Iva žila s matkou alkoholičkou do svých osmi let. V seriálu Radiožurnálu popisuje, že její matka měla na prvním místě alkohol a situaci s vlastním dítětem v dětském domově řešit nechtěla.
22letá Viktorie letos končí bakalářský obor na vysoké škole. Pokud nepůjde studovat dál, musí z dětského domova. Na samostatný život se připravuje v tréninkovém bytě v Klánovicích.
Anička zažila odebrání z rodiny. Bylo jí deset let, když jí matka sdělila, že půjde do dětského domova. Nyní si zahrála ve filmu Amerikánka a s divadelní hrou Snowflakes se podívala do New Yorku.
Samuel se dostal do dětského domova náhle. První měsíce pro něj byly hodně těžké. Ale jak říká v časosběrném projektu Radiožurnálu Bydliště: Dětský domov, snaží se věnovat škole a milovanému fotbalu.
Alena Terezie Vítek ze seriálu Mámou potmě má i vzhledem k tomu, že je samoživitelka profesí hned několik. Vystupuje jako zpěvačka, je aktivizační terénní pracovnice nebo také lektorka workshopů.
„Určitě chci, aby Šarlotka vyrostla jako běžné dítě, které si musí rozbít kolínka,“ popisuje nevidomá Alena Terezie Vítek, zatímco si její dcera hraje na hřišti.
Alena s Šarlotou si na nový režim spojený třeba s pravidelným vstáváním zvykají postupně. „Snažím se, abychom si ten režim zajely. A hlavně abychom se ho naučily kvůli nám samotným,“ říká Alena.
„Než jsem šla do první třídy, nepociťovala jsem, že mám doma něco jinak. První tři roky na základní škole se mi ale spolužáci posmívali a zažila jsem i fyzické ubližování,“ popisuje Jana.
„Když vybírá byt nevidomý člověk, který to město vůbec nezná, tak ty nástrahy a výhody poznává až za provozu,“ přibližuje nevidomá Alena v seriálu Mámou potmě strasti při stěhování do nového města.
„Setkala jsem se s komentářem, že jsem sobecká, že jsem si ve svém zdravotním stavu pořídila dítě, které se o mě pak postará,“ přibližuje některé poznámky lidí nevidomá Alena Terezie Vítek.
„Šarlotko, kdo se to tu zase odkopal? Bude ti zima. Pojď ke mně, pojď,“ říká dceři na podzim 2019 po propuštění z porodnice nevidomá Alena. Na dítě opatrně sahá prsty a pak ho zvedá do náruče.
„Z dosavadních výsledků víme, že reagovala extrémně dobře, a začínáme pozorovat výrazné zlepšení jejího stavu. Míša je bojovnice a máme štěstí, že ji máme v našem programu,“ říká neuroložka Perezová.
„Cítíme obrovský vděk a potřebu ještě jednou poděkovat vám všem. Poděkovat za ten zázrak, za Martínkův život, za všechny ostatní děti,“ uzavírá rodina.
Loni 21. prosince byl nedaleko fakulty a měl velké štěstí. „Procházel jsem po nábřeží, když to tu najednou nabralo obrátky jako v akčním filmu. Vůbec jsem netušil, co se vlastně děje,“ popisuje.
„Chtěla jsem touto skladbou nejen uctít památku obětí, ale důležitá je pro mě také výzva té kompozice nebýt lhostejný vůči sobě navzájem,“ říká muzikoložka Martina Vídenová.
„Část rodičů se uchyluje k fyzickým trestům a k týrání v rámci nějaké své bezradnosti ve výchově,“ říká psycholožka Zora Dušková pro Radiožurnál v rámci seriálu Volání o pomoc.
0:50
