Hlavou proti zdi, lyžemi proti boulím. Sudová chce medaili!
Přesně dva týdny po té, co si vážně poranila koleno, odletí Nikola Sudová na olympijské hry do Vancouveru. Je to hazard? Šílenství? Tomu prvnímu se brání, to druhé možná malinko připouští. Každopádně věří. Sobě. A také ortéze, která má podržet zraněný kloub.
Dlouho platila za slečnu nezranitelnou. Vážné zdravotní potíže se Nikole Sudové vyhýbaly. Někdy na přelomu roku dokonce vyšel článek o tom, jak se jí zranění netýkají. Autor Tomáš Macek teď poněkud upadl v nemilost.
„To jsem si vzpomněla, teď to na něj trošku házíme, že to přivolal," směje se Nikola Sudová.
Snad je vám jasné, jak ne-vážně to Nikola Sudová myslela. Každopádně, nezapomene ani na zvuk, který se ozval z jejího kolena před necelými dvěma týdny při tréninku v americkém Deer Valley.
„Je to v podstatě jako když se luskne prsty. Spíš jde o to, že člověk cítí, jak to v té noze rupne," vzpomíná na nepříjemné okamžiky.
První prověrka dopadla dobře
Následoval smutek, naštvání, ale také řada vyšetření. Pak naděje a hlavní moment. První a zatím poslední trénink v boulovatém svahu.
A ten pro Nikolu dopadl dobře: „Člověk opravdu mohl myslet na to, že to je první věc, která mě v tom rozhodnutí mohla zastavit, protože se mohlo stát, že nejenom to koleno, ale i ty okolní svaly, to prostě nezvládnou. Co vím, tak to je věc, která se v hlavě nedá ovlivnit, tudíž pro mě by to potom samozřejmě znamenalo, že se ten závod odjet nedá."
Ale zřejmě dá. A tak se Nikola Sudová rozhodla, předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek si s ní promluvil, prošel lékařskou zprávu a na hry ji nominoval. Nedávno tomu ale nakloněný nebyl.
„Věří mi jako sportovci, ale je to prostě lékař, ortoped, a ačkoli mojí nohu neviděl, tak pokud se pozeptáte z lékařského hlediska a popíšete mu, co se stalo, tak nemůže říct nic jiného, než že jsem blázen, protože s tímhle zraněním normální lidi do boulí nejezdí. Ale u mě není stejný postup jako u běžných lidí, to zranění má trošku jiný, rychlejší průběh," popisuje Nikola.
Běžní lidé by se do boulí asi nepouštěli, ale třeba Australan Ramone Cooper ano. Zranění podobného typu se mu přihodilo jen hodinu po Nikole. A na hry jede. Šanci na zisk medaile Nikola Sudová dokonce odhaduje jako padesátiprocentní. Teď hlavně posiluje svaly kolem kolena, aby spolu s ortézou pomohly nahradit vaz.
Sudová: „Člověk musí jít za svým cílem, dokud je nějaká naděje"
„Bylo důležité, abych věděla, že mě ortéza opravu podrží, že se mi tam nemůže nic zhoršit. Pokud mi tohle lékaři řeknou a já se na to budu moci spolehnout, tak jsem ochotná opravdu to koleno nevnímat a jet tak, jak jsem naučená. Znám se a vím, že mě ten závod dokáže vyhecovat a že do toho můžu dát opravdu všechno."
Odhodlání Nikole Sudové snad nikdy nechybělo. Ale po zranění se možná ještě posílilo. Přesně podle rčení, že všechno zlé je k něčem dobré.
„Je to zase trošku jiný typ tréninku. Za posledních čtrnáct dní jsem zvládla dost dobrý psychický trénink, že jsem se tomu nepoddala. Takový trénink na hlavu jsem ještě neměla. Myslím si, že v tom je to dobré. Člověk za tím cílem musí jít, pokud je aspoň nějaká malá neděje. Nikdy není nic úplně ztracené," říká Nikola Sudová.
