Nepočítala jsem, že si tolik zahraju, je na ME překvapená Hindráková
České basketbalistky mají zatím na mistrovství Evropy pozitivní bilanci tří výher a jediné porážky. Tu tým trenéra Lubora Blažka musel spolknout hned v prvním zápase turnaje proti Bělorusku, ale rychle se z ní otřepal a následně si poradil s Litvou, Chorvatskem a na úvod osmifinálové skupiny také s Velkou Británií. Asi nejpříjemnějším překvapením v sestavě české reprezentace je trutnovská křídelnice Kateřina Hindráková.
V pětadvaceti letech patří k pilířům trutnovské sestavy. Na vrcholné seniorské akci ale Kateřina Hindráková startuje vůbec poprvé. Na nedostatek příležitostí si rozhodně nemůže stěžovat. Trenér Lubor Blažek na ni hodně spoléhá.
„Brala jsem to jako výzvu a pořád to tak beru. Po pravdě jsem ani nepočítala s tím, že si tolik zahraju, ale ukázalo se, že je to jinak. A samozřejmě že když hrajete víc, cítíte víc důvěru kouče a celkově se vám hraje líp.“
A také bez nervozity. Tu si nepřipouští ani ve vypjatých okamžicích.
„Nevzpomínám si na zápas, kdy bych byla nervózní. Myslím, že nervozita škodí výkonům, mně se to naštěstí i v osobním životě – třeba ve škole – vyhnulo.“
Češky nastartovala porážka s Běloruskem. Ještě v základní skupině zdolaly Litvu a Chorvatsko. Na úvod osmifinále porazily tvrdě hrající Velkou Británii. Jenže jak úspěšně s nervozitou bojovat? Zaručený recept asi neexistuje.
„S tím se asi člověk musí narodit. Občas je dobrá zdravá nervozita, ale jakmile to přejde v to, že se bojíte čehokoli, je to už špatně.“
Kateřina Hindráková může být na sebe pyšná. Úspěšně zvládla studium architektury a nyní zažívá další, sportovní pohádku. Brání se ovšem takovému označení.
„Pohádka? To asi ne, spíš výzva. Byla jsem ráda, že jsem se vůbec dostala do té dvanáctky, nebylo to vůbec jednoduché. Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Proč si to neužívat, když máte prostor na hřišti? Dařilo se a daří, tak doufám, že se dařit ještě bude.“
Minimální rozdíl v kvalitě
Ve Francii je basketbal populární. Hlediště bývá plné i při zápasech, kdy nehraje domácí reprezentace. O důvod víc si atmosféru šampionátu užívat.
„Jsem ráda, že je hala docela naplněná, protože jsem z Trutnova zvyklá. Fanoušky mám ráda a mám ráda, když je tam atmosféra. Pro mě je to jedině dobře, a celkově i pro basketbal – třeba na olympiádě v Aténách, když byly prázdné stadiony, bylo slyšet na palubovce každé slovo, a to není dobré ani pro samotné hráčky.“
Bez Kateřiny si dost dobře fanoušci neumí představit hru Trutnova mezi domácí elitou. Mezinárodní konfrontace by měla být jiná. Tedy v otázce kvality. Asi tomu tak úplně není.
„Čekala jsem, že to bude větší rozdíl. Bělorusky byly maličko výš, ale v lize hrajeme proti USK nebo Brno, a to jsou taky excelentní celky, kde se setkáváme s evropskými hráčkami. Poprvé jsem sice nevěděla, co od toho čekat, ale není to až takový rozdíl,“ říká hráčka, která bez nejmenších problémů jako nováček na vrcholné akci zapadla do české basketbalové reprezentace.
„Jádro, střed týmu, je kolem mého věku, takže jsem s polovinou týmu byla v mládežnických týmech. Se zbytkem se znám z české ligy nebo odjinud, vůbec nebyl problém. Tým je stmelený v pohodě,“ dodává Kateřina Hindráková.
