Čínská chapadla v českém éteru? Nevysíláme propagandu, hájí se majitel rádia
Matěj Skalický mluví s Ivanou Karáskovou, analytičkou se specializací na Čínu z FSV UK
Kam až sahají čínská chapadla v Česku? Spolupracuje čínský státní rozhlas s českými rádii Hey a Color? A znamená to tedy, že tato rádia u nás šíří čínskou propagandu? Odpovídá Ivana Karásková, analytička se specializací na Čínu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Editace: Lucie Korcová
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Zuzana Marková
Podcast v textu: Tea Veseláková
Hudba: Martin Hůla, Jaroslav Pokorný
Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.
Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.
Ve své nové studii jste mapovala mimo jiné vysílání českých rádií HEY Radio a Radio COLOR. Dá se říct, že pomáhají šířit čínskou propagandu?
Určitě se to dá říct. Rádií HEY a COLOR jsem si všimla úplnou náhodou v roce 2019, protože vysílají šestkrát týdně zhruba půlhodinový pořad, který se jmenuje Barevný svět, a ten se věnuje Číně. Ve své akademické práci se věnuji Číně, jejímu vlivovém působení, propagandě a dezinformaci, takže toto bylo to moje propojení, jinak rádia úplně standardně nemapuji.
Barevný svět. O čem je ten pořad?
Je velice pozoruhodný. Je to magazín nejen o cestování, ale i o historii, kultuře, sportu, módě, moderních technologiích z Dálného východu, a jak sám říká, pro nás z daleké exotické Číny. Ten pořad je údajně o Asii, ale v zásadě se věnuje výhradně Číně. Jsou tam různá vysílání o tradiční čínské medicíně nebo o čínské gastronomii. Středeční díly jsou zdaleka nejpestřejší, protože se zabývají vším od čínské architektury až po cestování do Číny, infrastrukturu například, ve čtvrtek jsou na pořadu dne aktuality, v pátek něco, čemu říkají „moudrost Dálného východu“, a v neděli cestování za památkami. Samotné vysílání je zvláštní mix různých čínských a jiných písní a čteného příspěvku, ve kterém je čínská vláda vždy líčena výhradně pozitivně, a vždy je to zaměřené na představování Číny z pozitivního úhlu pohledu. To znamená, že témata, která by mohla být problematická, jako je Hongkong, Tibet, Tchaj-wan, Sin-ťiang, lidská práva a tak dále, se tam vůbec neobjevují. Myslím, že ten seznam je velmi dlouhý.
Takže se vůbec o Tchaj-wanu nemluví, nezmiňuje se v žádné souvislosti. To znamená, že na první dobrou tam politika jako že není, ale čínská vláda je vždy vykreslovaná v tom nejvíc pozitivním slova smyslu. Chápu to správně?
Ten magazín se tváří, že není vůbec politický a nezaměřuje se na nějaká bezpečnostní témata, ale to vůbec neznamená, že by byl prostý politického obsahu. Většinou zastává různé postoje, které má čínská komunistická strana, takže když hovoříme konkrétně o Tchaj-wanu nebo třeba o Tibetu, tak o nich se tam hovořilo několikrát, ale vždy z toho úhlu pohledu, ze kterého to vidí čínská komunistická strana. Mám konkrétní příklad - několikrát se tam objevily epizody, které se věnovaly třeba Tchaj-wanu z pohledu toho, že náleží Číně, takže tam byly věty jako: „Nyní se podíváme na Tchaj-wan, což je největší ostrov, který patří Číně,“ nebo „Teď se budeme věnovat pohoří v naší provincii Tchaj-wan.“
Čínský rozhlas pro zahraničí
Jak se stalo, že česká rádia HEY a COLOR vysílají nebo vašimi slovy pomáhají šířit čínskou propagandu v českém éteru?
Možná bych začala u toho, co je vlastně zač Čínský rozhlas pro zahraničí. To je čínské státní médium, které je přímo pod kontrolou Komunistické strany Číny. Je to rádio, které vysílá ve čtyřiceti čtyřech jazycích všude po světě, ve středo a východoevropských jazycích vysílá také včetně češtiny, ve které vysílá od roku 1968. Původně patrně nemělo až tak velký dosah a zhruba od roku 2013 vidíme, že se aktivity Čínského rozhlasu pro zahraničí přesouvají stále víc směrem na web, takže tam začíná být aktivističtější, je tam mnohem víc příspěvků, než tam bylo dřív, jsou tam různé příspěvky z krajních částí českého politického spektra. Čínský rozhlas pro zahraničí velmi intenzivně působí třeba na Facebooku, kde měl ještě do konce minulého roku milion tři sta tisíc fanoušků, kteří aktivně sledují Čínský rozhlas pro zahraniční na Facebooku, což je teoreticky 10 procent české populace a samozřejmě to vyvolává řadu otázek. Zdá se, že ti lidé jsou buď neautentické účty, takže takzvaní boti, nebo lidé, kteří byli nakoupení, takže to není organicky vytvořené publikum, ale velmi silně promuje ten svůj čínský narativ na této sociální síti. Tím, že má tolik fanoušků, pak díky algoritmům mnohem aktivněji zasahuje publikum.
Kromě toho, že Čínský rozhlas pro zahraničí je aktivní na webu, na Facebooku, hledal asi i způsoby, jak se věnovat své původní formě, což je rozhlasové vysílání, a jak zasáhnout co nejvíc české populace. Od roku 2019 má pořad Barevný svět, kdy rádio HEY ani COLOR poměrně kuriózně nepřiznávají spolupráci s Čínským rozhlasem pro zahraničí. Oni tvrdí, že to je jejich pořad, v téměř půlhodinovém každodenním vysílání se to tam nikde neobjevuje, nikdo nezmíní, kdo je sponzorem a kdo se podílí na obsahu.
Matěj Skalický: „Dobrý den pane Ondráčku, tady je Matěj Skalický z Českého rozhlasu, z podcastu Vinohradská 12. Můžu se vás v nahrávaném hovoru zeptat, jestli vaše rádio COLOR stále spolupracuje s Čínským rozhlasem pro zahraničí?“
Roman Ondráček: „Rádio COLOR nikdy nepracovalo s Čínou. Jak jste na to přišel? (…) Víte co, já v tom nejedu úplně od začátku. Když jsme odešli z Frekvence 1 v roce 2017, dva roky jsem si dal klid, a od roku 2019 jsem začal spolupracovat s Mirkem Pýchou, tak by asi bylo podle mého nejlepší a fér, abyste zavolal přímo jemu.“
MS: „Dobrý den pane Pýcho, tady je Matěj Skalický z Českého rozhlasu (…) Je to ve vaší gesci, vytváříte to ve spolupráci s nějakými firmami a scénáristy, ale za vás je tedy jakákoliv spolupráce s Čínským rozhlasem pro zahraničí vyloučena?“
Miroslav Pýcha: „Já bych to takhle neřekl. Určitě nějakým způsobem... Nevím jestli to bylo dříve, ale co se týče scénáře...“
MS: „V tuto chvíli.“
MP: „Co se týče scénářů a obsahu toho pořadu, jsem stoprocentně přesvědčený, že to není jakákoliv propaganda…“
(Roman Ondráček, spoluvlastník společnosti COLOR Media s.r.o., Miroslav Pýcha, spoluvlastník společnosti COLOR Media s.r.o., vlastník Radia HEY, archiv ČRo, 4. 4. 2023)
Čínský rozhlas pro zahraničí přebírá to samé vysílání a přidává k tomu několik vteřin dopředu navíc, kde říká, že toto je Čínský rozhlas pro zahraničí, vysílá Peking a my děláme pořad Barevný svět ve spolupráci s rádiem HEY a jednou čínskou firmou.
„Milí posluchači, vítáme vás na krátkých vlnách Čínského rozhlasu pro zahraničí, kde vysíláme zcela nový pořad nazvaný Barevný svět, který připravujeme ve spolupráci s českým rádiem HEY a firmou Phoenix Amber...“
(Čínský rozhlas pro zahraničí, Barevný svět, 20. 6. 2022)
Oni se k tomu přiznávají. Já jsem o tom aktivně hovořila už minulý rok, a dokonce i předminulý rok, protože mi to přišlo velmi zajímavé. To, co Čínský rozhlas pro zahraničí udělal velice nedávno, dost možná v reakci na to, že se na to začalo poukazovat, je, že přestal těch svých několik vteřin dopředu dávat. Takže dnes přebírá čistě jenom vysílání z rádia HEY, ale zapomněli si to smazat z archivu, takže v něm to pořád ještě dohledatelné je.
Četba na přání Číny?
Abych to pochopil - Barevný svět je asi půlhodinový pořad vysílaný skoro každý den na rádiu HEY, které vlastní dlouholetý majitel českých rozhlasových stanic Miroslav Pýcha, a rádiu COLOR, které má Pýcha spolu s dlouholetým moderátorem a bývalým členem dua Těžkej Pokondr Romanem Ondráčkem. S oběma jsem mluvil. Ale posluchač se z toho vysílání, když se budeme bavit o českém éteru, nedozví, kdo za pořadem stojí, a vy popisujete spolupráci s Čínským rozhlasem pro zahraničí.
Přesně tak. Protože veřejná data od té spolupráce nikde nejsou dostupná, tak mě třeba zajímalo, jak moc tam rádio HEY má nějakou autonomii, kdo reálně vytváří ten obsah, jestli rádio HEY, nebo Čínský rozhlas pro zahraničí. Proto jsem dělala obsahovou analýzu na základě sedmdesáti epizod z více než pětatřiceti hodin vysílání, které jsem aktivně poslouchala, a došla jsem k názoru, který dokládám v nové studii, tedy že to je Čínský rozhlas pro zahraničí, kdo vytváří témata a kdo patrně vytváří celý ten skript. U moderátorů nebo prezentátorů je slyšet, že to je čtený text, že to není přirozený projev, formulace jsou zvláštní a šroubované, takové, které by běžný Čech asi jednoduše nevyslovil. Názory, které se tam objevují, jak jsem už říkala, jsou výhradně pozitivní vůči Číně, čínské komunistické straně a vůbec nereagují na to, co se děje v české společnosti. Plus často vůbec neodkazují třeba na českou kulturu tam, kde by český autor možná dal odkaz na, nevím, českou literaturu, nějaké české přísloví, na něco, co by ukázalo, že aktivně přemýšlí o tom, co říká. To se tam vůbec neobjevuje.
Padlo tu jméno firmy Phoenix Amber, která se má na tom vysílání podílet. Co to je za firmu?
Dívala jsem se do obchodního rejstříku, protože mě zajímalo, co to je za firmu. Firem s podobným názvem není až tolik a u jedné z nich jsem našla jako bývalého jednatele čínského občana, který žije dlouhodobě v České republice, našla jsem k tomu i nějaký rozhovor, který on dával. Zdá se, že to bude tato firma, která má jako předmět podnikání spoustu věcí od pořádání sportovních akcí přes dovoz jantaru. Firma podle seznamu podniká vlastně skoro v čemkoliv, na co si vzpomenete.
Jednatelkou společnosti Phoenix Amber je překladatelka z čínštiny Zuzana Franklinová. V minulých letech byli společníky také dva čínští občané. Franklinová byla ještě v červnu 2022 na české mutaci webových stránek Čínského rozhlasu pro zahraničí vedena jako zvláštní korespondentka v Praze.
Takže podle vás je nejvíce realistický scénář ten, že Čínský rozhlas pro zahraniční vysílání spoluvytvoří nějaké vysílání a pak ho česká rádia odvysílají, aniž by identifikovala, s kým to dělají.
Myslím si, že tak nějak to asi bude. Hovořila jsem o tom se svými kolegy, kteří se věnují čínské propagandě a dezinformacím v Evropě, a oni říkali, že Čínský rozhlas pro zahraničí často úplně propadá hledáčkem, protože nástrojů na analýzu mluveného textu nebo mluveného slova není až tak mnoho. Většinou se lidé v analýze věnují psanému textu. Takže toto je svým způsobem taková pionýrská studie. Ale zaujalo mě, co říkal můj srbský kolega, který říkal, že vidí něco velmi podobného v Srbsku, kde je rádio WTF, což je zkratka pro „Welcome to fun“, ale samozřejmě to nabízí spoustu jiných interpretací. Funguje to na úplně stejném principu, kdy se ve vysílání objevuje každodenní pořad o čínské tradici, kultuře, tradiční čínské medicíně, který je vůči Číně velmi nekritický. Kolega má hypotézu, že to pravděpodobně není nějaké české unikum, ale že to Čína zkouší v řadě zemí, a protože se tomu nikdo zatím nevěnuje, tak je velmi obtížné určit, v kterých zemích to přesně je a jak velký rozsah a samozřejmě i dosah ta propaganda má.
Přepisuje Čína narativy i v některých jiných mediálních kanálech v Česku? Je to kromě jmenovaných rádií viditelné i v novinách, v televizi a tak dále?
Samozřejmě, první dobrý příklad byl vstup čínské firmy CEFC do Empresa Media Jaromíra Soukupa, kdy analýza projektu MapInfluenCE v Asociaci pro mezinárodní otázky ukázala, že v okamžiku, kdy ten investor vstoupil do Empresa Media, tak se v časopisu Týden a na TV Barrandov, tam velmi výrazně, přestaly objevovat nejen jakékoliv negativní zmínky o Číně, ale i ty neutrální. Jediné, co zůstalo, bylo pozitivní zpravodajství o Číně, přičemž korelace mezi vstupem čínského partnera a změnou diskurzu nebo toho, co vysílala TV Barrandov, byla opravdu ze dne na den. Tam je jednoznačně vidět, že před vstupem partnera tam byl klasický mix neutrální, negativní, pozitivní, po něm výhradně pozitivní zpravodajství. Ale vidíme to třeba i u příloh, které vydávají Literární noviny - příloha reading CHINA+ přebírá zpravodajství od jednoho čínského deníku. Nebo to bylo vidět v roce 2019 u příležitosti výročí sedmdesáti let vztahů mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou, kdy v deníku Právo vyšla osmistránková příloha, která výrazně oslavovala Čínu, ale byla podepsaná jmény novinářů, kteří působí v Právu. Celá příloha nesla kuriózní označení tematická a komerční příloha, ale tím, že tam působili čeští novináři, kteří byli podepsaní pod texty typu „nová zářná budoucnost ve vzájemných vztazích“ a podobně, tak mohli dávat čtenáři mylný dojem, že to je standardní produkce Práva. Kdo tu přílohu zaplatil nebo ji sponzoroval, naznačoval jen nápis uvedený kurzívou někde nahoře, že se jedná o komerční přílohu.
Ruská škola čínské propagandy
Máte jako analytička zahraničních vztahů pocit, že působení Číny je v Česku v mnohém možná silnější nebo nebezpečnější, než působení Ruska? Nebo je to mylná domněnka?
Nevím, jestli to můžu úplně srovnat, protože se nevěnuji Rusku stejně jako Číně. Moje pozornost byla posledních dvacet let upřená na Čínskou lidovou republiku, takže to mohu srovnávat jenom s tím, co mi říkají kolegové, kteří se věnují Ruské federaci. Nabyla jsem z toho dojmu, že ruská propaganda a dezinformace, nebo ty snahy, působí v České republice výrazně delší dobu. Byly výrazně úspěšnější díky tomu, jak dlouho působí; díky kulturní, jazykové i historické blízkosti byly úspěšnější ve vytváření prokremelských kanálů.
To, co udělala Čína někdy po roce 2012, kdy masivněji vstoupila do regionu střední a východní Evropy, bylo, že nasedla na ruské kanály a využila je nebo zneužila, jestli chcete. Takže my jsme před časem dělali i nějakou analýzu, která se věnovala tomu, jak se ruské a čínské narativy v alternativních médiích sbližují, jak čínská státní média stále častěji používají ruské „talking heads“, tedy třeba ruské novináře, ale i politiky, jak často je citují a jak to funguje i na obrácenou stranu, to znamená, že proruská média citují častěji čínské experty nebo politiky. Je jasně vidět, že Čína se učí od Ruské federace, že umí používat úplně ty samé kanály, že cílí na ta samá alternativní média a na to samé publikum. Takže já mám do budoucna spíš obavy z Čínské lidové republiky, protože na rozdíl od Ruska do toho může vložit více financí, je velice schopná, co se týče používání umělé inteligence, obcházení nebo používání různých algoritmů pro to, aby její narativy měly větší dosah. Mám takový pocit, že Čína se poučí, naučí a bude mnohem aktivnější, ještě víc než teď, a také mnohem úspěšnější.
Když BIS opakovaně upozorňuje na bezpečnostní rizika plynoucí z Číny, máte pocit, že se Číňanům a čínské propagandě daří nějakým způsobem ovlivňovat náš český pohled na to, jaká Čína ve skutečnosti je? Funguje ta propaganda?
Možná bych to rozdělil na dvě kategorie, taktiky, které Čína používá. Jedna z nich je samozřejmě vyprávět čínský příběh v pozitivním slova smyslu, vyhnout se negativům, o kterých jsem hovořila. Ta druhá linka, která je podle mě mnohem nebezpečnější a kterou má Čína společnou s Ruskem, je zasívat do společnosti nedůvěru a vytvářet verze pravdy. Pravda samozřejmě nemá žádné verze, je jedna, ale to, že vytváříte paralelní názory, je způsob, jakým dezinformace fungují, aby divák nebo posluchač, recipient nakonec v tom měl trošku guláš a řekl si, kdo ví, jak to vlastně je, protože názorů je tolik, že to může být jakkoliv. To, co vidíme poslední dobou Čínu dělat, je sbližování s krajně pravicovými, krajně levicovými politickými stranami nebo hnutími, frakcemi, jak tomu chcete říkat, a vytváření pocitu, že není dobré věřit jakékoliv vládě, Evropské unii, NATO, vidíme ji zasévat semínka nedůvěry. Myslím si, že i díky spolupráci s Ruskem v té propagandistické lince se jí to daří mnohem lépe, než přesvědčovat české publikum o tom, že Si Ťin-pching je úžasný vůdce nebo že Čína je přátelská země. Myslím, že to nebezpečí je mnohem větší, než nějaké snahy Číny vytvářet pozitivní obraz o sobě samotné prostřednictvím toho, že hovoří o tom, že má sedm druhů rýže, dejme tomu.
V podcastu byly dále využity zvuky z Radio HEY a Radio COLOR.
Ivana Karásková je výzkumnicí Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde se v rámci Středoevropské observatoře digitálních médií CEDMO věnuje analýze čínské propagandy a dezinformacím.
Související témata: Vinohradská 12, Čína, rádio, Ivana Karásková, propaganda, Peking