Dostupné byty nezajistí jen výstavba. Bavme se i o zdanění a regulaci, říká sociální antropoložka
Dostupné bydlení patří mezi největší společenské výzvy v Česku, plyne ze studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ceny bytů u nás za posledních 17 let vzrostly o více než 30 procent, zároveň má Česko 16 procent neobydlených bytů. „Potřebujeme uvažovat o regulaci nebo zdanění, které by byly pro stát méně nákladné,“ říká sociální antropoložka Lucie Trlifajová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Studie OECD připomíná, že nekvalitní bydlení postihuje hlavně nízkopříjmové nebo zranitelné skupiny. Jak organizace definuje nekvalitní bydlení?
Jde tam hodně o funkční kvalitu, to znamená technický stav bytu, světlo, plísně, základní vybavení. Pak také jde o tak zvané přeplnění, overcrowding, tedy počet lidí, který tam bydlí v poměru k velikosti bytu.
„Výstavba je důležitá, ale je klíčové, aby zajistila dostupnost bydlení,“ říká ke zprávě OECD antropoložka Lucie Trlifajová
Studie také říká, že rychlejší výstavbu nových bytů brzdí stávající podoba územního plánování. Jaké jsou tam konkrétně bariéry a jak by se případně daly odstranit, nebo alespoň zmírnit? A jaké bariéry spatřujete vy?
Když se bavíme o výstavbě, tak mi přijde hrozně důležité – a studie to velmi dobře také zdůrazňuje – že nejde o samotnou výstavbu, ale jestli se ta výstavba dostane ke skupinám, které bydlení potřebují. Zároveň, jak sama říkáte, výstavba není jediným nástrojem, musíme se bavit ještě o dalších nástrojích a politikách, které jsou v této oblasti důležité.
Například?
Studie samotná zdůrazňuje téma zdanění – to se hodně týká i volných nemovitostí, ale také poměru zdanění bydlení vůči danění mezd. Pak se potřebujeme bavit o dalších nástrojích, jako je třeba potřeba regulace bydlení, regulace vícečetných bytů. Můžeme se bavit o způsobech zdanění, počtu hypoték a podobně.
Rozevírání nůžek
Studie navrhuje, že by Česko mělo podporovat vznik neziskových organizací, které by poskytovaly bydlení a jejich spolupráci s obcemi. To se už děje? Jaká je u nás v tomto ohledu situace?
Určitá spolupráce v tomto ohledu existuje, ale je poměrně málo využívaná. Možnosti by mohly být výrazně více využívané a podporované jak legislativními nástroji, tak finančními.
Zmínila jste, že se zabýváte bydlením v souvislosti s chudobou. Řekli jsme, že na tu složitou situaci doplácejí hlavně nízkopříjmové skupiny lidí. Jak velká je tato skupina v Česku?
To mi přijde hrozně důležité v celé té debatě, protože máme často představu o tom, že nízkopříjmoví lidé jsou malá skupina v nějakém vícečetném bydlení se znevýhodněním. Ale tím – a tam se to hezky ukazuje – jak nám rostou ceny vlastnického i nájemného bydlení rychleji než mzdy, se nám výrazně rozšiřuje skupina lidí, kteří si obtížně udržují kvalitní bydlení nebo mají vysoké náklady na bydlení.
Místo chátrajících domů vzniknou byty. Architekti přestaví areál bývalé nemocnice v Jablonci nad Nisou
Číst článek
Týká se to zejména mladých lidí. Jenom nějaká čísla pro kontext v Česku: U domácností v Praze a v krajských městech, které mají děti do deseti let – a to už se podíváme na první až šestý decil, tedy na střední třídu – tak 40 až 50 procent domácností dnes bydlí v nájmu. Takže to, co vidíme, je zhoršující se dostupnost bydlení pro střední třídu.
Další věc je rozevírání nůžek mezi vlastníky a nájemníky. Mluvíme tedy o poměrně velké skupině lidí. Nástroje jako výstavba, i když jsou důležité, ne vždy dokážou adekvátně rychle reagovat na problém, který je dnes poměrně akutní.
Proto je přirozeně důležité mluvit o nástrojích, který můžeme využít teď, jako je třeba zdanění nebo regulace nájemného. Můžeme se bavit o regulaci krátkodobých smluv...
To jsou nástroje, které by nám mohly umožnit dostupnost, kvalitu a stabilitu bydlení pro širokou skupinu lidí, která je v posledních letech čím dál více ohrožena nestabilitou.
Jak zvýšit dostupnost bydlení?
Toto by tedy z vašeho pohledu přispělo k tomu, aby příjmy domácností lépe držely krok s růstem cen nemovitostí?
Přesně tak. Můžeme se bavit o tom, že dnes je klíčovým nástrojem, který stát využívá... Máme velmi malý podíl sociálně dostupného bydlení. V kontextu OECD je to někde kolem 3,5 procenta. Výstavba to může zrychlit, ale ne adekvátně rychle. To, co potřebujeme, je bavit se o tom, jak asi zvyšovat dostupnost bydlení.
Je důležité říct, že tady je ještě dávkový systém, který je finančně neudržitelný, protože ceny bydlení rostou tak rychle, že z veřejných zdrojů nejsme schopni kompenzovat dostupnost bydlení. Je to extrémně nákladné.
Proto potřebujeme uvažovat o regulaci nebo zdanění. Což by byly pro stát výrazně méně nákladné než nástroje, které máme dnes.
Zájem o mikrobyty do 30 metrů čtverečních prudce roste. Větší bydlení je pro mnohé stále hůř dostupné
Číst článek
Dostupnost bydlení je zřejmě celoevropský problém, i středeční projev šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové v Evropském parlamentu, tedy zpráva o stavu Unie, se tohoto tématu dotkl. Třeba Polsko se potýká s podobnými problémy. Nabídka cenově dostupného bydlení neodpovídá poptávce. Jak se díváte na nabízené recepty v této souvislosti?
Já si myslím, že výstavba je důležitá, ale je klíčové, aby zajistila dostupnost bydlení. Můžeme se bavit o obecní výstavbě, o konstrukci developerů.
Je důležité bavit se o zdanění, které může výrazně usnadnit zpřístupnění bytů, které jsou nevyužité, aby se dostaly na trh. Majitel by byl motivovaný k tomu, aby volný byt, který musí danit, pronajímal. Daň ale také může snižovat nerovnost mezi vlastníky a nájemníky.
U regulace a krátkodobých smluv je třeba velmi pěkný příklad Barcelony, která reguluje pronajímání bytů u vícečetných bytů, tedy když člověk pronajímá pět a více bytů. Tím pádem je to nástroj zvyšování dostupnosti bydlení a zároveň i nějakého snižování nerovností mezi vícečetnými vlastníky, lidmi, kteří jsou v nájmu nebo stěží zaplatí jeden vlastní byt.
