Náhradní mateřství je na vzestupu, ale pořád ne legální. Známe příběhy žen, které to riskly

Praha 9. září 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS chce dostat náhradní mateřství do českého právního řádu. Schvalovat by ho měl nově soud a vláda k tomu už projednala analýzu ministerstva spravedlnosti. Proč se o tom debatuje právě nyní?
Je to z několika důvodů. Náhradní mateřství je na vzestupu, takže těch náhradních matek je víc a je také víc párů, které se snaží náhradní matku nějak vyhledat. Ale jsou tam i další okolnosti. Existuje například policejní operace Španěl, což je případ z Prahy, kdy policie rozkrývala organizovanou skupinu, která zavedla do České republiky cizinky, matky v počtu desítek, které tady rodily děti. A byl to v podstatě obchod pro celý svět. Ty děti mířily do Ameriky, do Číny, do Německa, do Rakouska. A čeští policisté ten případ nemohli stíhat, protože tady na to nejsou paragrafy. Je to zkrátka právní vakuum, šedá zóna. Takže i policie upozorňovala na to, že je potřeba zákony doplnit. Také Nejvyšší státní zastupitelství o tom právním vakuu informovalo ve výroční zprávě.

Důvodem zamezení obchodů s lidmi je zavedení institutu náhradního mateřství do českého práva? A už se v tuto chvíli, kdy to posvětila vláda, ví, jak to bude fungovat?
Zatím nevíme přesně, jestli v této podobě bude platit, ale počítá se zatím s návrhem, že by měl celý proces náhradního mateřství schvalovat soud. V praxi by to znamenalo, že by si pár našel náhradní matku, šel by s ní k soudu a až po schválení soudem by se mohl celý proces rozjet.

A ten pár by si náhradní matku našel sám?
Je otázka, jestli by byly nějaké registry náhradních matek, nebo by si ten pár našel náhradní matku sám. Byly by tam další podmínky, například že by ta žena musela být absolutně zdravá, už by měla mít žijící dítě a mělo by jí být mezi 18 a 40 lety. Neplodný pár by podle toho návrhu musel doložit, že je opravdu neplodný a že jsou pro náhradní mateřství závažné zdravotní důvody. Náhradní mateřství v Česku by určitě muselo být bez odměny.

To znamená, že ty náhradní matky by za to nedostávaly žádné peníze?
Je rozdíl mezi odměnou a proplacením nákladů. Už dnes v té šedé zóně náhradní matky peníze dostávají, ale kdybychom tomu říkali odměna, tak bychom mluvili o odměně za dítě, což by byl obchod s dětmi. Takže to, co matky dostávají, je náhrada ušlých zisků. Jsou to kompenzace za těhotenské oblečení, těhotenské cvičení, dopravu, vyšetření. Jsou to spíš položky, které fungují jako náhrada nákladů. Nejde platit za dítě.

Náhradní matky by do toho prostě šly čistě altruisticky, s dobrou vírou, že někomu pomůžou.
Doufejme.

Co je náhradní mateřství?

Co to náhradní mateřství vlastně je?
Náhradní mateřství je cesta pro lidi, kteří si nechtějí adoptovat dítě, nechtějí si vzít dítě do pěstounské péče, ale je to cesta pro pár, který chce mít svoje biologické dítě. Chce, aby to dítě mělo jeho geny.

Jsou dvě možnosti, proč nemůže pár děti počít. Je to kvůli tomu, že je tam opravdu nějaká překážka, že žena třeba nemá vyvinutou dělohu. V seriálu o surogátním mateřství jsem mluvila s Denisou z Ostravy, která má dceru z náhradního mateřství. Už od 15 let věděla, že dítě nikdy neodnosí, protože v 15 letech nedostala menstruaci a zjistila, že má vzácné onemocnění, nevyvinutou dělohu. A pak jsou situace, kdy páru nejde počít, ať už přirozeně nebo na reprodukční klinice, pokusů je mnoho, třeba 15, a ta žena neustále potrácí a nedaří se. Takové páry se pak také snaží vyhledat nějakou jinou cestu.

Když se snaží takovou cestu vyhledat v současné době, jaká ta cesta je, když není legalizovaná a není ukotvená v zákonech?
Existují inzeráty a skupiny na sociálních sítích ve stylu nabídka–poptávka, kde jsou inzeráty pár hledá ženu, která odnosí dítě a žena (náhradní matka) nabízí to, že někomu dítě odnosí. Pokud se obě strany domluví na podmínkách, dojde ke zdravotním vyšetřením na klinice, neplodná žena odevzdá vajíčko, muž spermii, vznikne embryo, to se zamrazí a pak je aplikováno náhradní matce v rámci IVF (in vitro fertilisation), takže umělého oplodnění. Když náhradní matka zjistí, že je těhotná, to znamená, když to IVF vyjde, tak jde na matriku a přizná otcovství tomu zamýšlenému otci. Po porodu je dítě u otce, protože on je zákonný zástupce. V českém řádu je to nicméně tak, že matka, která porodí dítě, je matkou. Vždycky to je matka, i když porodí nebiologické dítě. Náhradní matka se tedy musí toho dítěte právně vzdát. To se děje šest týdnů po porodu, kdy náhradní matka podepíše, že se vzdává rodičovských práv. Biologická matka, které byla odebrána vajíčka, dá žádost o adopci, a zhruba do roka se stane adoptivní mámou.

Mluvila jsi s náhradními matkami i s páry, které chtějí nebo žádají o to, aby jim někdo porodil dítě. Jak je ten proces dlouhý? Rok a půl dohromady?
Záleží, jestli náhradní matka otěhotní, protože jsou situace, kdy se to nepodaří třeba na třikrát. Takže ten čas znamená i to, najít spolehlivou matku, která do toho půjde třeba i několikrát. Já jsem mluvila s Renatou, to je žena, která rok a půl hledala náhradní mámu. Renata z toho procesu byla znechucená, naštvaná, protože ta nespolehlivost žen, které se třeba přestaly najednou ozývat, nebo měly přemrštěné nároky, byla extrémní. Nakonec se rozhodla, že raději zůstane bezdětná, protože už další ránu, bolest, zklamání z toho prostředí, které může být hodně citlivé, nechce zažívat

Ptal jsem se i z toho důvodu, že když se bavíme o procesu, který není v zákonech, tak zda stát nějak ten proces jako takový komplikuje. Mluvila jsi třeba o roli klinik...
V Česku fungují desítky klinik asistované reprodukce a každá se k tomu staví jinak. Jsou ty, které náhradní mateřství vůbec nedělají, jsou ty, které po podmínkách dodržení nějakého právního řádu ano. A jsou kliniky, které dokonce i zprostředkovávají náhradní matky a klinika v tom hraje roli prostředníka. Když se koukneme v krátkosti na internet na některé kliniky, tak jsou tam koordinátorky, které provází neplodné páry a náhradní matky, celým procesem. Radí jim, na co si dávat pozor, vysvětlují jim, co se bude po porodu dít, kam se poděje náhradní matka, jestli bude chtít dítě ještě na pár minut vidět, nebo kvůli nějakým svým osobním opatřením vůbec ne. Takže jsou to takové průvodkyně, které pomáhají. Ale jsou na to i takové názory, že asistovaná reprodukce má být dělaná jinou formou, má být anonymní a v těchto případech že jde o tiché obcházení všeho.

Je možné, že by náhradní matky chtěly své dítě vidět třeba i po letech? Stává se to?
Tam je to případ od případu. Mluvila jsem s náhradní mámou Míšou, která je v kontaktu s dívkou, kterou porodila. Holčičce jsou čtyři roky a říká Míše teta. Takže tam se ty rodiny skamarádily, mají úzký vztah, zvou se na narozeniny, tráví spolu čas v parku, jejich děti se znají, protože Míša už má dva svoje syny. Takže tam ten kontakt je. Ale mluvila jsem třeba i s Pavlou, která porodila dítě neplodnému páru, viděla ho na chvilku a pravděpodobně už ho nikdy neuvidí. V první řad pro to má nějaké své důvody a zároveň ten pár bydlí hodně daleko, takže tam jsou třeba i takové překážky.

V současné legislativní fázi je to tak, že náhradní matka bude uvedena v rodném listu. Takže to dítě se dřív nebo později dozví, že ho nenosila ta jeho. Samozřejmě se počítá s tím, že mu to ta jeho matka řekne. Ale náhradní matka v současné legislativní podobě bude v tom rodném listě také uvedená.

Je zajímavé, že se ty rodiny nakonec mohou spřátelit. Stává se také, že by si ty páry, které nemohou mít dítě, vybraly za náhradní matku někoho z blízkého okolí? Tedy někoho, koho znají, aby to pro ně bylo třeba jednodušší?
Máme takový příklad v seriálu, je to Dana, která pochází z Olomouckého kraje, ale žije ve Velké Británii. Dana má švagrovou, která nemůže mít po úrazu na kole děti a Dana se rozhodla odnosit neteře a synovce. Byla to dvojčata a narodila se v roce 2016. V tomto případě je náhradní mateřství v rodině.

Komplikuje stát v této fází, kdy v právním řádu náhradní mateřství ještě není zakotvené, ten proces? Protože se s tím samozřejmě objevuje i řada právních a etických otázek.
Když soud rozhoduje o adopci, tak to jasně vidí. Zatím se podle mých informací nestalo, že by soudy adopci toho dítěte komplikovaly. Toleruje se to.

Víc otázek než odpovědí

A k těm etickým otázkám?
Je tam určitě řada etických otázek. Existuje Aliance pro rodinu, která to v Česku hodně kritizuje. Vzniká petice, ve které používají výrazy jako pronájem dělohy, vykořisťování chudých žen. Ti jsou výrazně proti. Zároveň jsou i státy, kde je náhradní mateřství trestné.

Jsou to okolní státy?
Jsou tři druhy zemí, podle toho, jak reagují na náhradní mateřství. Jsme to určitě my a Slovensko v šedé zóně. My to v zákonech popsané nemáme.

Ale děje se to u nás běžně a je to navíc čím dál častější, jak jsi říkala…
Děje se to v podobě tiché tolerance. Pak jsou státy, kde je to trestné. To je například Francie, Německo, Rakousko, Polsko. A pak jsou státy, kde to je právně nějakým způsobem regulované. To je Velká Británie, Ukrajina, Rusko, Gruzie, Řecko.

Mluvila jsi i s páry, které nakonec díky této šedé zóně své dítě mají. Jak náročné to pro ně je?
V současné době, kdy to není v zákonech popsáno, jsou obě strany ve velké nejistotě. Ten pár do toho citově finančně investuje a neví, jestli náhradní máma to dítě skutečně předá. Podle nové legislativy by to bylo tak, že náhradní matka porodí dítě a už právně by bylo té biologické matky. Takže tam by byla jistota, že ta biologická matka by ho dostala hned po narození. Jsou tam i otázky spolehlivost náhradních matek. V Česku je zmapovaný případ jedné podvodnice z Olomouce (je to bývalá zdravotní sestra), která podvedla desítky párů. Brala od nich zálohy a rozjednávala náhradní mateřství třeba s 20 páry. Momentálně je stíhaná za podvod. Pár, který hledá náhradní matku, musí mít buď velké štěstí, nebo musí hledat velmi dlouhou dobu osobu, která to udělá. Která to udělá spolehlivě a dodrží podmínky.

Chápu správně, že teď se za to v té šedé zóně platí?
Právě to je ta otázka platby. Nesmí to být platba za dítě.

…ale náhrada. Ze zkušenosti, kterou teď máš, protože ses tomu věnovala, je to skutečně tak, nebo jsou i případy, kdy se za to zaplatí?
Když se bavíme o platbě, tak právníci, kteří radí neplodným párům, radí, aby si opravdu dávali pozor, protože to není platba za dítě. Mluvila jsem se Zdenkou, která porodila čtyři děti – tři biologické, to jsou její dcery, a čtvrté dítě porodila v rámci náhradního mateřství, a ta mluví o tom, že dostala vyšší stovky tisíc korun.

Z druhé strany, jak to zvládají ty náhradní matky? Přeci jenom mají v sobě několik měsíců dítě, které na konec nebude jejich, respektive, nebudou s ním žít.
Devět měsíců ho nosí, můžou tam začít fungovat nějaké mateřské pudy. Toto téma ještě není z psychologického pohledu probádané, protože je to čerstvé téma. O adopci se toho ví hodně, ale o tom, co se děje, když žena nosí 9 měsíců dítě a pak ho odevzdá, se toho moc neví. Je i otázka, jestli to dítě nebude mít nějaké psychické poškození, že bude odloučené od toho těla a bude vlastně v jiné rodině. Ač je to jeho biologická rodina. To je určitě otázka, která je ještě docela mladá a i reakce těch náhradních matek, se kterými jsem mluvila, se hodně liší.

Chtěly o tom mluvit?
Docela o tom chtěly mluvit, ale třeba u Dany jsem nechtěně brnkala na strunu, která jí nebyla příjemná. Právě Dana je jednou z náhradních matek, která porodila dítě v rodině. Po porodu dvojčat se nemohla podívat na malé dítě. Způsobovalo jí to ohromnou vnitřní bolest a brala i antidepresiva. Její psychický stav po tom náhradním mateřství nebyl dobrý.

Mluvila jsem také se Zdeňkou, která říkala, že když šla na císařský řez, tak si říkala, co bude dělat, když porodí dítě a bude najednou cítit, že to je její dítě. Co když ho nebude chtít dát. Že měla takovéhle pocity, které sice trvaly jen chvíli, i když těch devět měsíců se na to připravovala. „Nebude to moje dítě, mám doma děti svoje biologické, udělám prostě dobrý skutek, to dítě dám tomu neplodnému páru,“ říkala si. Když to dítě uviděla, tak si najednou uvědomila, že to není její dítě. „ Jako kdyby mi někdo ukazoval dítě kamarádky. Řeknu si, že je krásné, je roztomilé, ale nemám k němu žádnou citovou vazbu,“ přemýšlela prý Zdeňka.

Takže to, jak se s tím dokážou náhradní matky vypořádat, je velmi individuální. Dokážou jim s tím pomoct psychoterapeuti? Mají nějakou podporu?
Jestli si o to řeknou, tak předpokládám, že jim to může pomoct. Řeší se tam třeba to, že to tělo té ženy začne produkovat hormony a třeba se těm ženám spustí laktace. Takže berou léky na zastavení laktace. Samozřejmě mohou mít i jizvy po císařských řezech a další známky, třeba inkontinenci po těhotenstvích ve větším množství. Takže tam je zase otázka, kolik toho náhradního mateřství ta jedna daná žena zvládne. Ale i podle psychologů je mezi jednotlivými náhradními matkami velký rozdíl. Někdo to může nést velmi špatně a může ho to velmi psychicky poznamenat, někoho se to ani nedotkne.

A převáží u něj prostě ten pocit, že může někomu pomoct.
Je to tak.

Ten proces by tedy měl být legální. Ministerstvo spravedlnosti chce, aby náhradní mateřství schvaloval do budoucna soud. Kdy se toho dočkáme?
Já si tady tu oblast netroufám hodnotit.

Bude to každopádně řešit Sněmovna a jako kolem všeho i kolem náhradního mateřství určitě proběhne bouřlivá diskuze. Postoje politických stran k této otázce nejsou vždy jednoznačné, což platí i pro proměňující se názory politiků a političek. Ostatně někdy na jaře jsme k tomuto tématu měli na Českém rozhlasu Plus pořad Pro a proti s poslankyněmi Evou Decroix z ODS a Helenou Válkovou z ANO, kdy Válková nejprve navrhovala zákaz náhradního mateřství, po nějaké době ale připustila, že v určitých vymezených situacích by to možné třeba bylo. Tu politickou rovinu budeme samozřejmě dál sledovat.