Facebook Papers: Neexistuje žádné jednoduché řešení, které by ‚opravilo‘ Facebook, říká antropoložka Heřmanová
Lenka Kabrhelová mluví antropoložkou Marií Heřmanovou ze Sociologického ústavu Akademie věd
Facebook čelí rostoucí kritice v souvislosti s informacemi, které se dostaly na veřejnost prostřednictvím svědectví bývalé zaměstnankyně firmy Frances Haugenové. Balík dokumentů, známý jako Facebook Papers, odhaluje nové souvislosti o tom, kolik toho společnost věděla o problémech s dezinformacemi či projevy nenávisti a jak byla ochotná je řešit. Vedení Facebooku kritiku odmítá a tvrdí, že svědectví jsou nepravdivá. Jaké dopady odhalení na vlivnou sociální síť budou mít? Zesílí hlasy volající po lepší regulaci, která by omezila možnost Facebooku zasahovat do života svých uživatelů?
Hudba: Martin Hůla
Editace, rešerše, sound design: Barbora Sochorová, Dominika Kubištová, Martin Hůla
Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.
Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.
„The thing I saw at Facebook over and over again was there were conflicts of interest between what was good for the public and what was good for Facebook. And Facebook, over and over again, chose to optimize for its own interests, like making more money. (CBSnews.com, 03.10.)“
Frances Haugenová (whistleblowerka, bývalá produktová manažerka Facebooku)
„To reflect who we are and what we hope to build, I’m proud to announce that starting today our company is now Meta. (28.10.)“
Mark Zuckerberg (zakladatel a šéf Facebooku)
Myslím, že se určitě všichni můžeme shodnout na tom, že na jednu stranu jsou ta zjištění samozřejmě velmi závažná, ale to, co mi na tom připadá zajímavé, je, že to vlastně není zase až tak překvapivé. V tzv. Facebook Papers jsou věci, které většina z nás nebo minimálně lidé, kteří se třeba nějak věnují, ať už jsou to novináři, kteří píší o sociálních sítích nebo třeba akademici, kteří je studují, tak jsou to věci, na které se poukazuje už docela dlouho.
Na šíření hate speech, na roli Facebooku v polarizaci společnosti. Takže to není úplně, že jsme z ničeho nic zjistili, kolik negativních efektů Facebook má. Spíš co je na tom zajímavé a co je hodně důležité, že k tomu máme důkaz, že Facebook to evidentně celou dobu ví také, má k tomu svá vlastní vlastní interní data, která to potvrzují, ale v podstatě záměrně s tím nic nedělá.
To mi vlastně přijde jako nejzávažnější zjištění a souvisí to s tím, že to, co je možná úplně nejcennější ve všech Facebook Papers, což jsou opravdu tisíce stran dokumentů, tak pro mě osobně je to třeba nějaký náhled do interního fungování firmy, do toho, jak vedení třeba komunikuje se zaměstnanci, do toho, jak se vůbec vytváří firemní kultura, do toho, jak management Facebooku o své firmě a o roli své firmy ve společnosti přemýšlí. To je extrémně cenné a to bychom bez whistleblowerů jako je třeba právě Frances Haugen samozřejmě nevěděli.
Pojďme to možná vzít od počátku. Poprosila bych vás o takový malý exkurz, kdybychom mohli zmínit, kdo všechno o odhaleních vlastně už do této chvíle informoval a co všechno se o fungování takto vlivné sociální sítě dozvídáme?
I způsob odhalení je docela zajímavý, myslím i z novinářského hlediska. První, kdo přišel s Facebook files, byl The Wall Street Journal, který to měl přímo právě od od Frances Haugenové.
„Haugenová anonymně podala úřední stížnosti a poskytla interní dokumenty, podle kterých Facebook z vlastních výzkumů ví, že jeho platformy včetně Instagramu poškozují mladistvé, pomáhají šířit nenávist a dezinformace, ale nic adekvátního proti tomu nedělá. (ČRo Plus, 04.10.)“
„Imagine you know what’s going on inside of Facebook and you know no one on the outside knows. I knew what my future looked like if I continued to stay inside of Facebook, which is person after person after person has tackled this inside of Facebook and ground themselves to the ground. (CBSnews.com, 03.10.)“
Frances Haugenová
Zajímavé na tom je, že ty dokumenty potom poskytla i dalším médiím. Vzniklo v podstatě takové novinářské konzorcium, které teď postupně publikuje různé články, eseje a reportáže založené na tom, co se mezitím přejmenovalo na Facebook Papers. Mám pocit, že v tuto chvíli už je to třeba 50 různých pokrytých příkladů a všichni novináři, kteří k tomu mají přístup, říkají, že toho bude ještě mnohem více.
