„Nikdo neví, co tam bude, nebo nebude. Jestli to budou opravdu poslední slova. Jestli to bude osobní, mezinárodní nebo jestli to bude politické,“ říká pro Radiožurnál Charlotta Kotíková.
„Klasická bílá hůl je jen taková prodloužená ruka. Slouží pouze k tomu, aby pomohla při orientaci v terénu. Chytrá hůl upozorňuje i na překážky v úrovni trupu a hlavy,” říká slabozraká Xenie z Prahy.
„Kritéria pro dárce stolice jsou hodně přísná. Jednodušší je dostat se na Harvard, než být dárcem,“ říká v nadsázce Pavel Kohout, který se tématu fekální transplantace věnuje přes deset let.
Alena Šmachová z malé obce na Hodonínsku je kvůli spinální svalové atrofii ležící. Pomocí speciálního zařízení, které reaguje na pohyb očí, ale komunikuje s okolím a vytváří weby.
Vendula byla v březnu 2019 odložená jako dvoukilová. Pravděpodobně matka ji přinesla před babybox v Karlových Varech. Je jí šest let a po prázdninách nastupuje do první třídy. Rodiče jí nic netají.
„Zdravotní komplikace se u Marcelky začaly objevovat s věkem. Ve školce jsme zjistili, že špatně slyší, takže nosí naslouchátka. Hůř mluví. Je tam i opožděný mentální vývoj,“ vysvětluje maminka.
„27. července 2009 nám zavolala sociální pracovnice, že se v Ústí nad Orlicí nalezla v babyboxu holčička. Začala jsem brečet. Hned jsme se na ni jeli podívat,“ říká adoptivní máma Eva.
V českých babyboxech se za 20 let jejich fungování objevilo 277 novorozenců. Jedním z nich je dnes osmiletá Karolína, která o svém startu do života ví od nových rodičů všechno.
„Děti pojmenovávám po přátelích babyboxů nebo po jejich mecenáších,“ říká v rámci prvního dílu seriálu Radiožurnálu Příběhy babyboxu II. jejich zakladatel Ludvík Hess.
Eva Pokorná se dostala do Osvětimi v patnácti letech. Bylo jaro 1944. Na selekci vězňů na takzvané judenrampě si pamatuje moc dobře. Eva totiž tehdy viděla naposledy svoji rodinu.
V seriálu Radiožurnálu Život s Bohem reaguje sestra Virginie i na to, jestli by chtěla podobně jako některé sestry v USA odložit hábit a chodit v civilu.
Bez hábitu si Bony na chvíli odpočine od pozornosti okolí. „Člověk tak splyne s davem, jsem na chvíli anonymní. Když jsem v hábitu, je to jiné. Starší babičky se usmívají. Někdo chce modlitbičku.“
Řeholnice ze Školských sester svatého Františka vnímá chytrý telefon jako běžnou součást pracovního i osobního života. Plánuje mobilem brzo také platit.
Řád školských sester svatého Františka má 37 členek a patří k nejpočetnějším v Česku. Řeholnice hospodaří dohromady, platy či důchody tak míří na společný účet. Více se dozvíte v seriálu Radiožurnálu.
94 řeholnic z celkových 916 žije v přísném režimu, v takzvaných kontemplativních, tedy rozjímavých institutech. Jde o trapistky, karmelitky, klarisky nebo dominikánky.
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež v Duchcově na Teplicku zná Milan dobře. Do Zastávky chodí přes 10 let. Jak říká, potřeboval si najít kamarády, získat sebevědomí a naučit se líp vyslovovat.
„Standardně do našich služeb patří třeba to, že doprovázíme dětské oběti trestných činů k výslechu. Ještě před ním psychologové to dítě připravují, dostane emoční podporu,“ vysvětluje Zora Dušková.
Protože je Šárka studentka, platí organizaci Dejme dětem šanci nájemné tři tisíce korun měsíčně. Kdyby už pracovala a neměla status studenta, částka by byla o dva tisíce vyšší.
3:13
