V Polsku by ještě letos měl vzniknout památník obětem volyňského masakru. Řada obcí jej odmítla
Nápad na vytvoření památníku volyňského masakru vznikl už v roce 2018. Od té doby ale projekt potkalo mnoho těžkostí – úmrtí sochaře Andrzeje Pityńského, komplikované jednání se slévárnou i odmítání mnoha měst, na jejichž území mohl památník stát. Na konci února všechny části sousoší dorazily do malé obce Jarocin na východě Polska. A vypadá to, že památník tak našel svůj domov.
Pozemek už radnice má – vedle rychlostní silnice S19 v katastru obce Jarocin. Tomu, že by na něm brzy měl stát 14 metrů vysoký objekt z betonu a bronzu, zatím nic nenasvědčuje. Do několika týdnů by ale měly začít terénní práce.
V Polsku by ještě letos měl vzniknout památník obětem Volyňského masakru. Více si poslechněte v reportáži Kateřiny Havlíkové
Jak potom bude areál vypadat, už nad technickými výkresy na radnici popisuje starosta malé obce v Podkarpatí a předseda výboru na výstavbu památníku Volyňského masakru Zbigniew Walctak: „Teď čekáme na stavební povolení pro základovou desku památníku a pak už to všechno začne. Deska musí být masivní – 7,5 na 7,5 metru, protože na ní bude dvoumetrový podstavec. A sama socha má 12 metrů na výšku a váží 10 tun.“
Umístění památníku ale nebylo dlouhé roky jasné. Pravděpodobně kvůli jeho podobě ho odmítlo několik obcí ve východním Polsku.
Sochu tvoří kříž, který vyvstává z plamenů a na vrchu se mění v polskou orlici s roztaženými křídly. Uvnitř kříže v plamenech stojí rodina. Nad hlavami postav je na trojzubci nabodnuté dětské tělíčko.
„Podle mě na podobě nic kontroverzního není. To vyobrazení odpovídá těm hrozným událostem. Kontroverzní je pro mě chování některých politiků, kteří se k památníku vyjadřovali, a taky snaha zapomenout minulost,“ dodává Zbigniew Walctak.
Slovo kontroverzní ale bylo v souvislosti s památníkem řečeno mnohokrát – na veřejných jednáních radnic i v tisku.
Památník měl stát například ve městě Jelenia Góra. Proč tomu tak nakonec není, tamní výbor pro jeho výstavbu odmítl komentovat s tím, že už ukončil činnost. V úvahu připadaly taky Rzeszów, Stalowa Wola, Kielce nebo Toruň. Někde návrh zamítli radní, někde byli proti obyvatelé.
O Jarocině rozhodlo devět z patnácti radních obce, kteří hlasovali pro. Hlasování předcházela veřejná diskuse s občany.
Vzpomínkový areál
Kusy rozmontovaného památníku už v Jarocině jsou – v areálu technických služeb. Obec už taky získala od slévárny plány na jejich montáž, i když s několikaměsíčním zpožděním.
3:40
V českých vesnicích na Volyni už nežijí téměř žádní Češi. Památky na ně tu ale stále najdete
Číst článek
Kvůli tomu musela odložit slavnostní odhalení památníku z loňského července na zatím neurčito. Nikdo nevěděl, kde jsou spoje a otvory na nýty a šrouby – tedy nikdo kromě slévárny, která měla jediné technické výkresy, a autora, který ale zemřel v roce 2020.
Výstavba pomníku by měla být ale jen první fází projektu celého vzpomínkového areálu. V něm by měla být stěna paměti. „Pamětní desku by tam měly jednotlivé obce zasažené masakry,“ popisuje starosta Walczak. Mezi nimi by prý byl i Český Malín. Malá obec, kde v roce 1943 vraždili nacisté. Pozabíjeli 377 českých obyvatel a 26 polských.
Podobný osud potkal právě i Jarocin. „Obyvatelé Jarocina hodně zakusili za nacistické okupace. Někteří zažili represe v té době hned dvakrát. Zemřelo při nich kolem 400 lidí. Nacistům při jejich likvidaci pomáhali Ukrajinci,“ dodává.
Walczak věří, že samotný pomník se podaří zpřístupnit ještě letos. K tomu by se vázala další událost spojená s autorem sousoší Andrzejem Pityńským, který zemřel v roce 2020 ve Spojených státech: „Jeho poslední vůlí bylo, aby jeho tělo pohřbili v rodném Ulanowě, ale až památník stane na polské půdě.“
Polsko může exhumovat těla obětí masakru na Volyni, povolila Ukrajina. Zemřely při něm tisíce lidí
Číst článek
Volyňský masakr
Události označované jako volyňský masakr se děly hlavně od února 1943 do února 1944. Zemřely při nich desítky tisíc Poláků, ale i příslušníci dalších národnostních menšin na území Volyně. A tisíce obětí byly i mezi Ukrajinci. Umírali za pomoc sousedům, ale i při vraždách ze msty.
Ani 80 let po událostech nemá velká část obětí volyňských masakrů hrob. Ukrajina dlouhou dobu nepovolovala exhumace těl. Úřady s nimi souhlasily až v roce 2019. Práce pak ale nezačaly kvůli nástupu epidemie koronaviru a uzavření hranic. V současnosti jim brání válka, kterou rozpoutalo Rusko, když v únoru 2022 zahájilo invazi na Ukrajinu.