„Haugenová v Senátu řekla, že Facebook a jeho další sociální sítě poškozují děti, podněcují rozdělení a oslabují demokracii. Vedení společnosti prý ví, jak tomu bránit, ale nic s tím nedělá, protože astronomické zisky jsou mu přednější. Podložit se to snaží tisíci stránek interních dokumentů, ty už unikly i do médií a Facebook je považuje za ukradené. (ČRo Plus, 06.10.)“
Zároveň, což mi také přijde zajímavé, mluví o tom, že by chtěla, aby k tomu měli přístup také akademici a že je pro ni hodně důležité, aby k tomu měli přístup investigativní novináři a akademici mimo USA v zemích, kde se právě z Facebook Papers ukazuje, že vliv Facebooku byl ještě zásadnější než právě na americké půdě.
Takže to mi připadá zajímavé. Potom už to samozřejmě přebraly jak americká vláda, tak třeba britský parlament. V podstatě v tuto chvíli z toho, co jsem pochopila, tak i sama říká, že přístup k dokumentům není nějak omezený, takže záleží na tom, komu to novináři teď dále předají.
Jinak co se týče obsahu, tak tam jsou takové dvě roviny. Je tam toho opravdu hrozně moc a nikdo to ještě neviděl celé. Ale jsou tam dvě roviny, kdy jedna, o které The Wall Street Journal informoval jako první, se týká spíš individuálních dopadů Facebooku. Tam byl asi nejzásadnější interní průzkum Instagramu, který také patří pod Facebook, o tom, jaký dopad má používání Instagramu na náctileté dívky.
„Teens blame Instagram for increases in the rate of anxiety and depression. For several years, Facebook has been investigating the impact of Instagram – which it owns – on its younger users, but never shared the data publicly until now. – You are scrolling through it at your house and see what others are doing and it can make you feel left out or others feel left out. It makes me feel like bad. You know as if I’m not basically enough, you know and I’m just 16. (CNBS, 14.08.)“
„Majitel Instagramu, síť Facebook, je v poslední době kritizovaný kvůli několika článkům deníku The Wall Street Journal. Podle nich společnost věděla o negativním dopadu užívání Instagramu na duševní zdraví mnoha dospívajících. Firma to odmítá. (Radiožurnál, 28.09.)“
To je jedna rovina takových – řekla bych – individuálních psychologických dopadů. Pak druhá, kdy je opravdu v tuto chvíli k tomu strašně moc dat a pořád se publikují další a další, to jsou dopady na společnost jako celek. Jsou tam různé dokumenty a interní zprávy o tom, jak a kde se šíří hate speech. Jaká opatření třeba Facebook proti tomu dělá nebo nedělá.
Hodně intenzivně se zabýváte Instagramem, ale i dalšími sociálními sítěmi. Když se podíváte na to, co se teď v tuto chvíli dozvídáme o tom, jakým způsobem Facebook jako společnost je nebo není schopen čelit nenávistnému obsahu a dezinformacím, jaká všechna opatření podnikl Facebook proto, aby šíření podobného typu obsahu zastavil? V čem to selhává?
Toto je podle mě hrozně komplexní a komplikovaná otázka, ze všech dokumentů totiž zatím vyplývá jedna poměrně zásadní věc – že aby Facebook mohl významně omezit šíření třeba nenávistného obsahu, kdybychom se bavili konkrétně o hate speech a obsahu podněcujícím k nenávisti, tak by vlastně musel úplně překopat celý svůj byznys model. To, že se to tímto způsobem šíří, je vlastně zabudované v samém principu toho, jak se na Facebooku šíří obsah.
