Sledge hokejisté pražské Sparty se shání po nových spoluhráčích. Hlavně trpělivost, hlásají
Bojovat o páté místo v extraligové soutěži a zapracovat do týmu nové hráče. Takové jsou dva základní cíle sledge hokejistů pražské Sparty pro nadcházející mistrovskou sezónu. Mezi desítkou týmů, které do bojů zasáhnou, se snadnější zdá být dosažení toho prvního. Daleko složitější je doplnění kádru.
„Není to o tom, že by lidi nepřišli, u sledge hokeje ale nezůstanou. Letos přišla spousta výborných lidí, zůstal ale jeden,“ popisuje situaci prezident klubu Jiří Krupička.
V Praze je v případě handicapovaných sportů velká konkurence. „Třeba florbal je pro vozíčkáře atraktivnější. Sednou na vozík, a když se naučí s hokejkou, můžou hrát, kdyžto ve sledge hokeji jsou úplně na začátku. Válí se po ledě a vzdávají to,“ mrzí Jiřího Krupičku.
Spousta zájemců o sledge hokej u něj nevydrží, říká prezident klubu Sparty Jiří Krupička
Sledge hokej je nejen o obrovské dřině. Vyžaduje i šikovnost. Skloubit pohyb na saních s ovládáním hokejek není tak jednoduché.
„Těžké je naučit se odrážet hokejkami a mít pod kontrolou kotouč, a taky stabilita na saních,“ vyjmenovává reprezentační útočník v barvách Sparty Zdeněk Krupička, sám vyznavač mnoha sportovních odvětví. Sledge hokej si po jeho boku vyzkoušeli i florbalisté vozíčkáři, jenže nevydrželi.
„Když byla paralympiáda v televizi, tak si všichni říkali, jak se tam projíždíme a jde nám to, ale neuvědomují si, že jsme se to taky rok dva učili. Každý si myslí, že sedne na sáně a hurá jede. Je třeba píle a trpělivost,“ nabádá Zdeněk Krupička.
Dostat sledge hokej pod kůži, je podobné, jako když se chce hendikepovaný sportovec naučit jezdit na kole. Takové přirovnání použil sparťanský gólman Michal Vápenka. „Pokud chcete dělat triky na kole, tak taky potřebujete větší průpravu,“ srovnává.
