Prodat Budvar a zaplatit Diag Human? Nabízí se to, žertuje o prohrané arbitráži novinář

Česká prohra v mezinárodní arbitráži s firmou Diag Human. Nakolik překvapivá zpráva to je pro člověka, který už tolik let o této velké kauze píše?
Je to určitě překvapení, protože výsledky arbitráží člověk nemůže nebo může odhadovat, jak to asi tak může dopadnout, ale nikdy nemáte jistotu. To máte s jakýmkoliv soudním procesem - kdo sežene více důkazů, bude mít lepší právníky atd.. A tato konkrétní, na poměry Diag Human, krátká arbitráž mezinárodní v Londýně trvala pět let. Já jsem to nesledoval celých těch pět let nějak napjatě, že bych si říkal: tak teď to někdy bude. Takže překvapení to bylo, že to přišlo právě teď.

A i ta suma byť někde v médiích se to prezentuje, že Česká republika částečně uspěla a opírá se to o to, že původně Diag Human žádal 52 miliard korun, což je šílená suma a dostal přiznáno „jen“ 15 a půl miliardy.

Jaké jsou reakce politiků, jestli jste nějaké zaznamenal na to rozhodnutí?
Já jsem v první řadě zaznamenal skutečně ohlušující ticho, protože když jsem tu informaci získal, snažil jsem se ji jako každý novinář ověřit, tak jsem napsal na ministerstvo financí, na ministerstvo zdravotnictví, napsal jsem drtivé většině členů vlády, jestli můžou potvrdit verdikt té arbitráže. A nikdo nic, což samo o sobě samozřejmě je podezřelé. Pak jsem to potvrzení dostal přímo od Diag Human a krátce poté, co jsme my ten článek vydali na Hlídací pes, tak vydalo potvrzující informace a tiskovou zprávu ministerstvo financí, takže to je ta klíčová informace od ministerstva financí a nejvíce se k tomu vyjadřoval zcela logicky v této věci ministr financí Stanjura, který říkal, že Česko zatím, a to je to klíčové slovo, asi nic platit nebude a že se odvolá.

A může se tedy odvolat? Proti čemu se přímo bude odvolávat?
Já do té právničiny úplně přesně nevidím, ale bude se odvolávat pravděpodobně proti nějakým formálním nedostatkům toho verdiktu, jak to tvrdí aspoň Diag Human, tak tu podstatu toho sporu nebo podstatu toho verdiktu napadnout nelze, ale může se Česko točit na nějakých formálních záležitostech. A nevím, jak to může dopadnout. Samozřejmě může to trvat dalšího půl roku, tři čtvrtě roku, rok.

Takže jaké jsou šance v tuto chvíli nevíme? Já jsem zaznamenal reakci experta na arbitráže Radka Šnábla, který poznamenal, že ty šance jsou poměrně malé.
Já myslím, že do mezinárodních arbitráži vidí pan Šnábl ještě rozhodně víc než já, takže v tom bych mu asi věřil. Plus myslím, že se dá asi dohledat nějaká statistika důvěryhodná o tom, jak dopadají podobná odvolání. A co jsem já slyšel, tak je to nějakých 95 procent ku 5 procentům, že ten verdikt je potvrzen. 

Pojďme po stopách celé té kauzy. Jak celý ten spor České republiky s firmou Diag Human vznikl? A kdy? 
To je tak strašlivě dávná story, já už jsem trochu vtipkoval, že je to starší než vy..

To je pravda..
..protože to začalo roce 1992, takže je celkem přirozené, že pro řadu lidí je to vlastně novum nebo že absolutně není schopná pochopit, o co v tom jde. A já se tomu vůbec nedivím, protože když to přeložím do lidštiny, tak je to jedna stránka papíru, která má teď hodnotu 15,5 miliardy. Ta stránka papíru byl dopis tehdejšího ministra zdravotnictví, jehož si už nikdo nepamatuje, pana Bojara, který napsal větu a teď ji parafrázuji, že firma Conneco, dnešní Diag Human, je v podstatě nedůvěryhodná a že nedoporučuje, aby s ní jiná firma, dánská Novo Nordisk, obchodovala s krevní plazmou. 

A vlastně o tuto jednu větu, o ten jeden dopis se opírají všechny další budoucí nároky a žádosti Diag Human o odškodnění za to, že Česká republika vstoupila do obchodního svazku a nějakým způsobem poškodila firmu Josefa Šťávy. A takto to jde pak dalších, kolik? 

No, 30 let. Jestli od roku 1992. Kulaté výročí. 
No ano. 

Rok 2008

 Rok 2010

Rok 2011

ROK 2014 a tehdejší ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček

ROK 2018

Jak významnou roli - a už jste to jméno tady zmínil - v celém tom sporu sehrál a dál hraje podnikatel pan Josef Šťáva?
Tak v podstatě používá se to jako synonymum. Buď se říká, že je to firma Diag Human, anebo firma Čechošvýcara Josefa Šťávy. Takže je to spor Josefa Šťávy proti České republice.

A kdo to je Josef Šťáva?
Josef Šťáva je český emigrant, tuším, že utekl, když mu bylo už 18 let po roce 1968. Pak nějakým způsobem ten svůj útěk legalizoval, takže mohl cestovat i do tehdejšího Československa. Působil v tomto byznyse farmaceuticko-zdravotnickém. Říká se, že působil i ve zbrojním průmyslu. 

Upřímně řečeno, já jsem jeho osobní historii zas tak moc nezkoumal, já jsem vždycky spíš jako ekonomický novinář popisoval tu obchodní stránku věci. Ale je to taková zajímavá osoba, majitel panství v Bechyni, které za vysoké stamiliony krásně zrekonstruoval, což mohou vidět asi všichni, kdo do Bechyně jedou. V kraji, řekněme, že je to vážená osoba, ale pro Českou republiku je to, řekněme, bez nějakého většího přehánění, nepřítel, protože někdo, kdo chce Česko „pumpnout“ teď už o 15 a půl miliardy korun, není asi člověk, který by byl vysoko v žebříčku popularity českých politiků.

Existují důkazy o jeho napojení na nějaké přední české politiky?
Napojení na politiky - známá věc, že je to vlastně přítel nebo známý, nevím přesně, jak úzký je jejich vztah, ale Miroslava Kalouska. 

V minulosti Miroslav Kalousek, psala o tom kolegyně Slonková, oslovil dopisem ministerstvo financí, kde doporučoval nějakým způsobem, aby se ministerstvo s firmou Diag Human vyrovnala, dokud je čas, když to když to zase budu parafrázovat, což tedy paradoxně řečeno, ten čas mu dává za pravdu, protože byly časy, kdy se s Diag Human skutečně dalo vyrovnat z dnešního hlediska za drobné. Tím neříkám, že je to správná věc, protože opravdu nejsem soudce. Na druhou stranu máme tady několik arbitrážních rozhodnutí, které říkají: ano, nárok Diag Human je platný.

Ono už v roce 2002 bylo panu podnikateli Šťávovi vyplaceno 327 milionů korun, tak se nabízí otázka, proč ten spor pokračoval dál?
No, protože, pokud si dobře vzpomínám, to byl tzv. prozatímní arbitrážní nález a byla to suma, na které se byly schopny a ochotny shodnout tehdy obě strany, ale neřeklo se: toto je definitivní vyrovnání. Řeklo se: toto je část, o které není sporu. A pak to pokračovalo. A s tímto v ruce, řekl bych opět jako neprávník, že pozice Diag Human výrazně posílila, protože v té době vlastně stát přiznal, že tam nějaký nárok existuje.

Mě na tom zaráží ještě jedna věc - když se vrátíme k té celkové sumě 15 a půl miliardy korun, tak z toho jsou bezmála polovina úroky.
No, já myslím, že dokonce ještě víc, protože už v tom - a zase chápu, posluchači teď se v tom budou ztrácet - ale máme tady zase nějaký verdikt z roku 2008 z české arbitráže, která přiznala Diag Human 8,5 miliardy. A už z těch 8,5 miliardy bylo nějakých 5 miliard i tehdy úroky a penále. To znamená, že dneska z těch 15,5, když započítáme i ty předchozí penále, tak je to skoro 12 miliard ty penále. A zase připomínám, že ten původní požadavek v roce 1996, což už je hromada let, zněla na 200 milionů korun.

A ty důvody, proč se Česko neodhodlalo zaplatit už dříve, jsou ty, že jsi prostě stálo za svým a věřilo, že ty další arbitráže budou znít v český prospěch?
To je pravidelný, běžný přístup českého státu v podstatě k jakémukoli odškodnění. Když vy, samozřejmě vám to nepřeji, budete neprávem odsouzen, zavřen a pak se ukáže, že jste v tom vězení neměl být, což se stalo i některým politikům, tak pak můžete žádat odškodnění, ale stát, a o tom jsme u nás mimochodem taky psali, stát se odvolává do posledního okamžiku, oddaluje tu povinnost zaplatit, a buď doufá, že to nějak dopadne, nebo se tak chrání úředníci. Já myslím, že podobný princip, akorát že v řádově vyšších částkách vidíme v případě Diag Human. Samozřejmě, že tam může být skálopevné přesvědčení opřené o nějaké důkazy, papíry o tom, že nárok Diag Human není platný, ale zase se musíme vrátit k tomu, že tady máme nějaký, byť zatím asi nepravomocný, nechci říkat rozsudek, protože to není soud, ale rozhodnutí rozhodců, které říká ano, Česká republiko, zaplaťte.

Nakolik rozumné bylo podle vás si najmout ještě k tomu všemu americkou advokátní kancelář za dalších 60 milionů korun z pozice české strany? Protože těch milionů a miliard, které v tom sporu lítají, je už tak dost.
Lítá jich tam strašně moc a občas si z toho někdo něco uloupne na různé právní služby a analýzy a podobné věci. Ale zase abychom byli féroví, já myslím, že v takto komplikovaném sporu vedeném v zahraničí v Londýně proti špičkovým advokátům najatým druhou stranou je asi nezbytné mít někoho, pro koho je angličtina přirozený jazyk, kdo se vyzná v tomto druhu sporů a právníci, což opět asi znají i běžní posluchači, to opravdu není nic levného. Takže může se nám zdát a i mě se zdá 60 milionů bez DPH mimochodem hodně peněz, ale asi to odpovídá realitě a pokud by Česká republika ten spor vyhrála, tak jsou to dobře investované peníze. Takto to samozřejmě přibude na ten balík peněz, který půjde k tíži českých daňových poplatníků, ostatně v tom verdiktu je i tuším 5 milionů dolarů za soudní náklady, což je nějakých dalších plus 100 milionů. 

A takto tedy dlouholetý komplikovaný spor, jak výjimečný je pro Českou republiku? Jaké zkušenosti s něčím takovým máme?
Je naprosto unikátní. Neříkám tím, že neexistují podobné mezinárodní investiční arbitráže. Těch je mnoho, stačí se podívat na stránky ministerstva financí, teď se jich děje asi pět, včetně Diag Human, ale v historii bylo mnohem více. Některé Česká republika prohrála, to je ta slavná nebo známá arbitráž Ronalda Laudera, kdy Českí republika musela zaplatit 10 miliard korun za to podivné vlastně kradení TV Nova. A tehdy 10 miliard korun bylo až uši, že víc než dneska 15 a půl miliard. 

Ale ten spor je unikátní v tom, jak strašně dlouho trvá. Tím, že to začalo v roce 1992, to byl ten dopis, 1996 byl první požadavek, tak od toho roku 1996, když to mám počítat, tak je to spolehlivě nejdelší obchodní spor, který Česká republika vede.

My bychom možná mohli ještě dovysvětlit, proč je to rozhodnutí teď z mezinárodní arbitráže, proč není soudní? Jaký je rozdíl?
To je právě ten klíčový problém, který udělali politici, tuším, že to byl dnes už nebožtík ministr zdravotnictví Stránský, který dal asi na radu nějakých poradců, nevím proč, a rozhodl se souhlasit s přesunutím toho sporu od soudu k arbitráži. Jsem naprosto přesvědčen, že pokud by to běželo běžnou českou soudní cestou, tak možná by to přeskákalo přes různá odvolání sem a tam, od Ústavního soudu a bůhví kam, ale už by bylo dávno hotovo. A troufám si tvrdit, že v českých poměrech by Diag Human u českých soudů nevyhrál. Samozřejmě teď vařím z vody, nevím, jak by to mohlo být, mohlo by to být i naopak. Ale existují například i soudní případy, vybavuji si krásnou citaci jednoho soudce, který říkal, že právo muselo ustoupit zájmům politiky, tak věřím, že by si politici, a teď opravdu fabuluji, protože to se nestalo a nevíme, jak by to dopadlo, ale že by si nějakým způsobem politici mnohem lépe a snáze pohlídali výsledek soudního jednání u českých soudů než arbitráže u mezinárodních arbitrů.

Byla to česká cesta nebo je to typické třeba i pro mezinárodní prostředí, postupovat v těchto kauzách cestou arbitráží? 
Arbitráže jsou v obchodním světě celkem běžná věc. Někdy neúspěšné firmy zkoušejí štěstí, že se na tom státu nějakým způsobem zahojí. Tomu, koho to zajímá, doporučuji podívat se na stránky ministerstva financí, kde je průběh nebo kde jsou výsledky předchozích arbitráži, kde mimochodem Česká republika v drtivé většině zvítězila a nemusela nic platit. Ale to, že to firmy zkoušejí, to je běžná věc.

Teď zpět k těm bezmála 16 miliardám korun. Jaké dopady může mít platba takto vysoké sumy pro český rozpočet?
Já právě, když jsem psal ten článek, tak jsem to tam rovnou zmínil i v titulku, že je to rána do rozpočtu potenciální, protože jsme v situaci, jak všichni víme, kdy vláda hledá skoro každý milion, abych tak řekl, natož miliardu. A představa, že vám nakonec nuceně odplyne 15,5 miliardy po dalším roce sporů o dalšího půl miliardu navíc a k tomu nějakých 100 milionů tu na právníky, tu na náklady soudního sporu, tak to je samozřejmě věc bolestivá. Jenom pro srovnání těch 15,5 miliardy je plus mínus roční rozpočet ministerstva kultury. Tak si představme, že škrtneme na celý rok výdaje na kulturu, abychom měli na Diag Human. Samozřejmě, že to tak nebude. Nabízí se prodat pivovar Budvar, když se o tom tak mluví…

To je opět velmi aktuální téma v tuto chvíli…
Ano, ale i na tom se dá ukázat, že to skutečně nejsou malé peníze. A kdyby vláda řekla: musíme prodat Budvar, abychom zaplatili Diagu, tak myslím, že skutečně z Diagu se stane opravdu velmi nenáviděná firma, i když myslím, že její popularita není vysoká už teď.

A je to řešení za vás?
Prodat Budvar, myslíte?

Nebo to bylo jenom tak plácnutí do vody? 
Zase fakticky vzato 15,5 miliardy v tom obrovském rozpočtu a dneska máme 300 miliard sekeru a máme deficity rozpočtu narozpočtované i na dva roky dopředu, tak 15,5 miliardy se v tom, upřímně řečeno, ztratí. Ale je to pořád hodně peněz. Takže jako prodávat kvůli tomu Budvar? Myslím, že se najde řada jiných dobrých důvodů a zase řada jiných důvodů, proč ho neprodávat. Rodinné stříbro, pro někoho je to dokonce národní ropa, jsem zaznamenal. Ale to odbíhám od tématu. Každopádně, když stát bude muset zaplatit nebo když neuspěje s tím odvoláním, tak v právním státě vlastně není zbytí. A bude muset zaplatit. 

Ono taky nejde jenom o těch 15,5 miliardy korun. My musíme do toho započítat, pokud budeme chtít nakonec vyčíslit nějakou škodu pro Českou republiku, i ty peníze, které už jsme do toho sporu investovali.
Jasně.

Jsou někde vyčísleny?
To teď z hlavy nevím, ale budou to řádově spíš stovky milionů, než že by to šlo do miliard, a to budou většinou ty právnické služby, různé analýzy a tak.

No a jaké ponaučení vůbec plyne z celé této třicetileté kauzy, sporu, na jehož začátku stál pan ministr zdravotnictví Bojar, kterého už jste tady zmínil?
Pokud se skutečně stane, že Česká republika bude muset tuto obrovskou sumu zaplatit, tak bude na místě se ptát, kdo za to může. A myslím, že pan Bojar na začátku 90. let, kdy skutečně asi nemohl absolutně tušit, co tato v zásadě, z jeho hlediska možná nevinná, věta způsobí. Takže jemu bych úplně tu hlavní psí hlavu nenasazoval. Myslím, že to je takové kolektivní dílo. 

Vezměte si, že tam v průběhu času byly i různé malé domů. Ministryně Součková tehdy za ČSSD stála před soudem kvůli tomu, že přihrála stomilionovou zakázku nějakému s odpuštěním podřadnému právníkovi, pak ten případ byl uzavřen jako promlčen.

Současný ministr spravedlnosti dostal víc než 5 milionů za nějakou analýzu, kterou Česká republika v podstatě ani nepoužila. Takže takových detailů, které najdeme v té kauze - různí emisaři, kteří běhali údajně za Diag Human, že jim pomohou zprostředkovat za nějaký poplatek, za nějaké to procentíčko vyřešení toho sporu, těch taky bylo hodně. Ostatně, a to se budu snažit získat, i když teď je to v režimu, kdy to není veřejné, ta zpráva těch arbitrů je třísetstránková, údaje na 100 stránkách je popsán přístup České republiky v tomto sporu, jak tvrdí Diag Human, zneužívání vlastně státní síly, složek policie, tajných služeb proti soukromé firmě. Takže ten případ je opravdu zajímavý.

Má mít vývoj ještě tedy.
Určitě bude mít vývoj. Ostatně Diag Human slibuje, že se k tomu nějak obsáhle vyjádří. Samozřejmě musíme to brát s rezervou, je to pohled jedné strany. Předpokládám, že pak se nějakým způsobem vyjádří i ministerstvo financí. Ale tak, jak to tvrdí Diag Human, tak je to svým způsobem i obžaloba České republiky coby právního státu.