Je třeba jedna zajímavá studie, která ukazuje, co se stalo, když Facebook nějak proměnil algoritmus, který upřednostňoval naštvané, rozhořčené reakce, protože algoritmus se naučil, že naštvané a rozhořčené reakce častěji vedou třeba k dalšímu sdílení obsahu. Když potom Facebook zásahem shora upravil algoritmus tak, aby se toto nedělo, tak se třeba o pět procent, což je zase z globálního hlediska poměrně velké číslo, snížilo šíření nenávistného obsahu.
To jsou ale dílčí opatření, ale samotný princip toho, jak to funguje, tak se ukazuje, že nutně vždy vede k těmto důsledkům. Opatření se v tuto chvíli diskutují na dvou rovinách. První rovina, což je to, čemu se Facebook věnuje dlouhodobě, i do toho investoval v průběhu let asi poměrně značné peníze, je tzv. moderace obsahu, kdy se snaží ať už algoritmus a možná v několika málo případech i živí lidé, vychytávat podle klíčových slov závadný obsah a pak ho mazat.
V tuto chvíli v reakci na Facebook Papers se začíná mluvit o tom, jestli by se nějakým způsobem neměl třeba moderovat samotný algoritmus, což je hrozně zajímavá debata. Spousta odborníků upozorňuje na to, že vzhledem k tomu, že nemáme úplně přesné informace o tom, jak funguje, tak vlastně nevíme, co přesně by to způsobilo. Zároveň je to potom debata, jestli opravdu zodpovědnost za šíření nenávisti můžeme připisovat umělé inteligenci. Jakým způsobem do toho potom vstupují právě třeba lidští majitelé Facebooku.
Jedno opatření, které myslím vzniklo už před časem, bylo předložené v americkém Kongresu a mně osobně přijde docela zajímavé, teď se o něm znovu mluví, je tzv. The Filter Bubble Transparency Act, který například navrhuje, že by všichni uživatelé Facebooku a jeho služeb měli možnost si algoritmické třídění částečně nastavovat sami, že by si ho třeba mohli úplně vypnout, takže by mohli vidět svůj tzv. newsfeed, svoji facebookovou zeď tak, jak vypadá bez zásahu vnějšího softwaru. To je třeba jeden návrh, který se v tuto chvíli diskutuje.
Který – jestli tomu rozumím správně –, ale není příliš obchodně přitažlivý pro společnost Facebook, protože to může končit tím, že uživatelé nezůstanou tak dlouho, jak by síť z hlediska výdělku potřebovala?
To je dobrá otázka. Samozřejmě v tuto chvíli právě nikdo úplně neví, co by nastalo. Ale žádné to opatření není pro Facebook nějak extrémně výhodné, protože všechna opatření znamenají, že Facebook by musel nebo musí investovat ještě násobně větší částky do toho, aby tyto problémy řešil.
Řada výzkumníků se shoduje na tom, že všechny problémy plynou, jak už jsem říkala, ze samotného nastavení Facebooku, z principu, že příjmy Facebooku jsou závislé na naší pozornosti, takže principem je udržet nás tam co nejdéle, v podstatě za každou cenu. To je základ byznys modelu, který by se musel změnit.
Zároveň spousta odborníků a odbornic upozorňuje na to, že problémy plynou z toho, že Facebook už je prostě moc velký a že je to naprosto bezprecedentní situace a že ve chvíli, kdy o tom budeme stále přemýšlet v tendenci toho, že Facebook jako soukromá firma musí neustále růst, tak problémy budou také neustále narůstat. Prostě neexistuje řešení, které by udrželo Facebook tak, jak funguje v tuto chvíli, v tom obřím monopolu a které by nějakým způsobem zároveň tyto problémy vyřešilo. Takže podle mě neexistuje řešení, které by Mark Zuckerberg asi chtěl v tuto chvíli slyšet.
Můžeme možná pro konkrétní představu popsat jeden z příkladů. Zmiňovala jste, že jich je docela hodně ve Facebook files nebo klidně příklad, se kterým jste se setkala během svého studia sociální sítí, který by dokumentoval, jaké dopady má nedostatečná regulace nebo neschopnost zastavit třeba nenávistné projevy?
To se právě těžko nějak generalizuje, ale myslím, že zajímavý je třeba příklad z Indie, kde se řešilo, že poměrně významní indičtí političtí aktéři… a nerada bych zabíhala úplně do detailu, protože rozhodně nerozumím současné indické politice, ale princip byl v tom, že indičtí politici, kteří měli opravdu stovky tisíc followerů na Facebooku, šířili nenávistný obsah vůči muslimské menšině v daném indickém státě a Facebook o tom věděl.
I samotní zaměstnanci Facebooku na to upozorňovali, že se toto děje a že opravdu vzhledem k politické situaci v Indii to může vést k naprosto konkrétním následkům, k páchání nějakého násilí. Ale rozhodnutí Facebooku odstranit obsah trvalo několik dní a obsah se mezitím rozšířil mezi stovky tisíc dalších uživatelů.
„The national capital, a battleground. Violent clashes between Hindus and Muslims have rocked the city for days. (BBC News, 27.02.2020)“
„Indický premiér vyzval k ukončení násilností v hlavním městě Novém Dillí. Naréndra Módí napsal na twitter, aby lidé zachovali za všech okolností mír a bratrství. Podle agentury Reuters tím prolomil mlčení k několikadenním střetům mezi hinduisty a muslimy, při kterých zahynulo nejméně 20 lidí. (ČRo Vltava, 26.2.2020)“
Ale myslím si, že velmi zajímavým příkladem, který známe všichni, je z americké půdy. To, co se stalo v americkém Kongresu letos 6. ledna, útok na Kongres. Hodně se o tom diskutuje právě teď v souvislosti se vším, co se ukazuje z Facebook Papers, že Facebook opravdu sehrál poměrně zásadní roli v tom, jak rychle se lidé dokázali zorganizovat.
„We’re gonna walk down to the Capital. And we’re gonna cheer on our brave senators and congressmen and women. And we’re probably not going to be cheering so much for some of them. (BBC News, 06.01.2021)“
Donald Trump (bývalý prezident USA)
„We did our part to secure the integrity of the election. And then on January 6th president Trump gave a speech rejecting the results and calling on people to fight. (Global News, 25.03.2021)“
Mark Zuckerberg
…a že tam zase pravděpodobně dochází k organizaci něčeho, co může přerůst v násilný protest, tak o tom samozřejmě Facebook zase věděl, ale protože některé ze zpráv šířil třeba tenkrát už bývalý prezident Donald Trump, tak se rozhodl nezasáhnout.
„I believe that the former president should be responsible for his words. And that the people who broke the law should be responsible for their actions. (Global News, 25.03.2021)“
Mark Zuckerberg
Takže to je třeba také zajímavý příklad.
Ukazuje se na tom, že z virtuálního světa se akce opravdu může přenést do reálného světa. Něco, co je založené třeba na šíření nenávistného obsahu, se potom přeloží do skutečně násilného činu, jako se to stalo v Kongresu?
Určitě. Myslím, že zároveň je ale důležité upozornit na to, že nemůžeme říct, že se to děje kvůli tomu, že používáme Facebook. Facebook je jen velmi mocným nástrojem, který věci může urychlit, může jim významně napomoct, ale není v tom samozřejmě jediný faktor. Nemůžeme říct, kdyby lidé nebyli na Facebooku, tak by se to nestalo.
Zároveň si myslím, že je ještě důležité upozornit, že obecně hate speech na sociálních sítích je fenomén, který se už nějakou dobu studuje, ale zatím třeba nejsou ještě úplně tak prostudované nebo jsou opomíjené třeba konkrétní individuální dopady toho, jak se to projeví na vašem životě, když jste třeba dlouhodobě vystavena tomu, že vám lidi na Facebooku vyhrožují smrtí nebo znásilněním.
Z výzkumů, které máme, teď jsme se také konkrétně na jednom výzkumu podíleli s kolegy z Fakulty humanitních studií v Praze, se ukazuje, že to jsou opravdu věci, které potom i v reálném životě a při pohybu třeba ve veřejném prostoru, při pohybu třeba v městské hromadné dopravě, tak opravdu omezují a významně zasahují do vašeho pocitu bezpečí. Mohou vést k tomu, že úplně změníte své chování, protože opravdu máte strach. Neplatí, že když se to děje jen na internetu, že by závažnost byla nižší. Dopady na každodenní život i mimo Facebook jsou naprosto reálné.
Dokumenty, jak jste zmiňovala, odhalily i to, že vedení Facebooku nenaslouchá tak úplně doporučením svých vlastních výzkumníků a zaměstnanců, což potom nakonec, i jak o tom informovaly různé články, vyvolávalo konflikty uvnitř samotné společnosti. Vysvětlilo vedení Facebooku, proč k takovým případům dochází? Jak se to stalo?
Toto mě třeba osobně přijde jako opravdu velmi zajímavý aspekt té kauzy. Samozřejmě tam nějaké logické vysvětlení asi úplně neexistuje, ale přijde mi zajímavé, že právě vidíme poměrně otevřenou diskuzi, otevřenou kritiku ze strany zaměstnanců na všech úrovních vůči nejvyššímu vedení Facebooku. Zároveň vidíme, že tam je prostředí, které kritiku umožňuje.
Zatím jsem zachytila, že někteří představitelé Facebooku se to snažili naopak vyzdvihovat, říkat, že je to proto, že ve Facebooku je prostředí, kde zaměstnanci mají možnost se o tom svobodně bavit, že je to prostě firma, která jim nějakým způsobem naslouchá, která umožňuje kritické hlasy, která platí výzkumníky, naslouchá zpětné vazbě, což se evidentně všechno děje, akorát že potom se to prostě neprojeví žádným způsobem v praxi. To mně přijde jako opravdu zajímavý rozpor, že zaměstnanci se zjevně nebojí firmu kritizovat uvnitř, ale zároveň jsou čím dále tím více frustrovaní, že to mohou říkat nahlas, ale nevede to k žádným konkrétním důsledkům.
Ale myslím si, že odpověď na to, proč se to děje, je vlastně docela jasná, protože Facebook si – jako každá soukromá firma – nade vše prioritizuje svůj vlastní růst a zisk a tím pádem dělá to, co dělají všechny firmy, které se pohybují na volném trhu, co očekáváme, že budou dělat. Takže si musíme připustit, že Facebook se chová stejně, jako se chová spousta dalších soukromých firem, ale zároveň se prostě ukazuje, že Facebook není firma jako každá jiná právě už svojí samotnou velikostí, způsobem, jakým dnes určuje dění na obrovské části internetu.
To už se asi dostáváme k tématu toho, jakým způsobem by mělo fungování tak mocné společnosti ve veřejném prostoru být regulováno a zda by mělo být regulováno. Šéf společnosti Mark Zuckerberg tvrdí, že jde o cílenou snahu firmu očernit. Na druhou stranu je vidět, že tu jsou i třeba svědectví zaměstnanců, kteří sice vyjadřují frustraci, na druhou stranu mohou vznášet témata otevřeně v nějakém fóru i v rámci společnosti. Jak problematické toto všechno je z hlediska fungování Facebooku jako šiřitele mediálního obsahu a vůbec pozice platformy, kde lidé čerpají informace?
Myslím, že tady jste tou otázkou narazila na ten úplně základní rozpor. To je něco, k čemu zase Facebook Papers poskytují obrovskou spoustu materiálu. Ale je to něco, co se třeba při všech slyšeních v americkém Kongresu, na kterých Mark Zuckerberg a jeho kolegové zatím byli, furt vrací tato otázka.
„Is Facebook a media company? – Thank you Mr. Chairman. I consider us to be a technology company because the primary thing that we do is have engineers who write code and build product and services for other people. (CNBC, 11.08.2018)“
Mark Zuckerberg
To je právě to, jestli je Facebook skutečně jen platforma a za obsah jsou zodpovědní uživatelé, anebo jestli Facebook je to, co jste vlastně nazvala šiřitel mediálního obsahu, v tuto chvíli mediální dům, v podstatě médium samo o sobě.
Z jednoho a z druhého vyplývají jiné povinnosti a jiná zodpovědnost?
Mark Zuckerberg dlouhodobě mluví o tom, že Facebook je jen platforma, že Facebook je nástroj, který je poskytnutý nám všem a my máme nějakou svobodu ovlivňovat to, jak se tam ten obsah bude chovat a jaký obsah tam uvidíme. Je důležité zdůraznit, že má samozřejmě do jisté míry pravdu. Já si třeba osobně myslím, že i kdyby Facebook vypnul všechny svoje algoritmy, tak to rozhodně neznamená, že by zmizela třeba nenávist a že by zmizel polarizační efekt, protože to je prostě společenský problém, který tady byl i před Facebookem.
Myslím si, že je ještě zajímavé se třeba podívat, když srovnáme třeba Evropu a Spojené státy s jinými zeměmi – diskutovalo se třeba o Filipínách, ale podobná situace je ve spoustě afrických zemí. Konkrétně třeba v zemích, kde hlavním nástrojem používání internetu od začátku byly jen chytré telefony a nikdy se tam z důvodu ceny tak nerozšířily ani osobní počítače – tam je Facebook v podstatě synonymem internetu v tuto chvíli.
Tam už začíná tento argument o pouhé platformě pokulhávat, protože z hlediska společenských dopadů je Facebook tuto chvíli opravdu spíše vydavatel a mediální dům a vlastně hlavní zdroj informací. Ale zároveň nepodléhá žádné z regulací, kterým podléhají média jako producenti obsahu. Toto je, myslím, základní rozpor.
Asi to pro Facebook bude mít naprosto zásadní důsledky. Ale zároveň je to ještě komplikované tím, že to je poměrně bezprecedentní situace. Také by nefungovalo, kdybychom řekli: Pojďme si říct, že Facebook je v podstatě součástí mediálního ekosystému a že na něj budeme uplatňovat stejná pravidla jako třeba na veřejnoprávní média. To samozřejmě nedává smysl. Prostě musí přijít nějaké zase ještě úplně jiné řešení, o kterém se diskutuje, ale které zatím nemáme právě proto, že ta situace v podstatě nemá žádný precedens.
Situací ve Facebooku se už začaly zabývat americké regulační úřady. Co to může znamenat? Už v minulosti se objevila debata, jestli by Facebook americké protimonopolní úřady neměly „rozlomit“ na menší firmy a vyjmout z něj právě WhatsApp a Instagram, další sociální sítě. Nazrává situace tomu, že by se takové řešení zdálo reálnější?
Myslím, že situace tomu možná nazrává. Toto asi nedokážu úplně zhodnotit, ale rozhodně návrh rozlomit monopol Facebooku a donutit ho rozdělit se na více menších firem, které pak budou snadněji ohlídatelné a regulovatelné, je návrh, který zazníval, myslím, i v programu některých prezidentských kandidátů a kandidátek v minulé kampani. Určitě je to jedna z věcí, která se teď vrací zpátky na stůl a o které se určitě bude jednat.
Co by to znamenalo, to je zase otázka. Myslím si, že na to neexistuje úplně jednoznačná odpověď. Myslím, že obecně otázka, co se stane teď, jak Facebook vlastně dopadne, že tam je několik možných scénářů. Z mého pohledu ten nejčernější, který mi ale nepřipadá upřímně zas až tak úplně nerealistický, je, že se nic moc důležitého nestane. Že Facebook to nějakým způsobem ustojí a že teď je to obrovská vlna kritiky, ale zase je potřeba zdůraznit, že to není nic nového.
Je to něco, o čem třeba akademici, kteří dlouhodobě studují dopady používání sociálních sítí na společnost, mluví opravdu léta. Sice teď máme interní důkazy přímo z Facebooku, ale důkazy v podobě různých výzkumů už existují dlouho, ale Facebook nějakým způsobem kritiku vždy ustál. Až doteď byla chuť zákonodárců nějak do toho zasahovat a něco s tím dělat poměrně malá. Nejsem úplně přesvědčená, že se to teď nějak zázračně zlomí, i když šance určitě je.
Pokud dojde ke změně legislativy a zavedení přísnějších regulací, pak je tam samozřejmě ještě otázka – protože se to nějakým způsobem projeví v prostoru Spojených států, ale v tuto chvíli třeba evropská legislativa už je vůči sociálním sítím podstatně přísnější než americká. Takže potom ještě záleží, jak by se k tomu postavila třeba Evropská unie, jak by se k tomu postavily jednotlivé vlády.
