‚Tohle není zoo.‘ V ukrajinském útulku skončili týraní medvědi z cirkusů i soukromých chovů
Když se řekne útulek, většina z nás si představí psy nebo kočky. Na západní Ukrajině ale existuje místo, kde zachraňují zvířata trochu jiného kalibru – medvědy. Ovšem není to místo, kam si tyto dvousetkilové chlupáče přijdete adoptovat. Naopak, právě v lesích nedaleko Lvova našli medvědi nový domov poté, co je zachránili ze zajetí a špatných podmínek.
Z lesa se ke mně rozbíhají dva velcí medvědi — Potap a Máša. Jsou rychlí, naštěstí nás dělí plot. Ošetřovatelka Olya mě naštěstí upozornila už předem: tohle není útok ani vítání návštěvy, je čas krmení — a medvědi mají hlad.
Takhle tu podle Olyi začíná každý den. Ošetřovatelé hází přes plot z kyblíků kusy ryb, ovoce a zeleniny, častěji ale krmení schovávají do keřů, dutin kmenů nebo hraček ve výběhu. „V přírodě si medvědi musí hledat potravu běžně, proto to děláme i tady, chceme tím podpořit jejich přirozené chování,“ vysvětluje ošetřovatelka.
V oploceném zalesněném areálu žije devětadvacet medvědů zachráněných ze špatných podmínek – z cirkusů, soukromých chovů, malých zoo i hotelů, kde sloužili jako atrakce. Tady už to je jinak. „Tohle není zoo. Když medvědi nechtějí, neuvidíte je. Mají velké výběhy — můžou spát v umělých norách, koupat se nebo prostě zmizet v houští,“ říká Olya.
Většina zvířat sem dorazila s následky špatné péče, jako je stereotypní chození v kruhu, stres, chronické problémy. Ošetřovatelé a veterináři se jim ale snaží dát veškerou možnou péči.
„Rehabilitace je hodně individuální. Pomáhá, když jsou zaměstnaní — hledáním krmení, novými podněty. U některých to trvá týdny, u jiných měsíce. A někteří bohužel občas nepřežijí,“ dokresluje smutnou realitu ošetřovatelka.
Váleční uprchlíci
V jednom z výběhů dovádí medvíďata Kody a Runa. Dostaly se sem z divočiny, kde je pravděpodobně opustila matka. Jsou tu ale taky medvědi, které sem evakuovali kvůli válce.
„V březnu 2022 jsme přivezli medvěda Vovu. A pak Bachmuta, našli ho vojáci opuštěného v soukromém výběhu. Nikdo neví, jak dlouho byl bez vody a krmení. I přes nebezpečí jsme oba bez váhání převezli sem. Pomohli vojáci, dobrovolníci i další organizace,“ vypráví Olya.
Ne vždy tu šelmy zůstanou. Některé odvezli do partnerských medvědích rezervací v Německu a Bulharsku, kde mají šanci na specializovanou léčbu a taky víc prostoru. I tak je ale v útulku plno.
Živá návnada
Válka zasáhla do běžného režimu i tady, kousek od polských hranic. Útulek musel zařídit náhradní zdroje energie, zavést speciální režim pro návštěvy, část ošetřovatelů odešla do armády.
„Bylo to těžké, ale zvládli jsme to hlavně díky podpoře od organizace Four Paws, pod kterou spadáme. Každý den tu čelíme výzvám, ale motivuje nás, že se medvědi mají konečně dobře,“ říká ošetřovatelka Olya, podle které navázala většina zaměstnanců s chlupatými chráněnci zvláštní pouto. Medvědi je už poznají po čichu, ale třeba i stylu chůze. Její oblíbenkyní je Kvitka.
Válka na Ukrajině ovlivňuje i zvířata. Orli změnili migrační trasy, aby se vyhnuli bojům
Číst článek
„Zachránili jsme ji v roce 2018. Sloužila jako živá návnada pro lovecké psy. Byla malá a vyděšená, dnes je to úplně jiný medvěd. Nemá strach, dokonce ani ze psů. Říkám jí silná dáma,“ usmívá se Olya.
Káva s medvědy
I přes občasné protiletecké poplachy jde život tady v Domažyru dál. Útulek pořádá programy o ochraně pro školy, putovní výstavu Zvířata ve válce a taky jednu ranní specialitu — Kávu s medvědy. A huňatí obyvatelé útulku si tu zase zvykají na bezpečný a normální medvědí život.
„Když přijdete a neuvidíte všech devětadvacet, je to v pořádku. Prostě se rozhodli pro klid a vy to musíte respektovat,“ uzavírá ošetřovatelka Olya.
