Byl hlasem z rádia i kancléřem prezidenta. Ivan Medek zemřel před pěti lety
Novinář, signatář Charty 77, dopisovatel českého vysílání Hlasu Ameriky a po sametové revoluci také kancléř prezidenta Václava Havla. Tím vším byl Ivan Medek. Zemřel před pěti lety.
Ivan Medek měl pozoruhodné rodinné zázemí. Přes matku byl vnukem malíře Antonína Slavíčka a nevlastním pravnukem T. G. Masaryka. Otec Rudolf Medek, spisovatel a básník, proslul jako generál československých legií v Rusku.
„Vždycky jsme chtěli, aby nám vypravoval, a on říkal: Co vám mám pořád vypravovat? A my jsme říkali: Vypravuj o válce. Vypravování o válce byl jeden z největších zážitků mého dětství. Bylo samozřejmě plné krve a bitev a to jsme milovali. A pocit osobního hrdinství, osobního nasazení těch lidí nás samozřejmě fascinoval,“ vzpomínal v rozhlasovém pořadu Ivan Medek.
V 60. letech působil jako dramaturg České filharmonie a hudební publicista v Československém rozhlase, později byl také redaktorem nakladatelství Supraphon, kde však po podpisu Charty 77 dostal výpověď.
Pracoval jako sanitář, umývač nádobí a šatnář v restauraci. Po řadě výslechů a nátlaku Státní bezpečností v roce 1978 emigroval do Rakouska.
Ve Vídni se stal dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval i s dalšími rozhlasovými stanicemi. „Situace v Československu na sklonku roku 1989 je ostudná a nebezpečná,“ informoval Ivan Medek 18. listopadu 1989 o událostech předchozího dne.
Vrátil se do Prahy a pro ty, kteří ho znali jen ze zahraničních rádií, přibyla k hlasu stejně nezapomenutelná, výrazná tvář. Pracoval na Hradě pro prezidenta Václava Havla – přes dva roky byl jeho kancléřem.
Zůstal věrný i rozhlasu, pro který psal komentáře a v pořadu Radioforum diskutoval s posluchači Českého rozhlasu na aktuální témata.
I když nemoc připoutala Ivana Medka na lůžko, stále se zajímal i o dění v zemi a také se k němu vyjadřoval. Zemřel v 84 letech – podle Václava Havla jako muž pevných názorů a postojů.
„Měl takový zvláštní nadhled, ironii, někdy byl velmi pevnej, až jako paličatej, bych řekl, a zároveň neobyčejně tolerantní,“ zavzpomínal na Ivana Medka Václav Havel.
