Vakovlk tasmánský žil původně v Austrálii, Tasmánii a na Nové Guineji. Většinu z volně žijících vakovlků vyhubil rychle se rozšiřující průmysl. Poslední uhynul v zoologické zahradě v Hobartu v roce 1936, připomíná server Sky news a The Guardian.

Právě jeho ne zase tak dávné úmrtí mu přináší výhodu při pokusech vědců o obnovení vyhynulého druhu. Většina pokusů o rekonstrukci genetického kódu dávno vyhynulých druhů je totiž nemožná kvůli tomu, že DNA je křehká a časem se rozpadá. 108 let starý vzorek z vakovlka z muzea v Melbourne však umožnil týmu získat sekvenci DNA, o níž tvrdí, že se z 99,9 procenta shoduje s originálem.

Získání genů je však jen jedním z kroků k jeho vzkříšení. Vědci se také musí pokusit změnit genom nejbližšího žijícího příbuzného vakolvka, což je vakomyš tlustoocasá. Tvrdí ale, že se jim podařilo provést více než 300 genetických „úprav“ buněk vakomyší vypěstovaných v laboratoři. Také se naučili, jak u drobného vačnatce vyvolat ovulaci a vypěstovat jeho embrya mimo dělohu – podobně jako se to dělá při lidském umělém oplodnění.

Ne všichni jsou ale z postupu a snah vědců nadšení. Například někteří ochránci přírody tvrdí, že miliony dolarů, které investují společnosti jako Colossus, by bylo lepší vynaložit na ochranu biotopů zvířat, jimž v současnosti hrozí vyhynutí. Jiní zase upozorňují, že se zvířata budou případně navracet do prostředí tak zničených lidskou činností, že by nemusela přežít.

Alena Harciníková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít