Cyklokrosař Paprstka si zvykl na společnost nejlepších závodníků
Jak těžký je přechod z juniorské kategorie mezi dospělé? Své by o tom mohly vyprávět třeba sestry Plíškovy, ale příklady najdeme i mimo tenis. Například mistra světa v cyklokrosu z předminulé sezóny Tomáše Paprstku. Ten se loni ve vyšší kategorii aklimatizoval, ale letos se už chce ukázat naplno.
„Ten rok to bylo takové, že jsem si vyzkoušel, jaké to je, jezdit s nejlepšími závodníky. Víceméně jsem se jenom díval, jak jezdí a jak to berou, zkoušel jsem se s nimi sice tahat, ale jsou to chlapi o pět nebo deset let starší než já, mají mnohem více zkušeností a taky fyzicky jsou někde jinde. Vlastně jsem se hlavně adaptoval na nové prostředí,“ popisuje poslední sezónu devatenáctiletý Tomáš Paprstka, přičemž se ve svém hodnocení zaobírá především českou pohárovou soutěží.
V té totiž jezdci do 23 let závodí dohromady s borci kategorie Elite, a tak se Paprstka potkal ve stopě i se Zdeňkem Štybarem, který stejně jako on vybojoval v lednu 2010 v Táboře titul světového šampiona. Ale rovnat se mu zatím pochopitelně nemůže.
„Pořád je znát, že jezdci ze špičky jsou o dost lepší. Je to hlavně o fyzické síle, protože zkušenosti každý závodník nasbírá i v nižších kategoriích, takže jde zejména o fyzickou zdatnost a vytrvalost.“
Postupem času se ale výsledky Tomáše Paprstky zlepšovaly. Ke konci sezóny dosáhl v jednom pohárovém závodě na páté místo a na republikovém šampionátu skončil sedmý, nejlepší z jezdců pod 23 let.
Na mezinárodní scéně, kde ‚třiadvacítky‘ svou zvláštní kategorii mají, už to ovšem tak slavné nebylo. Nejhodnotnějším Paprstkovým umístěním byla jedenáctá pozice z podniku Světového poháru v Zolderu. Lepší to ale prý mohlo být na mistrovství světa v německém Sankt Wendelu, kde nakonec bral devatenáctou příčku.
„Měl jsem šanci bojovat o třetí místo, ale zaznamenal jsem pád ve chvíli, kdy jsem dojel skupinku přede mnou. To mě od ní odtrhlo, jakmile člověk spadne a nabere deset vteřin ztrátu, už se to nedá sjet. Jinak jsem byl ale s umístěním spokojený, nečekal jsem, že bych na tom mohl být takhle dobře, druhý z našich, byl to docela úspěch,“ ohlíží se Tomáš Paprstka, který dobře ví, že mu skončila doba hájení a případné výmluvy na těžší adaptaci na boj se staršími závodníky mu už jen tak neprojdou.
„Určitě už je to plnohodnotná sezona, kde to neberu tak, že bych se připravoval. Je to naostro.“