Ale obecně si myslím, že problém v tuto chvíli je, že opravdu neexistuje žádné jednoduché řešení, o kterém bychom si mohli říct: toto je ono. Neexistuje něco, co by mohlo opravit Facebook. Kromě toho, že bychom ho opravdu třeba zrušili, zastavili nebo nějakým způsobem významně zasáhli do jeho dalšího růstu. Což je vlastně zásah do soukromé společnosti, do soukromého vlastnictví, a to je velmi kontroverzní politická otázka, jestli by se taková věc měla stát, jak by se měla stát a co by to zase znamenalo do budoucna jako precedens.
Po minulém týdnu víme, že společnost Facebook se přejmenovává na Meta, jak oznámil šéf podniku Mark Zuckerberg – změna názvu, koliduje s dobou, kdy internetový gigant bojuje s kritikou zákonodárců i regulačních orgánů, debatuje se vůbec o jeho roli. Co se dozvídáme o tom, jakým způsobem se Facebook jako takový chce dál rozvíjet? Můžeme z toho vyvodit něco o tom, jak bude sám přistupovat ke své síle? Co se vlastně dozvídáme o tom, jak přistupujeme k síle moci sociálních sítí a vlivu na to, jakým způsobem informace konzumujeme a jaký typ informací se k nám vůbec dostává?
Co se týče reakce Facebooku, myslím, že to je vlastně hodně zajímavá informace, která přišla o přejmenování firmy. Už se nějakou dobu mluví a Mark Zuckerberg mluví o tom, že jeho cílem je vybudovat tzv. metaversum, což je vlastně možná sociální síť další generace, ale něco, co už přesahuje koncept sociální sítě. V podstatě nějaká online realita, kde můžeme plynule přecházet mezi jednotlivými našimi každodenními úkoly typu nakupování, práce, vyřizování hovorů, komunikace. A vůbec nemusíme ten vesmír, metaversum, opustit.
Myslím, že v podstatě – jak už na to upozornili třeba někteří američtí komentátoři – se to Markovi Zuckerbergovi v tuto chvíli může vlastně velmi hodit. Už dlouhou dobu investuje do svého dalšího projektu, kdy se snaží celý svůj byznys posunout zase ještě na další level. Investoval do toho násobně více peněz, než třeba investoval právě do řešení problémů, na které poukazují Facebook Papers. Je právě otázka, jestli to projde nebo neprojde. Myslím si, že to do největší míry závisí na reakci jednotlivých národních vlád a obecně na reakci zákonodárců.
Ale samozřejmě je tam podle mě důležitý i nějaký veřejný tlak. To je to, co jste říkala, co to ukazuje o tom, jak jako uživatelé k Facebooku přistupujeme. Jak přistupujeme k informacím. Je to hrozně složitá otázka, protože samozřejmě můžeme poukazovat na to, když to všichni také celou dobu víme – a většinou, když zapnete Facebook nebo Twitter, tak tam během 20 minut najdete někoho, kdo nadává na to, jak strašný je Facebook, jak strašný je Twitter, ale stejně tam samozřejmě všichni pořád jsme.
Myslím, že to je ambivalentní otázka. Protože do jisté míry můžeme ovlivňovat to, co tam vidíme, můžeme ovlivňovat obsah, máme do jisté míry volbu svobodně ze sítí odejít. Určitě si myslím, že je hodně na nás to, jak se budeme v tomto směru třeba vzdělávat, jak se budeme učit s obsahem zacházet. Ale na druhou stranu si myslím, že to je zase taková jakoby trochu falešná představa, že můžeme odejít z Facebooku a ono se to tím vyřeší. Protože prostě Facebook vznikl v této době, takže nějakým způsobem určuje naší dobu.
Myslím, že ať už to bude metaversum Marka Zuckerberga nebo to bude něco podobného, tak společenský vývoj jde tímto směrem. Právě je spíše otázka toho, jak se snažit třeba společenský vývoj a vývoj na legislativní úrovni udržet ve stejném tempu jako technologický vývoj, abychom na to byli připravení, abychom na to dokázali reagovat, abychom problémům dokázali třeba i do jisté míry předcházet nebo je řešit v tu chvíli, kdy už vznikají. A ne vlastně až ve chvíli, kdy už ten problém – třeba v případě Facebooku – je vytvořený a možná už je trochu pozdě ho řešit.
Související témata: podcast, Vinohradská 12, Facebook, Mark Zuckerberg, Instagram, WhatsApp