OBRAZEM: Muži i ženy v krojích a s kosenkou. Na louce na Veselsku se konalo Horňácké kosení
Na louce nad Malou Vrbkou na Veselsku to v sobotu vypadalo jako v úplně jiných časech. Na lánu se to hemžilo muži a ženami v krojích a z dálky bylo vidět, jak se někteří sehraně jako orchestr napřahují kosami a postupují krok za krokem z kopce dolů. Za nimi zůstávala tráva vysoká jen pár centimetrů. Takto si tam na akci Horňácké kosení připomněli, letos už po jednadvacáté, folklórní tradici.
„Proto mám horňáckou košili, abych sem zapadl,“ říká Miroslav Zemanovič ze Zlínska a zatahá za rukáv své bílé košile. Má ji vyhrnutou, protože zrovna velmi obratně rychlými pohyby brousí její ostří. Pak si změří pohledem pruh vysoké trávy před sebou.
Žádná technika ani hluk motorů, louku posekali soutěžící kosou. Poslechněte si, jak to vypadalo na letošním ročníku Horňáckého kosení
„Tráva je celkem obstojná, trošku je dolů, ale dá se to.“ Ještě není ani sedm ráno, když se kosou poprvé rozmáchne. „Ještě by se dalo séct o dvě hodiny dříve,“ dodává.
Muž stojí v řadě spolu s několika dalšími. Všichni mají kroje. A mezi samými kalhotami se občas zavine i jedna sukně. Má ji jediná žena mezi soutěžícímu ve kategorii jednotlivců. „Rádi jezdíme na Moravu, můj přítel mě k tomu dostal, protože vím, že seče dobře, seče rád. Dlouhá léta jsem mu dělala jenom doprovod. Mám výborně připravenou kosu právě od něj, to potom seče samo,“ řekla soutěžící Jana Sokolová ze Strakonic.
Právě v posečeném pásu přítele Jany Sokolové zrovna postávají dva rozhodčí s deskami a hodnotícími formuláři. „Vidíte, že je to úplně u země, krásně, stejnoměrně. Tady mu dáváme hodnocení pět, to je nejvíc. Má široký pokos, stejnoměrný, dáme opět pět, protože je to zatím nejkvalitnější. Seče široko, má styl,“ řekl rozhodčí Pavel Galečka.
Soutěžení je ale jenom takovým drobným zpestřením. Skutečný důvod, proč se tu už po jednadvacáté účastníci Horňáckého kosení sešli, je podle nezávislého starosty Malé Vrbky Igora Vavříka jiný. „Hlavně to děláme, abychom předali našim dětem tu práci, aby věděly, o co se jedná,“ řekl starosta.
A že se to daří – s dětskými kosami, které mají dřevěné ostří, tady pobíhají i kluci, kteří věrohodnou kopii zemědělského nástroje sotva uzvednou.
