Paralympici kvůli zvýšení výkonnosti sahají i k drastickým metodám
Podvody s nepovolenými prostředky na zvýšení výkonnosti se nevyhýbají ani paralympijskému sportu. Některé způsoby dopingu ale u lidí, kteří přestáli těžké životní zkoušky a zasloužili si kvůli tomu obdiv veřejnosti, berou dech. BBC dnes v podvečer odvysílá dokument, podle kterého někteří postižení sportovci sahají k drastickým metodám včetně lámání kostí.
Šestatřicetiletý kanadský kvadruplegik Brad Zdanivsky se v dokumentu přiznává, že si běžně před sportovním výkonem povzbuzuje krevní oběh a srdeční činnost elektrostimulací nohou nebo varlat.
„Krevní tlak mi pak vyletí nahoru a já mám mnohem větší sílu,“ popisuje kanadský horolezec.
Několikrát zkusil povzbudit krevní oběh tzv. přetlakem, často používaným právě sportovci s postiženou míchou. Úmyslně si způsobují bolest v dolní části těla, například tím, že nechodí močit a přeplní si močový měchýř.
Někteří paralympici jsou kvůli lepšímu sportovnímu výkonu schopni i sebepoškozování
Spustí tak fyzickou reakci, kterou zvýší krevní tlak, přivedou do svalů více kyslíku a zlepší sportovní výkon. Britský novinář, který zažil několik paralympiád, říká, že velmi častou metodou je také lámání prstů u nohou, někteří sportovci si kvůli tomu na paralympiády dokonce vozí kladívka, kterými si prsty u nehybných a necitlivých nohou lámou nebo hmoždí.
Ačkoli jsou tyto praktiky, tzv. boosting už od roku 1994 zakázané, podle průzkumu Mezinárodního paralympijského výboru se k němu na sportovních hrách v Pekingu přiznalo sedmnáct procent sportovců. Profesor Univerzity of British Columbia Andrej Krassioukov ale v dokumentu BBC odhaduje, že takto podvádí až třetina postižených sportovců.
„Je to hodně vysoké číslo, ale je potřeba se na to dívat trochu s rezervou. Tam, kde je nějaký tlak na špičkovou výkonnost a vstupují do toho i ekonomické záležitosti a může pro sportovce znamenat výrazné životní zajištění, překračuje člověk často určité meze a je schopen udělat pro úspěch cokoli,“ říká Jan Nevrkla, bývalý dlouholetý předseda Českého svazu tělesně postižených sportovců.
Kolem paralympijského sportu navíc panují i pochybnosti ohledně kvalifikací postižení. Na paralympiádě v Sydney se například vydával za mentálně postiženého zdravý španělský novinář.
„Klasifikace v paralympijském sportu rozhoduje do značné míry o úspěchu. A to zase platí, co jsem už říkal, že v takovém případě má člověk samozřejmě tendenci neukazovat tak docela funkčnost toho, co má,“ míní Nevrkla.
