Plochodrážník Dryml chce dát své noze dostatek času na uzdravení
Pro sportovce není nic horšího, než jen z hlediště sledovat své kolegy a soupeře a nemít možnost do bojů v tom kterém odvětví zasáhnout. Plochodrážní jezdec pardubické Zlaté přilby a nejúspěšnější český reprezentant současnosti Lukáš Dryml by o tom mohl vyprávět. Zranil se v závěru července a od té doby neměl možnost usednout na plochodrážní speciál.
Pro třicetiletého jezdce se osudným stal závod britské elitní soutěže. Po hrozivě vypadajícím pádu si zlomil stehenní kost a musel podstoupit operaci. Od té doby plochodrážní závody sleduje pouze z hlediště. Mimo jiné držel palce svému bratrovi. Aleš se stal totiž mistrem republiky mezi jednotlivci. Ale zpátky k Lukášovi a jeho aktuální zdravotní situaci.
„Myslím, že mě mají pod kontrolou nejlepší doktoři, a to i díky mému strýci, který je schopen mi tu nejlepší léčbu zajistit. Noha srůstá kost se hojí, i když to samozřejmě vzhledem k závažnosti zranění trvá trošku déle. Doktoři říkají tak tři nebo čtyři měsíce a měl bych být úplně v pořádku.“
To nakonec potvrdily rentgenové kontroly. Jejich výsledek byl povzbuzující.
„Prokázaly, že kost se hojí, prorůstá. Ale samozřejmě, že ještě tak čtyři nebo pět týdnů bude potřebovat na kompletní zhojení.“
Letošní sezóna skončila republikovým šampionátem. Plochodrážní motory znovu budou burácet na jaře příštího roku, kdyby se také Lukáš Dryml rád znovu zapojil do závodů.
„Radši ale moc neplánuju. Čeká nás teď zimní období, příprava, kterou bych klidně absolvoval třeba na horách. Na motorku samotnou si ale chci sednout až někde těsně před sezonou. Tak dva týdny před jejím začátkem bych rád odjel do Anglie, kde je počasí v té době příznivější než u nás, a tam věnovat tréninku hodně času,“ plánuje Dryml.
Většinu zimní přípravy tak někdejší účastník Grand Prix absolvuje v domácích podmínkách. Ostatně, je na to zvyklý.
„Dělám to vždycky podle sebe, jak to přijde, sám si připravuju rozpisy, makám na sobě. Nikdo jiný mě nekontroluje, zvládám to sám. Vím, jak na to, letos jsem byl myslím připraven velmi dobře, takže budu asi kopírovat loňskou přípravu a uvidíme, jak mi to půjde.“
Život kočovníka
Jisté je jedno. Kolotoč závodů juniorskému mistrovi světa z roku 2002 chybí. I když svět levotočivých zatáček má svá úskalí.
„Je to takový kočovný život, jsme jako cirkusáci. Jezdíme z jednoho stadionu na druhý, jak skončí závod, naložíme motorky, ženeme na letiště, kde se pár hodin prospíme, letíme do další země na stadion, kde odzávodíme… a takhle pořád dokola.“
Volna si proto plochodrážní jezdci příliš neužijí. Přesto na svůj sport nedají dopustit.
„Někdy bývá během týdne třeba den volna, kdy nemusíme cestovat ani závodit. Nejvíc vyčerpává právě cestování, samotný závod je spíš zábava, i když psychicky náročná,“ ví moc dobře Lukáš Dryml.
