Krádeže a vraždy, vězení i podmínky. Podívejte se, jaké tresty a komu ukládá tuzemská justice

Třetina zlodějů putuje do vězení, u pachatelů znásilnění si polovina odnese podmínku. Unikátní aplikace vám ukáže, jací pachatelé v Česku kradou, podvádí a defraudují dotace a také jaké tresty si za to odnáší od soudů.

Pokud jste se až do třicítky nevydali na dráhu lupiče, zjevně s tím už nezačnete. Ukazují to záznamy ze statistických listů trestních, ze kterých je rovněž možné vyčíst, že skoro polovina pachatelů loupeží putuje od soudu za mříže. Druhá polovina si pak odnese podmínku.

V následující aplikaci si můžete prohlédnout, jaké tresty obvykle padají za jednotlivá porušení zákona, aplikace vám rovněž ukáže, jakého pohlaví a jak staří pachatelé obvykle jsou.

(Text pokračuje pod aplikací.)

Informace o uložených trestech se v Česku zapisují do takzvaných statistických listů trestních. Jde o soudem vypracovaný podrobný popis okolností každého případu, od osoby pachatele přes oběť až po udělený trest. Takto podrobné informace ale nejsou, s ohledem na ochranu soukromí pachatelů i obětí, veřejné. Data z let 2016, 2017 a 2018 ale zpracovali výzkumníci z Univerzity Karlovy, aplikace Jaktrestame.cz tak ukazuje nejpodrobnější čísla, která jsou v Česku dostupná.

„Ukládání trestů je komplikované. Trestní zákoník soudci nabízí jen větší množství více či méně neurčitých principů na rozdíl od jednoznačného pravidla,“ říká vedoucí výzkumu Jakub Drápal z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. „Soudce pak nevybírá jen ze dvou možností, ale tresty ukládá z široké škály, přičemž u každého musí stanovit jeho výměru,“ vysvětluje.

„Není to kalkulačka trestů, nelze její pomocí vypočítat, jaký trest by měl být uložen,“ dodává náměstek Nejvyššího státního zastupitelství Jiří Pavlík. Jelikož jde o souhrnné statistiky, není možné podle nich hodnotit, zda soudce v konkrétním případě postupoval správně. Může ale pomoci například obžalovanému či jeho okolí se zorientovat v tom, co od soudu mohou očekávat. To potvrzuje i mluvčí Unie státních zástupců Ondřej Šťastný a dodává, že „každý případ je jedinečný a soud musí zohlednit všechny jeho okolnosti.“

Za znásilnění podmínka

Že je souhrnná čísla nutné číst v kontextu, ukazuje například případ z roku 2017, kdy nezisková organizace proFem analyzovala 55 rozsudků, ze kterých vyplynulo, že 40 % pachatelů znásilnění odešlo od soudu s podmínkou. Z aktuálního přehledu vyplývá, že je to dokonce polovina.

„Skutečnost, že za trestný čin znásilnění je většinou ukládána ,podmínka‘, na první dojem může vypadat jako šokující benevolence soudů,“ uvedl pro Radiožurnál místopředseda Okresního soudu v Táboře Ondřej Kubů. Podle něj je ale nutné se dívat na další detaily případů. „Asi polovina pachatelů se v daném případě trestného činu dopouští poprvé. To je v praxi naší justice důležitý aspekt pro ukládání trestu odnětí svobody s podmíněně odloženým výkonem,“ vysvětluje.

Podle něj je také podstatné, že skutková podstata znásilnění je široká a, alespoň de iure, zahrnuje vlastně téměř jakýkoliv dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání, včetně např. i osahávání druhého. „Zahrnuje tím řadu jednání, která by laik znásilněním nenazval nebo se nám jednoduše jako první představa spojená s tímto slovem nevybaví,“ dodává s tím, že i proto je trestní sazba za tento trestný čin stanovená na širokých 2–10 let. „Přínos soudcovského rozhodování je především v zohlednění všech důležitých okolností, tedy i těch, které statistika není schopná zachytit,“ uzavírá Kubů.

S kolegou souhlasí i Karel Ulík z Okresního soudu pro Prahu-východ. „Nutno připomenout klišé, že ne každé dva případy jsou zcela totožné,“ zdůrazňuje a hned vysvětluje: „Pokud v aplikaci vidím, že za první krádež je ve většině případů ukládána podmínka, neznamená to pro mě samo o sobě v zásadě nic, protože v mém konkrétním případě můžou být vhodnějším trestem třeba obecně prospěšné práce nebo vyhoštění.“

Připouští ale, že jisté vodítko při ukládání trestů může být pro soudce přínosné. „Pokud se chystám ukládat například za usmrcení z nedbalosti nepodmíněný trest a z aplikace zjistím, že takto je rozhodováno pouze ve 4 % případů, asi bych se o to pečlivěji zamyslel nad tím, zda je takový trest v mém konkrétním případě skutečně nezbytný. Pachatel by měl odcházet se srovnatelným trestem, ať už je souzen v Chebu, v Praze nebo ve Frýdku-Místku,“ řekl Radiožurnálu.

Deset natvrdo

Otázkou, zda by byly vhodné tvrdší tresty, se zabýval i právní výzkumník Jakub Drápal. „Při rozhodování, zda spáchat trestnou činnost, nás ovlivňuje i přesvědčení o pravděpodobnosti našeho dopadení a potrestání,“ vysvětluje a svůj pohled dokládá řadou studií.

Dilema pachatele s nadsázkou přirovnává k situaci, kdy i přes dlouhodobou snahu hubnout zhltnete po náročném dni tabulku čokolády. „Zvítězí krátkodobý pocit uspokojení, tak jako i trestná činnost poskytuje okamžité zisky. Trest ale často následuje až po delší době a jeho negativní dopady jsou v době páchání trestné činnosti vzdálené,“ uvádí s tím, že „vyšší šance na dopadení snižuje pravděpodobnost spáchání trestného činu,“ tedy alespoň ve chvíli, kdy pachatel jedná racionálně. Pokud jde o zločiny v afektu, tam ani jistota dopadení nepomůže.

Stejným metrem

Podle Drápala je tak zásadní, abychom zvýšili objasněnost trestných činů a následný trest pak uložili bez zbytečných průtahů. „Kdyby čokoláda obsahovala dvojnásobek kalorií, odradilo by vás to před její konzumací těsně před spaním? Z vlastní zkušenosti vím, že nikoli, klidně sním dvě,“ dodává.

I Drápal pak zdůrazňuje, že zveřejněná statistika by neměla být používaná jako jednoduchý bič na soudce. „Výzkumy ukazují, že lidé obecně preferují zpřísnění trestů. Pokud ale vidí konkrétní případy, uložili by tresty podobně přísné jako soudy, či dokonce mírnější,“ dodává. I tak jsou ale zveřejněná čísla podstatná.

„Spravedlnosti není dosaženo, pokud existují významné rozdíly mezi soudy a soudci,“ říká a opět cituje odborné práce. „Zveřejňování statistik je tak jeden z kroků vedoucích ke snížení neodůvodněných rozdílů při ukládání trestů mezi soudci a soudy,“ uzavírá.

Jan Cibulka, Václav Štefan a Michal Zlatkovský