Daguerrotypie z 19. století v péči odborníků. Zrestaurovat by je měli do dvou let
Soubor vzácných daguerrotypií Městského muzea v Polné dostane nový kabát. Téměř 180 let staré obrázky, vytvořené první fotografickou technikou, jsou připevněné do speciálních rámečků. A právě tyto materiálově různé kazety teď začínají restaurovat odborníci z Ústavu dějin umění Akademie věd. Bez nich by totiž unikátní fotografie už dávno vymizely.
„Daguerrotypické destičky jsou uloženy v papírové paspartě, kdy horní deska je vyříznutá v nějakém tvaru, v kterém je vidět motiv té desky,“ popisuje Kateřina Doležalová z Ústavu dějin umění Akademie věd.
„Je ochráněna zadním papírem, který je často zdoben. Tady třeba vidíte mramorový papír. Takovýto sendvič je zajištěn z horní strany skleněnou deskou, což je vlastně základní ochrana daguerrotypických fotografií proti poškození, co by jim mohlo hrozit,“ ukazuje dále.
Kdyby tam ochrana nebyla, tak už bychom po těch letech zřejmě nic neviděli. „Myslím si, že to je pravděpodobná věc, protože ta destička měděná byla postříbřená a vyvolávaná v parách rtuti, takže dochází ke korozi stříbra a už vidíte takhle po okrajích daguerrotypií, že už začínají být vidět známky poškození, vidíte takové duhové tvary a motivy a tečky.“
Daguerrotypie z Městského muzea v Polné jsou uloženy v šesti velký tablech. Jedno z nich je zhruba metrový obraz, ve kterém je třináct menších obrázků v rámečcích.
„Odhadujeme, že pochází tak zhruba z 50. let 19. století. Některé jsou určitě o něco starší,“ říká Petra Trnková, historička fotografií z Ústavu dějin umění Akademie věd.
„Co je ještě zajímavé na tomhle souboru, tak každá ta daguerrotypie je jiným způsobem zarámovaná a zapaspartovaná, takže před sebou máme takovou krásnou skupinu různě barevných, a co se týče i materiálu rozmanitých adjustací. Takže tady je třeba rámeček ze sametu, z nějaké kašírované papíroviny nebo i třeba jenom v papírové paspartě a oblepený pozlacenou páskou a podobně,“ popisuje dále.
Fleky od náplasti
Odbornice ukazují další daguerrotypie. „Máme výhodu, že jedna byla poškozena proříznutím zadního krycího papíru,“ vysvětluje další z restaurátorek Tereza Cíglerová. „Takže tady vidíme krycí sklo, papírovou paspartu, fotografii na kovové destičce, tu daguerrotypii, a potom je tady krycí papír, který tvořil záda toho objektu.“ Na něm můžeme vidět nápis A. Klusáček v roce 1847.
Snímek je ale nezřetelný. „Tahle je málo čitelná, ale při určitém naklopení – protože tam samozřejmě závisí na odrazu světla – takže třeba proti tmavé ploše to uvidíme lépe,“ ukazuje restaurátorka.
Po natočení je vidět šedovlasý pán. „Když takhle otočím tu paspartu, tak tady je vidět, jakým způsobem byla destička chycena k paspartě. Zřejmě byla přilepena v rozích klihem. Potom to asi nedrželo dobře, takže to zezadu prořízli, přilepili si to náplastí, aby to zepředu nebylo vidět,“ popisuje dále Cíglerová.
Na zadní straně jsou viditelné dva fleky, v místech, kde velmi pravděpodobně byla náplast. „Budeme dělat některé analýzy. Jedním krokem bude očištění pasparty od lepidel, klihu a od té náplasti,“ říká restaurátorka.
Všechny daguerrotypie z Městského muzea v Polné budou zrestaurovány do dvou let.
