Experti, kteří umělou inteligenci na psaní básní programují, musejí v první řadě počítači poskytnout dostatek vzorců pro to, aby mohl básně generovat. Do databáze proto nahrávají tisíce básní od slavných umělců.

Naučit počítač skládat haiku je velmi složité. Podstata krátké básně je v zachycení okamžiku. Autor popisuje například detail v přírodě nebo její proměny, často se vyskytují také citoslovce. Haiku je v porovnání s jinými básněmi mnohem víc propojené s emocemi a prožitky. Básník přitom volí i specifickou slovní zásobu. Dodnes vycházejí slovníky takzvaných sezónních slov, která se používají v daném ročním období.

Anylýza obrazů

Aby byl počítač schopný napsat haiku pohledem na nějaký výjev, tedy tak, jak se tradičně haiku psávaly, potřebuje pomoc dobrovolníků. Ti k daným básním vybírají obrázky zachycující atmosféru daného haiku, počítač nakonec vše analyzuje.

Za jednoho z největších géniů japonského haiku je považován Macuo Bašó, jenž tvořil v 17. století. Jeho báseň Žába je jednou z nejcitovanějších haiku:  

古池や (furuike ya)
蛙飛び込む (kawazu tobikomu)
水の音 (mizu no oto)

Bašóova báseň má v češtině mnoho verzí. Přeložil ji například Antonín Líman:

Do staré tůně
skočila žába
žbluňk

Jednoduchá slova zachycují atmosféru horkého japonského léta, báseň však lze interpretovat i jinými způsoby. Právě v tom spočívá kouzlo i náročnost haiku. Lidské emoce a zkušenosti hrají v útvaru klíčovou roli.

Pro Japonce je haiku jedna z nejoblíbenějších básnických forem, proto chtějí softwaroví experti počítače ‚naučit‘ tento útvar. Poezie má v Japonsku dlouhou tradici. Haiku se často objevuje i v prozaických textech pro vyjádření atmosféry. Děti se je učí skládat už ve škole, kde je také společně analyzují.

Marie Machytková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít