Při očekávání konjunktury, která bude kopírovat ekonomický vzestup po roce 2003 nebo 2013, jde všechno, jak se sluší a patří. Spotřeba českých domácností roste, služby se už dávno zotavily z těžkých let covidu, stavebnictví se probudilo mimo jiné i díky neúnavným vládním investicím do dálnic a železnic. Zbývá napravit jeden detail, bohužel právě nejdůležitější. Ke všemu nikdo neví, jak to udělat.

Komentář Berlín 16:30 27. srpna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Řeč je pochopitelně o průmyslu, o jehož výkony se v Česku opírá celý zbytek ekonomiky a tím i společenský blahobyt. Pokud továrny utěšeně dýmají a pracovníci zvyšují produktivitu, nemá se Čech ani v drsném kapitalistickém světě čeho bát.

Potíž je však v tom, že průmysl neroste už od roku 2022. Strádají především chemické a hutní provozy, strojírny, a pokud by se odmyslely vysoké ceny elektřiny a plynu, pak poklesem výkonu trpí i energetici.

V takové situaci je úspěch, když zásluhou automobilek Škoda, Toyota a Hyundai průmyslová produkce aspoň stagnuje. V menší míře pomáhá farmaceutický průmysl.

Z Německa přišly další špatné zprávy

Mohlo by být ještě hůř, jak svědčí příklady okolních zemí, třeba Maďarska, Slovinska, Bulharska či Estonska, kde průmysl za poslední tři roky poklesl o desetinu. V menší míře to platí také v Německu.

To je pro Čechy zásadní zpráva, protože průmyslové podniky Česka i většiny zemí středovýchodní Evropy fungují jako pobočné dílny nějaké německé centrály, která může být u jedné dílny majitelem, z druhé dílny zase odebírá většinu vyrobených součástek.

V Česku vzniká více bytových a nebytových budov. Stavební výroba meziročně vzrostla o 11,6 procenta

Číst článek

Právě z Německa přišly koncem minulého týdne další špatné zprávy, když pokles průmyslové výroby ve druhém čtvrtletí způsobil i nečekaný propad hrubého domácího produktu.

Důvod je zřejmý, vinou celních bariér amerického prezidenta Donalda Trumpa oslabil export, a obecně se předpokládá, že důsledky nově zavedených 15procentních cel budou ještě horší. 

Přitom nálada německých průmyslníků nebyla podle institutu Ifo nikdy tak špatná jako v poslední době, když postoj prozrazující určitou depresi trvá bez přestávky celé dva roky. Totéž se ostatně dá říct také o průměru českých průmyslníků. Není divu, když jejich produkce často závisí na tom, že si od nich něco objedná podnik s německým majitelem.

Reformy?

Emotivní debata se v Německu vede o nutnosti provést zásadní reformy, týká se dostupných energií, technologií, daní, pracovní síly a obecně hospodářské politiky.

Česká ekonomika ve druhém čtvrtletí meziročně stoupla o 2,4 procenta. Domácnosti více utrácely

Číst článek

V Česku se před dosud největšími potížemi průmyslu za posledních 30 let zavírají oči, i když také v tuzemsku je jasné, že bez reforem to nepůjde.

Nepochybně jde o epochální výzvu, když je třeba vyjasnit, jestli namísto strojírenství a těžkého průmyslu neposílit nějaká jiná odvětví, jakou perspektivu mají automobily, jejichž výroba prochází rovněž nevídanou transformací?

Jestli pomocí digitalizace a umělé inteligence nepůjde zvýšit efektivita výroby a prodeje – anebo jestli vůbec nepřipustit, že největší sláva průmyslu skončila, a že se tedy bude nutné opřít o jiné odvětví.

Nutno však přiznat, že ve službách, stavebnictví ani zemědělství nejsme žádní velcí odborníci.

Tyto otázky si málokdo chce položit, protože by musel připustit, že budoucnost je nejistá a že už nepůjde spoléhat na to, že nás ze všech potíží vždycky dostanou ty velké a krásné dýmající továrny řízené zdatnými a spolehlivými kapitány národního průmyslu.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy  

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít