Království nových vlasů. Zdravotní turistika přináší Turecku miliardy, zájem stále roste

Ankara 9. srpna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Je to pár let, co jsem si poprvé všiml fotografie na Instagramu, o které bych s vámi na začátku rád hovořil. Byla z paluby letadla, kde seděli v několika řadách za sebou muži s omotávkou kolem hlavy a černou čelenkou, kterou měli zaraženou až do čela. Podle popisku fotografie letěli domů z různých částí Turecka, kde podstoupili transplantaci vlasů. Kdy se Turecko stalo tak vyhledávanou destinací pro nové kadeře?
Je to zhruba deset let, kdy to začalo být hodně viditelné. Bylo to spojeno s tím, že vládní strana AKP v roce 2011 prosazovala reformu zdravotnictví, v rámci které mělo dojít k podpoře zdravotní turistiky. Mělo se to propojit i s tureckou politikou turistiky, protože zrovna transplantace vlasů představuje jeden ze zákroků, kde je možné to propojit s poznáváním měst. Takže zaprvé měli techniku, která byla náročná, ale byla méně invazivní a měla velkou úspěšnost. Zároveň k tomu začali nabízet různé balíčky – během toho, kdy tam musíte být, včetně pooperační péče, tak se můžete projít po Istanbulu a můžete poznávat krásy Turecka. K tomu se připojila turecká pohostinnost, která jak ve zdravotnictví, tak i v dalších oblastech lidem zprostředkovala velmi příjemný zážitek.

Takže je to kombinace turismu se zdravotnictvím. Dokonce existují přímo agentury, které celou cestu nabízejí. Spojí luxusní ubytování, výlety a shodou okolností i transplantaci vlasů.
Ano, to určitě. Bylo mezidobí, v letech 2013 až 2016, kdy se to nastartovalo. Transplantace vlasů byly a dodnes jsou hlavním cílem. To se týká i jiných oblastí zdravotnictví, tehdy i teď, ale tohle je asi to, co je nejviditelnější a také je to nejčastější zákrok. Tím, jak se ukazovalo, že je potřeba to regulovat, tak v určité chvíli došlo k tomu, že šest z deseti vlasových klinik nemělo správné certifikáty. Stát pochopil, že je to cesta, která může zásadně poškodit celou politiku. Zavedl tedy pravidla, kterými stanovuje, jak to může být.

Cesta, která se jim osvědčila, je přes webové stránky, které zřídily ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo obchodu. Tam se člověk, který má zájem o zákrok v Turecku, podívá, zjistí, jestli požadovaný zákrok v Turecku vůbec dělají, případně jestli jsou tam nějaká omezení, aby věděl, co může a nemůže. Potom si může říct o cenovou nabídku z pěti různých nemocnic. Ze zaslaných nabídek si potom může vybrat, kterou nemocnici by preferoval. Může chtít být v Istanbulu, v Ankaře, Izmiru, Antalyi a podobně. Následně dostane cenovou nabídku. Když ji přijme a zaplatí zálohu, tak se mu otevírá další balíček. Může získat padesátiprocentní slevu na letenku, když si ji koupí z Turkish Airlines, dostává přístup do VIP salonku na Atatürkově letišti v Istanbulu, získává 24 hodin denně, 7 dní v týdnu přístup ke callcentru. Ta nejsou jenom v angličtině a v turečtině, ale jsou třeba i v němčině, francouzštině, arabštině… Zároveň si k tomu mohou dokoupit balíček, který se týká zdravotního pojištění v případě, že by došlo k nějaké komplikaci.

Zdravotní turistika

Nejsou to jenom vlasy. Lidé létají do Turecka za novými zuby, klouby, za prodlužováním nohou. Jaký je ten hlavní důvod? Ne proč byste si chtěla nechat prodloužit nohy, ale proč kvůli tomu letíte do Turecka?
Záleží na skupinách turistů, odkud přijíždí. Už existují články, které vychází v renomovaných odborných časopisech – už to nejsou jen novinové články – které to celé mapují a porovnávají Turecko s dalšími pěti nebo šesti zeměmi, které jsou nejčastějšími destinacemi. Tam se jako nejčastější důvod uvádí cena. To uvádí i samotní… Oni říkají naši hosté nebo klienti, většinou se vyvarují slova pacienti. Čili nejčastější důvod je cena.

Jsou tam dvě hlavní skupiny – Evropané a ti, kteří přijíždí z arabských zemí, z Blízkého východu, ale i z afrických zemí. U skupiny Evropanů je to samozřejmě cena, potom je to geografická blízkost. Je snadné do Turecka dojet nebo doletět a tím se zkracuje doba, protože další země, které jsou tímhle známé, jsou Mexiko, Indie, Brazílie, Thajsko… To je prostě Evropy daleko a letenky jsou drahé. V případě Evropanů jsou to také dlouhé čekací lhůty. To tam uvádí velmi často. Lidé čekají měsíce, někdy i roky na zákrok, který jim v Turecku poskytnou za výrazně kratší dobu.

Pořád platí, že nejčastějším zákrokem jsou transplantace vlasů. Druhým nejčastějším jsou operace očí, oftalmologie. Potom jsou to různé další kosmetické zákroky. Pak jsou tam – procentuálně nízké počty, ale také vyhledávané – umělá oplodnění, kloubní náhrady, dokonce kardiochirurgické zákroky, léčba rakoviny. Je jich tam opravdu celá řada, ale nejčastějšími jsou pořád kosmetické zákroky. S tím, že v loňském roce zdravotní turistika přinesla turecké ekonomice 3 miliardy dolarů…

To je velký byznys.
Když to vezmeme v celkovém rozpočtu na turistiku jako takovou, tak samotný turistický ruch v Turecku přinesl v loňském roce kolem 56 miliard dolarů. Takže tohle je pořád relativně nízké číslo, ale důležité je, že jak celkově u turistického ruchu, tak i u zdravotní turistiky dochází k obrovským nárůstům. A když vzpomeneme na covidové roky, tak to roste obrovským tempem. I statistika první čtvrtiny tohoto roku ukazuje, že to bude ještě vyšší, než to bylo v předešlém roce. Takže byznys je to určitě velký.

Aniž bych chtěl stigmatizovat turecké zdravotnictví – to se vám nemůže nic stát, když to je Turecko a není to s prominutím třeba Washington?
Turecký zdravotní systém obecně je vyspělý, sama s ním mám zkušenosti. To, jak to prezentují, že se vám za nižší cenu dostane velmi kvalitní péče. Není tam nic, co by si vymýšleli. Před 21 lety začala reforma, kterou Turecko dělalo ve spolupráci se Světovou bankou. Ta se týkala jak financování samotného zdravotnictví a zdravotního pojištění, tak potom i samotných nemocnic a fungování nemocnic. Když se potom podíváte na statistiky, třeba OECD, WHO a podobně, tak tam vidíme obrovský skok za velmi krátkou dobu – počet lékařů, počet sester, dostupnost zdravotní péče, ale třeba i délka dožití. Během deseti let se u mužů i u žen zvedla o pět let, potom dokonce o šest, o sedm let. Tenhle obrovský skok se logicky dotkl primárně velkých měst, kde jsou možnosti vždycky lepší i kvůli tomu, že tam jsou univerzity, různá výzkumná centra. Potom je i dostupnost pro lékaře docela vysoká.

Když máte certifikované zdravotní zařízení, tak máte vždycky záruku. Ale vždycky se vám může stát, že natrefíte na špatného lékaře. Jsou to přece jenom lidé. U některých klientů se vám může stát, že třeba nedodrží pooperační doporučení. Asi nikde nebudete mít záruku toho, že se vám nic nemůže stát. Největší problém je, že lidé často hledají nižší cenu, takže jsou pak ochotní jít i někam, kde je nízká cena způsobena právě tím, že to zařízení třeba nemá certifikáty.

Do nějakého regionálního, zapadlého…
Může to být i ve velkých městech. Právě kvůli tomu, že to je velký byznys, tak se může stát, že lidé naletí. Ale prezidentský systém dobře umožňuje, že spolupráce mezi ministerstvy, které mají tohle na starosti, funguje strašně dobře. Protože prostě musí. Kdybychom měli klasické koaliční vlády, kde sedí různí ministři… Funguje ale extrémně dobře a opravdu mají zájem na tom, aby se případy minimalizovaly. Každý totiž z nich přináší velkou negativní reklamu. Lidé se o své zdraví samozřejmě bojí. A v případě, že by se to opakovalo – i s tím, jak rychle se to lidé dozví přes sociální sítě – tak je to velmi tenký led, který si nemohou dovolit. Turecko tak v roce 2018 zavádí i vlastní certifikát, který se dvakrát ročně obnovuje a který má zaručovat právě to, že zařízení splňují všechna pravidla, která by splňovat měla.

Služby pro místní

Je to něco, z čeho ve výsledku mohou těžit i samotní Turci? Nevím, jaká je kultura krásy a těla v Turecku, ale říkám si, jestli právě i Turci nechodí na estetické plastické operace.
To jsou dvě věci. První je, že už samotná reforma výrazně zlepšila jak dostupnost zdravotní péče, tak i její kvalitu. Dochází pak k tomu, že vzniká velké množství soukromých nemocnic, a tím, jak se sjednotilo zdravotní pojištění, tak i v samotném Turecku to potom funguje tak, že máme klasické sociální pojištění, kam spadá to zdravotní, nemají to oddělené, a s tím máte přístup všude. Dokonce jsou potom i ty soukromé nemocnice, které se státním připojištěním umožňují různé slevy.

Pak jsou soukromá pojištění, která třeba poskytují zaměstnavatelé. Samozřejmě musíte platit zdravotní pojištění, ale zároveň vám zaměstnavatel ještě platí soukromé pojištění, v rámci kterého potom máte přístup do velmi kvalitních soukromých nemocnic. Byl velký tlak na státní nemocnice, právě kvůli tomu, že tam platilo státní zdravotní pojištění, tak se to víc rozmělnilo a dostupnost se všem občanům výrazně zvýšila, protože měli najednou na výběr. Když víte, že vám udělají CT za tři měsíce, protože tam je velká fronta a vy můžete jít ten stejný den do soukromé nemocnice a oni vám to udělají stejný den, tak část lidí tohle samozřejmě udělá a zaplatí si to. Tím se uvolní místa pro ty, kteří si tohle dovolit nemůžou.

Je ale docela fajn, že když chce Brit nový nos, tak z toho těží Turek z Izmiru, který potřebuje CT mozku…
U těch kosmetických je to asi trošku jiné, stejně jako u zubního lékařství. Tam jsou na to většinou specializovaná centra estetické medicíny a podobně. Ale jak jsem říkala, nejsou to procentuálně nízké počty a řada lidí jezdí za úplně jinými operacemi. Taky je tam velká výhoda toho, že to velká země, takže je tam velké množství pacientů. Došlo také k tomu, že se výrazně navýšily výdaje na zdravotnictví, výrazně se zvýšil počet studentů, kteří byli přijímaní na lékařské fakulty, sester a podobně. Takže i tím se zvedla dostupnost a zároveň ti lékaři mají přístup třeba k různým komplikovaným nebo méně obvyklým případům. Oni tím pádem získávají na té svojí specializaci.

My s tím třeba máme v rodině zkušenost kvůli tomu, že moje dítě má velmi vzácnou oční vadu a v Turecku právě kvůli tomu, že je místní oftalmologie jedna z oblastí, kvůli čemu opravdu hodně lidí jezdí do Turecka, tak jsme s tím měli zkušenosti. To třeba v ČR jsou jenom dvě pracoviště, kam se dá dojet, což je komplikace pro řadu lidí. Tam to bylo výrazně snazší, takže jsme potom ještě nějakou dobu, co jsme se už vrátili do Čech, do Turecka jezdili na kontroly, protože jsme věděli, že lékaři, kteří se o něj starají, mají s touhle oční vadou bohaté zkušenosti. Věřili jsme ji, protože se setkali s různými komplikacemi, které ta vzácná oční vada může mít. Takže i tohle je potom výhoda pro Turky, že lékaři mají zkušenosti i s věcmi, které jsou relativně vzácné.

Abychom dopověděli tu druhou část otázky – chodí Turci na estetickou plastickou chirurgii?
Pokoušela jsem se pro to najít data, a to se mi nepovedlo. Určitě ale Turci krásu těla a péči o něj hodně řeší, je součástí kultury. Kdo v Turecku byl, tak zná hamamy, kde se o tělo pečuje. Na to chodí spousta lidí. Jsou zvyklí i na to, že muži chodí do barbershopů, což je relativně nový trend. Tam jim udělají manikúru a celkově se o ně postarají. Je docela obvyklé, že si nechávají tvarovat obočí, že chodí na laserové ošetření ochlupení na obličeji.

Je úplně standardní, že jsou kadeřnické a kosmetické salony otevřené hlavně o víkendu, protože když se večer někam jde, tak jsou zvyklí, že se nechají namalovat, nechají si udělat čerstvou manikúru a vlasy. Když pak přijedou do Evropy, přijde jim velmi zvláštní, že o víkendu mají zavřeno. Samotná data tedy nemám, ale určitě je jedním z častých zákroků operace nosu. Obecně je to ale samozřejmě i ta věc, že jak se turecká ekonomika dostávala do potíží a klesala hodnota liry, tak se Turecko stávalo levnější pro zahraniční turisty. S inflací ale pak stoupaly i náklady pro samotné Turky. Takže do toho se určitě promítne – minimálně než skončí ekonomická krize – finanční situace tureckých domácností.

Turecko mistrem v oboru

Nějaká podpora ze strany státu tam ale asi bude, když stát samotný dává slevy na letenky, na svých stránkách nabízí kliniky a podobně…?
Podpora tam je obrovská. Už před těmi deseti lety došlo k tomu, že certifikovaná zařízení dostávala padesátiprocentní slevu na dani. A třeba jenom v loňském roce ministerstvo obchodu poskytlo dotace pro firmy, které působí v tomto sektoru, včetně zprostředkovatelských firem, ve výši 733 milionů lir, což je proti předešlému roku skoro třistaprocentní nárůst. Takže určitě je tam velké množství podpory ze strany státu.

Turecko by si přálo, aby se pro ten region stalo jedničkou. Hodně teď cílí na USA, protože odtamtud mají málo klientů. Dokonce teď na jednom ze dvou webů, které mají, vyběhne speciální nabídka pro USA, která poskytuje levný balíček s tím, že lidé potom doma řeknou, jak to byl krásný zážitek. Opravdu to prodávají jako celý zážitek. Máte v tom často ubytování v pětihvězdičkovém hotelu a turecká pohostinnost je tam hodně vidět.

Pokaždé, když jsme s něčím buď já, nebo moje děti, byli v turecké nemocnici, včetně porodu obou dětí, tak klientský přístup k pacientovi je něco, co nepoznáte téměř nikde jinde. Nebo třeba pochopení a styl komunikace – lékař s vámi komunikuje pořád, máte ho na WhatsAppu, pokud máte otázky, odpoví vám, na všechno vám řekne, co si o tom myslí, poslouchá vás, máte všechny výsledky.

U necertifikovaných nemocnic je třeba problém, že než se lidé vrátí domů, nemají třeba dostupnou všechnu lékařskou dokumentaci. V certifikovaných zařízeních nebo v dobrých nemocnicích vám všechno dávají hned, včetně fotek, popisu, dají vám to potom třeba i v angličtině, protože vědí, že to potřebujete vzít domů a ukázat lékařům doma. Máte všechny výsledky dostupné online, všechno vidíte, na všechno se můžete doptat. Tohle je podle mě pro tu část evropské klientely něco, co je velmi atraktivní. Jste tam vnímáni jako partner lékaře a ne jako pacient, který přijde a má dělat to, co mu doktor řekne, protože to řekl.

Cílí teď Turecko na to, aby se stalo středobodem světa v oblasti estetické plastické chirurgie?
Myslím si, že nejen to. Turecko by si opravdu přálo, aby se stalo jednou ze zemí, která vede i co se týká výzkumu a posouvání medicíny. Nakonec jedna z prvních transplantací obličeje proběhla právě v Turecku. Tohle je podle mě jeden z cílů, které Turecko má.