Radek Jaroš se chystá pokořit další z osmitisícovek, náročnou Annapurnu
Jednu z nejvyšších hor světa Annapurnu zná česká veřejnost hlavně díky filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Její zdolání je pro horolezce Radka Jaroše podobně náročné. Z takzvané Koruny Himaláje, tedy zdolání všech 14 nejvyšších vrcholů světa, mu zbývají už jen dva. Kromě Annapurny také K2, přičemž obě patří k tomu nejtěžšímu, s čím se může horolezec setkat.
Na svém webu Jaroš kromě jiného píše, že Annapurna není z hor, které by na svůj vrchol rády přijímaly návštěvy, anebo je také nerada pouští zpět. Před několika lety během výstupu zahynul i jeho kamarád a dlouholetý spolulezec Martin Minařík. Radek Jaroš se teď snaží na nebezpečí nemyslet.
„Nicméně tomu prostě přizpůsobujeme taktiku výstupu, kdy se nechceme aklimatizovat přímo ve svazích Annapurny, ale z důvodu objektivní nebezpečnosti hory se budeme aklimatizovat na Lhotse, což je hora, kde jsem působil loni,“ říká.
Horolezec Radek Jaroš se krátce před odletem do Himaláje svěřil se svými pocity
Do Himaláje odlétá známý pokořitel osmitisícovek už v pátek. Přípravy na zahájení expedice Annapurna 2012 jsou navíc složitější, protože výprava bude hodně cestovat Nepálem. Annapurnu a Lhotse totiž odděluje vzdálenost několika set kilometrů.
„Tím aklimatizačním výstupem začínáme, ale musíme s sebou mít část materiálu. Chceme tam přespat ve výšce minimálně 7500 metrů, v západní stěně Lhotse. To znamená mít s sebou hodnotnou výbavu, ale zároveň druhou část už posíláme do základního tábora Annapurny, tak doufám, že se tam nestane nějaká logistická chyba,“ přibližuje.
Dodává, že aklimatizace, tedy zvyknutí si na výšku, je před cestou na vrchol životně důležitá, na samotné Annapurně jsou ale podmínky příliš riskantní. „Takže se musíme aklimatizovat na hodně vysoké hoře. A hodně vysoká hora v rámci osmitisícovek je zase jenom osmitisícovka. Takže musíme jet na dvě osmitisícovky,“ vysvětluje Jaroš.
Na výstup se chystá společně s Janem Trávníčkem alias Honzou Trávou, který je manažerem punkové kapely Znouzectnost. Jaroš přiznává, že na sólové výstupy se poslední dobou vydával hlavně kvůli okolnostem, horolezectví se totiž v Česku na vysoké úrovni věnuje jen málo lidí.
„Věřím tomu, že právě oproti třeba loňskému roku, kdy mi bylo na Lhotse hodně smutno, bude Honza právě skvělý parťák, který povzbudí náladu, a že si budeme sedět. Už byl na dvou osmitisícových vrcholech, takže i ta sportovní kvalita tam je,“ uzavírá.
