Vztahy mezi Vítkovicemi a Třincem nejsou napjaté. Shodují se oba týmy
Třinec - Vítkovice 4:4. To není předpověď výsledku pro dnešní pátý finálový duel. Ale tato dvě čísla vyjadřují počet hráčů, kteří v minulosti oblékli dres svého současného soupeře. I v tomto ohledu je moravskoslezský boj o zlaté extraligové medaile unikátní.
„Bijte je, bijte je,“ takový pokřik fanoušků byl často ke slyšení mezi Vítkovicemi a Třincem zejména během semifinálové série v roce 1998, kterou poznamenalo ošklivé zranění v obličeji třineckého útočníka Kaděry od hokejky vítkovického obránce Škuty. Tehdy visela ve vzduchu dokonce žaloba u civilního soudu. Dnes jsou vztahy taky vyhecované, ale sportovně. Alespoň mezi kluby.
„Já vyloženě rivalitu necítím. Chtěl jsem za ně hrát, ale nevyšlo to, neprosadil jsem se výkonnostně, takže mě poslali do prvoligových mančaftů,“ vzpomíná vítkovický obránce Jakub Bartoň na svou krátkou anabázi v dresu Třince.
Mimochodem, další perlička. Provázanost obou regionálních rivalů je i na nejvyšší úrovni. „Je to pro mě region, který znám. Přece jen člověk za ty roky, co se v hokeji pohybuje má kontakty,“ vysvětloval v září někdejší generální manažer Ocelářů Petr Husička, proč se objevil ve stejné roli v této sezóně i ve Vítkovicích.
Zda panuje ve finálové sérii EHL mezi Třincem a Vítkovicemi rivalita a napětí zjišťoval Radim Sajbot
V té době už oblékal dres Třince Václav Varaďa. Pro změnu vítkovický odchovanec, který se nebojí přiznat, že dnešní večer by pro něj mohl mít v případě zvednutí poháru nad hlavu i příchuť satisfakce.
„Myslím, že jsem si tam odtud odvezl své. Trenérské duo mě dávalo během zápasu ze čtvrté do první lajny, asi mě pořádně neměli ke komu dát,“ dodává Varaďa.
