Býložravci z jihozápadu Spojených států nemají lehký život. Malé množství rostlin, které zde roste, produkuje různé toxiny, které mají hlodavcům a hmyzu zabránit v jejich ožírání. Místní druhy křečků se však naučily, jak se s jedovatou potravou vyrovnat. Biologové z Utažské univerzity se zaměřili na výzkum dvou druhů s odlišnou potravní strategií. Křeček Stephensův (Neotoma stephensi) je potravním specialistou a 90 % jeho potravy tvoří jedovatý jalovec. Vyvinuly se u něj jaterní enzymy, díky kterým jalovec dokáže bez problémů strávit.

Křeček bělohrdlý (Neotoma albigula) je naopak zvířetem, které se živí mnoha typy jedovatých rostlin včetně jalovce, juky a pelyňku. Nemá specializované enzymy a musí spoléhat na přísnou kontrolu množství přijatých toxinů. Laboratorní experimenty odhalily, že křečci bělohrdlí se chovají podobně jako člověk u švédského stolu, který drží dietu - z každého druhu jedovaté rostliny snědí jen malé množství. Zároveň prodlužují čas mezi jednotlivými krmeními a pijí velká množství vody, která jim pomáhá vylučovat jedovaté látky z těla.

Otázkou však je, jak křeček pozná, že je čas utáhnout si opasek. Vědci spekulují, že střevo křečků je vybaveno receptory, které monitorují přísun toxinů. Jakmile jed dosáhne určité koncentrace, zaktivují se a do mozku vyšlou signál, který krmení ukončí.

Zdroj: University of Utah

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít