V kabině Bílých Tygrů po vítězném utkání nejlíp mydlí Helada, v hlavní roli kustod Jura
Když se sportovců hrajících některý z kolektivních sportů zeptáte na nejkrásnější vzpomínky z jejich kariéry, řada z nich odpoví, že jsou to momenty po vítězných utkáních, kdy všichni členové týmu mohou společně sdílet radost z úspěšného představení. Součástí těchto chvil je jistě také vítězný pokřik. Snad každé mužstvo má svůj chorál, který po zápase zní v rámci rituálu v kabině vítězů. U hokejistů Liberce vede pokřik kustod a masér Jiří Jaroš.
Liberečtí hokejisté stojí v kruhu, uprostřed celé kabiny zůstává pouze kustod Jiří Jaroš s hokejkou v ruce. Nejdříve vytáhne ze svého repertoárů několik veršů vystihujících právě odehrané utkání, a poté předříkává u Bílých Tygrů tradiční pokřik ´Nejlíp mydlí Helada, nejlíp mydlí Bílí Tygři´.
To už se zapojí také hráči, kteří společným skandováním svého kustoda doplňují. „Pokřik ´Nejlíp mydlí Helada´ jsme křičeli ještě když jsem taky hrával, ale už tenkrát jsem pokřik vedl já. A pak, když jsem se začal starat o kluky, tak se to přeneslo i sem do kabiny. Ale ten základ ´Nejlíp mydlí Helada´, to už se řvalo za nás,“ vzpomíná Jiří Jaroš, který je tedy jedním ze zakladatelů libereckého vítězného pokřiku i dobou duší A-týmu Bílých Tygrů.
S Jiřím Jarošem natáčel o vítězném pokřiku Bílých Tygrů reportér ČRo David Nyč
„Jednou mi někdo říkal, ty bys tam měl něco změnit. A mu já říkám, ty myslíš, že Karel Gott jede na koncert, a tam bude zpívat jinou písničku, než zpíval před půl rokem? Všechno je to taková sranda a vyzdvihnutí vítězné atmosféry, protože to je neopakovatelné,“ vysvětluje Jiří Jaroš, přezdívaný Jura, který se často projevuje také jako dobrý básník.
Jméno hráče, který má největší podíl na vítězství, pokaždé zazní v pozápasovém předříkávání. A tak Jiří Jaroš dělá třeba z brankáře Lašáka ´pěkného fešáka´ „Nějak ta rýmovačka vždycky vznikne. Aby byla dobrá nálada, tak tam do toho jsou zakomponovaní hráči, kteří dali góly a dařilo se jim. Ale pak už jsem to musel trochu ´sestříhat´, protože tam byli borci, kteří na sebe začali žárlit, že tenhle dává víc gólů a já tam pořád řvu Nedvěda (smích),“ vzpomíná Jaroš.
Často musí mezi hráči oblíbený kustod také zaimprovizovat, to když se v hvězdou zápasu, nebo střelcem vítězné branky stane někdo, s kým se tak úplně nepočítá. „Už víckrát se stalo, že dal někdo rozhodující gól až ke konci a já jsem musel nějakým způsobem zapálit, abych ho do toho pokřiku dostal, protože by se to hodilo, když rozhodl zápas. Někdy je docela problém, aby vám to v tom bláznici ještě zašrotovalo,“ dodává Jiří Jaroš.
Přezdívaný Jura se tedy nestará jen o hokejky a výstroj libereckých hokejistů, ale také o dobrou náladu v šatně a pro tým tak důležitý vítězný pokřik. Fanoušci Bílých Tygrů mohou jen doufat, že se nejen v této sezoně bude za zavřenými dveřmi liberecké kabiny ozývat co nejčastěji.
