Do Česka dorazili robo-novináři. Co si o tom myslet? Tady je tahák pro čtenáře i žurnalisty, který připravil server iROZHLAS. Nebo robot?

Praha 16:30 13. října 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Agentura ČTK zapojila do svého zpravodajství i "roboty". Některé články z jejího volebního servisu tak vznikají automatizovaně. Protože se rozkřiklo, že mám k robotům podezřele blízko, několik lidí se mě zeptalo, co to vlastně znamená. Tady je tedy stručný tahák.

Co přesně se stalo?
Pokud jste sledovali volební zpravodajství, možná jste četli i zprávy napsané “robotem”. Agentura ČTK si totiž při informování o výsledcích voleb vypomohla zapojením programu, který za její redaktory některé texty napsal. Rychleji a spolehlivě. Vzniklo tak asi 200 zpráv, které samozřejmě ještě zkontroloval živý editor.

Jak to vlastně vzniká?
Zní to jako sci-fi: počítač píše sám články. Ve skutečnosti to není až tak komplikované. ČTK vytvořila šablony textů a do nich se pak automaticky nalila data ze sčítání voleb. Tím vzniklo konečné znění.

Vyzkoušejte si to na zjednodušeném ilustračním příkladu:

Táhlem pod tímto odstavcem upravte, kolik procent hlasů získal Marek Hilšer ve druhém kole senátních voleb na Praze 2 ve vašem alternativním světě. Sledujte, jak se mění text výsledné zprávy.

Marek Hilšer velmi přesvědčivě vyhrál druhé kolo senátních voleb. Získal 79,16 procent hlasů a stává se senátorem. Jeho soupeř Libor Michálek v Senátu končí.

Jakmile tedy máte hotovou šablonu, stačí “nalít” data a okamžitě máte článek ke každému volebnímu souboji.

Opravdu se tomu říká robotická žurnalistika?
Vhodnější termín je automatizovaná žurnalistika nebo algoritmická žurnalistika. Je to přesnější - lidé si pak tolik nepředstavují fyzického robota, ale víc chápou, že je to prostě program. Ale je to míň sexy a kazí to naše futuristické představy. Třeba že tohle je robot ČTK běžící na poradu.

Roboti mě znervozňují. Je robo-žurnalistika dobrá věc?
Je. Díky automatizované žurnalistice může ČTK zrychlit a možná i zpřesnit své zpravodajství. Program je samozřejmě svižnější než novinář a navíc nedělá chyby z nepozornosti. Tehdejší robotí guru z agentury AP Francesco Marconi se kdysi nechal slyšet, že celková chybovost v článcích poklesla poté, co zapojili roboty. A to navzdory faktu, že se díky robotům počet vydaných článků zdesetinásobil. Je dobrá zpráva, že ČTK takto inovuje i v době svých stých narozenin.

Mají se novináři bát o místo?
Ne. Automatizovaná žurnalistika znamená, že novináři se nebudou muset zdržovat s věcmi, které lze automatizovat. Mohou se vrhnout do něčeho kreativnějšího. Budou mít víc času na vlastní pátrání, shánění zdrojů, citací, vyrážení do terénu a obecně práci na něčem, co je bude bavit více.

Je to úplná novinka?
Ne. Již několik let se s tím intenzivně experimentuje. Ve větším měřítku se začalo před 4 lety. To například agentura AP hodila psaní reportů o čtvrtletních finančních výsledcích firem na roboty. Již rok poté takhle tvořili tři tisíce zpráv každé čtvrtletí. Americký deník Washington Post loni prozradil, že jeho program Heliograf “vygeneruje” zhruba 850 článků ročně.

Poznám při čtení, že to napsal robot?
Spíš ne. Ve své studii to zkoumal už před čtyřmi lety profesor mediálních a komunikačních studií Karlstad University Christer Clerwall. Když na lidech testoval články napsané roboty a novináři, zjistil, že dramatické rozdíly tu nejsou. Texty od novinářů byly vnímané jako čtivější a méně nudné, texty od robotů jako informativnější, důvěryhodnější a objektivnější. A když si účastníci pokusu měli tipnout, zda poznali text od robota, také často pohořeli. Třicet sedm procent si u robotického textu myslelo, že ho napsal novinář. A 56% lidí si myslelo, že počítač napsal text, jehož autorem je ve skutečnosti živý reportér.

Co všechno počítače zvládají napsat?
Zatím se jim daří dobře tam, kde je hodně dat. Takže jsou to právě volební a finanční výsledky, ale také zprávy o sportovních utkáních. Třeba německé vydavatelství Axel Springer má díky robotům články o zápasech i v nižších fotbalových ligách. Na ně by nikdy nemohli vyhradit své vlastní redaktory a rozhodně by neměli článek hotový pár sekund po závěrečném hvizdu.

Komplikovanější texty nepostavené na datech zatím roboti moc nezkouší, i když samozřejmě tvůrci komerčních systémů se holedbají tím, že i to brzy zvládnou. Podle Krise Hammonda z firmy Narrative Science bude 90 % textů do roku 2030 napsáno robotem. Jenže tentýž člověk v roce 2015 tipoval, že do pěti let získá počítač Pulitzerovu cenu… Mnoho času mu už nezbývá.

Roboti jsou objektivní, hurá!
Ne nutně. Záleží na tom, jak je program napsaný. U jednoduchých volebních souhrnů je to bezpečné, ale je dobré počítat s tím, že pokročilejší algoritmus není nutně objektivní. Je prostě takový, jak ho napíšeme.

Novinář, který se nenaučí programovat, bude nepoužitelný

Číst článek

Už se to mnohokrát prokázalo v komplikovanějších situacích. Třeba jeden ze systémů, který v Americe odhaduje riziko, že u odsouzeného dojde k recidivě, znevýhodňoval černochy. Když novináři zpětně ověřovali, jak to s odsouzenci dopadlo, ukázalo se, že černoši se dostali do pletek se zákonem mnohem méně často, než jim program věštil. U bělochů to bylo obráceně.

Před pár dny zase firma Amazon dala výpověď svému algoritmu, který vyhodnocoval pracovní životopisy. Znevýhodňoval ženy.

Pokročilejší algoritmy je prostě nutné detailně zkoumat a je to jedna z hlavních výzev pro investigativní novináře současnosti. Škarohlíd by řekl: roboti novináře osvobodí od otravné práce, ale ušetřený čas musíme věnovat tomu, abychom zkoumali, co roboti vlastně provádí.

A krom toho roboti nedělají chyby?
Program je vždycky spolehlivější než člověk. Živý novinář se snadno překoukne a zamění čísla. Ale pravda je, že když program nepočítá s nějakou situací, dokáže článek dost neuvěřitelně zmatlat. Když začne dostávat špatná data, nic ho nezastaví, protože nechápe smysl toho, co píše. Evidentní bota robota vůbec neznepokojí. Ale jsou to výjimky.

Cha, je to tady! Prosím prosím, řekni mi, že máš nějaký šťavnatý příklad!
Mám. A hned dva, ale nejdřív znova zopakuju, že to jsou výjimky a že robotická žurnalistika je spolehlivá.

Robot norské tiskové agentury NTB napsal zprávu o fotbalovém utkání. Zápas to byl dramatický: rozhodující gól padl ke konci utkání. Robot autora této branky jak se patří vychválil a udělal z něj hvězdu zápasu. Jenže si jaksi nevšiml, že se jednalo o vlastní gól... Chyby si ale všiml lidský editor a bohužel zábavu pokazil a chybu opravil.

LA Times zase mají robota, který sbírá data od tamního úřadu USGS, jenž monitoruje zemětřesení. Když se objeví nové upozornění od úřadu, automaticky z toho napíše článek a nasdílí ho na Twitter.

Jenže když úřad doplňoval svou historickou databázi o zemětřesení z roku 1925, omylem odeslal informaci i do médií, jako by šlo o novinku. Informaci velmi rychle stáhl, ale s tím už robot LA Times neuměl pracovat. Takže vydal zprávu o otřesech o síle 6,8 Richterovy škály, což s některými čtenáři dost… ehm… otřáslo.

Takže novináři se fakt nemusí bát?
Pokud dokáží víc než přepisovat údaje z tabulky do textu, tak ještě dlouho ne.

Že tenhle text napsal robot, co?
Ne, ale až bude velký, chtěl by jím být.

Adam Javůrek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít