Pepíku, musíš jít k mikrofonu. Před 90 lety odvysílal Československý rozhlas první sportovní přenos
Přesně před devadesáti lety odvysílal tehdejší Radiojournal první sportovní rozhlasovou reportáž v Evropě. Fotbalový zápas mezi pražskou Slavií a Hungarií Budapešť přiblížil posluchačům reportér Josef Laufer, který se dostal k mikrofonu úplnou náhodou.
„K prvé reportáži pozval Radiojournal jako hlasatele pana redaktora N. Já jsem sice byl posluchačem rozhlasu, ale s vysíláním zápasu jsem neměl nic společného než to, že jsem jako jednatel pořádajícího klubu dal k vysílání souhlas,“ vzpomínal Josef Laufer, co předcházelo první rozhlasové reportáži.
Jenže vyvolený pan redaktor N. se zřejmě zalekl a nedorazil. 3. října 1926 tak začalo kvapné hledání náhradníka. Jenže nikomu se k mikrofonu nechtělo.
Podrobnosti nejen o prvním sportovním přenosu zjistil reportér a jeden z následovník Josefa Laufera Jan Suchan
„Náhle se rozlétly dveře a kolega z výboru zařval: ‚Pepíku, N. tu není. Musíš jít k mikrofonu ty. Nekoukej tak na mě, máš to marné,“ vyprávěl Laufer. A tak jednatel Slavie a redaktor německého týdeníku Prager Presse Josef Laufer šel.
Radiojournal o pár měsíců předběhl i slavnou britskou BBC. Laufer vysílal z provizorní budky umístěné asi 17 metrů nad hrací plochou a 14 metrů od postranní čáry. Fanoušci ho nerušili, pořádající Slavia do okolních sektorů neprodávala lístky.
Od ředitele Radiojournalu dostal radu: "Hlavně mluvte furt, bez přestávek." Zvládl to skvěle. První reportáž se sice nenahrávala a ředitel Radiojournalu se s Lauferem rozloučil s tím, že to mohlo být i horší, ale haldy dopisů od spokojených posluchačů ho přiměly zařadit do programu další a další sportovní reportáže.
„Šel na to možná nevědomky, ale geniálně. On říkal: ‚Tak co je to rádio? To si povídají lidi mezi sebou. Je mezi nimi mikrofon a přijímač, ale je pořád rozhovor mezi lidmi. Šel jsem na to tak, že budu popisovat ten fotbal, jako bych to vyprávěl kamarádovi.‘ Tak geniálně vystihl princip rádia,“ říká další rozhlasová legenda a Lauferův žák Karel Tejkal.
Pět let ukrývání před nacisty
Kromě fotbalu, včetně finále mistrovství světa 1934 Itálie - Československo, reportoval Josef Laufer třeba i z hokeje, veslování nebo boxu. Nápad vysílat kromě kulturních pořadů i ty sportovní byl motivován i ekonomicky. Radiojournal na tom nebyl finančně nejlépe a dělal vše pro zvýšení počtu posluchačů a odvrácení bankrotu, který reálně hrozil. Během Lauferových přenosů v neděli odpoledne poslechovost stanice výrazně stoupala.
Laufer se stal rozhlasovou legendou, jeho komentářům nechyběla dramatičnost, odbornost ani vtip. Jeho osud ale nijak šťastný nebyl. Druhou světovou válku přežil coby Žid díky svým sportovním přátelům, někteří ho pomáhali skrývat, jiní navázali kontakt se skupinou vlivných nacistů, kteří zařídili, že se na něj pozapomnělo.
„Jeho otec byl numismatik evropského významu a šel do koncentráku jako jeden z prvních. Pepík se musel skrývat. Formálně úplně utekl ze života. Dvakrát třikrát v týdnu se stěhoval, živořil po sklepích o bramborách,“ vysvětluje přítel Vladimír Zápotocký.
Po komunistickém puči pak požádal o vystěhovalecká víza pro celou rodinu do Kanady, jenže ta nedostal a stal se nedůvěryhodným. Rozhlas ho odstavil od mikrofonu a mohl jen vychovávat své nástupce a psát zprávy. Zemřel před 50 lety. 19. října 1966.
