‚Pořád přemýšlím, jestli můj nesouhlas chápal, jestli viděl, že pláču.‘ Lucii znásilňoval partner
„První ‚ne' jsem začala říkat, až když se mi spustily migrény s aurou. Šílená bolest. Celé moje tělo se bránilo, ale on to nedokázal pochopit. Reagoval hádkami a pláčem,“ popisuje hrdinka poslední epizody podcastu Hranice násilí, Lucie. Charismatický partner ji nutil k sexu citovým vydíráním. Přestože se z manipulativního vztahu nakonec vymanila a část traumatu se jí povedlo zpracovat, stále se potýká s pocity viny.
Lucii bylo 16 let, připadala si odstrčená od spolužáků a složitě s nimi hledala společnou řeč. Líp se začala cítit poté, co o ni projevil zájem o tři roky starší mladík. „Připadal mi jako autorita. Líbí se mi, když má člověk u ostatních respekt. První rok byl úžasný, nosil mi květiny, dárky, šperky, byl pozorný,“ vzpomíná Lucie.
Poslechněte si příběh Lucie, ve které manipulativní přítel vyvolával pocity viny. Snažila se mu vždy vyhovět a chybu hledala v sobě
Postupně jí ale partner začal říkat, co má a nemá dělat. „Jsem submisivní, ráda dělám ostatním radost. Neuměla jsem říkat ne,“ říká Lucie. Začala proto u partnera trávit víc času, přespávat u něj, nakupovala do domácnosti.
Když to ale přestávala zvládat, protože učivo na střední škole bylo v dalším ročníku těžší, začaly problémy. „Spustily se mi migrény se zvracením a aurou. A on nedokázal pochopit, že mě opravdu bolí hlava a že to s práškem nepřejde. Začala jsem říkat první ‚ne‘,“ popisuje Lucie.
Partner ale reagoval výčitkami a pláčem. „Vzpomínám si, že jsem byla jako robot, dělala jsem všechno automaticky. Jeho reakce mě unavovaly, tak abych tomu předešla, přestala jsem říkat ‚ne‘. Neříkala jsem nic. A on to bral jako souhlas,“ říká Lucie.
45:34
‚Měla jsem dělat všechno, co muži chtějí.‘ Táně bylo 15, když ji přítel bil a manipuloval, pomohla jí rodina
Číst článek
„Nepřišlo mu divné, že jsem u sexu usnula. Připadala jsem si špatně, že moje tělo fyzicky selhávalo v tom, co mám, co musím dělat, aby on byl šťastný,“ popisuje Lucie, jak se do sexu nutila, i když nechtěla.
„Spala jsem vedle něj, a když jsem se vzbudila, díval se na porno. Tvrdil mi, že mu to má pomáhat. Dával si studenou sprchu, aby mi ukázal, jak moc kvůli mně trpí, když s ním nechci spát. Nevím, možná to nemyslel špatně, nevím, jestli manipuloval.“
Znásilnění a pocity viny
Psychoterapeutka Natalia Schwab Fisgusch připomíná, že Lucii v té době bylo šestnáct. „To puštěné porno, to je nekontaktní typ zneužívání. Ale pořád je to zneužívání. Partner ji umně manipuloval, v podstatě i vyhrožoval tím, jak hrozně trpí, když nemá sex. Stupňoval její pocity viny.“
Pro Lucii bylo nejhorší, když se na Valentýna oblékla do darovaného prádla. To ale nebyl souhlas k sexu, on si to tak ale nevnímal: „Svázal mě ke křeslu. Nic jsem neříkala, jen jsem potichu brečela a čekala, až to skončí.“
44:12
‚Nechtěla jsem být jen hospodyní a nástrojem na sex.‘ Klára vzpomíná na vztah plný genderových stereotypů
Číst článek
„Ať už si vezmete jakékoliv právo, máte kdykoli možnost říct ne. V jakémkoli studiu,“ zdůrazňuje psychoterapeutka Schwab Fisgusch.
Julii se poté zhoršily zdravotní problémy, objevil se u ní herpes. Protože nevěděla, jak ze vztahu odejít jinak a cítila se bezvýchodně, rozhodla se partnera podvést s tím, že takovou už ji chtít nebude.
„Řekla jsem mu, že jsem strašný člověk, že s takovým nemůže být. A jeho první slova byla: ‚Chci, abys mi udělala všechno, co jsi udělala jemu.‘ V tu chvíli ve mně něco cvaklo a uměla jsem říct ne. Přišlo mi to šílené,“ popisuje Lucie.
Postupně začala Lucie svoje zkušenosti sdílet, mluvit o nich a uvědomovat si, že ona sice neumí říkat ne, ale že partner ji znásilňoval. Trvalo jí to tři roky a prošla si ještě dvěma vztahy, ve kterých se k ní partneři chovali dominantně. Ještě dnes cítí vinu: „Pokud on třeba neviděl, že u toho pláču, nemuselo mu to dojít.“
Ženám s podobnou zkušeností mohou přinést úlevu svépomocné skupiny. „Chtěla bych, aby Lucie věděla, že ne že to ‚jen' není její vina, ale že je normální se tak cítit. Tyto pocity jsou přirozené, mají je i ženy po znásilnění někým neznámým,“ dodává studentka psychologie Kristýna Bělíčková, zakladatelka svépomocné skupiny při organizaci Konsent.
Celý podcast si můžete poslechnout v audiozáznamu.
