám osobně trénoval.

„Jako žákyni. V sobotu a neděli jsem s ní chodil do Srnčího dolu, kde jsem jí poprvé dal oštěp do ruky a trefovali jsme se do pet lahve. A pak jsem ji trénoval, když byla na sportovním gymnáziu, to jí bylo nějakých sedmnáct a to má člověk i jiné zájmy, tak kolikrát praštila náčiním a utekla. Pak o tom asi popřemýšlela a zakousla se zase do práce.“

Nějaké další speciální techniky kromě trefování pet lahví prý nevymýšlel, ale Barboru se snažil vždy zejména psychicky podporovat.

„Říkával jsem jí, ať nechce na závodech nic přidat, udělá, co umí, a pak přidá až třeba ve finále. A to se nakonec na olympiádě ukázalo,“ usmívá se pyšně otec olympijské vítězky.

Atletice se ale v rodině nevěnuje jen Barbora, její bratr dělá víceboj, a podle Františka Šprtáka se na tom podepisuje ani ne tak výchova, jak spíš předané geny.

„Jak já říkám, děti sportovců jsou sportovci, děti doktorů bývají doktory, učitelů učitelé. V tom prostředí naše děti žili a chtě nechtě musely ten čas trávit s námi, znají snad všechny stadiony po Čechách i v blízkém okolí. Vždycky jsme jim dávali nějaké barevné kulíšky nebo čepičky a vždycky jsme jen koukli do hlediště, kde se kulíšky pohybují, řekli jsme si, že si děti mají kde hrát, a spokojeně jsme si závodili dál.“

Bára Špotáková vstoupí do londýnských olympijských bojů 7. srpna. Olympijské zlato z Pekingu může obhájit už o dva dny později, tedy devátého srpna, kdy je na programu ženské oštěpařské finále.

Tereza Jelínková, Šárka Sudová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít