Stát už nemá kam dávat vězně. Možná bude na stole změna trestních sazeb
Matěj Skalický mluví s Marií Veselou, redaktorkou Českého rozhlasu se zaměřením na justici
Moc vězňů, málo dozorců, spousta problémů, zatím žádná finální řešení na stole. Co s přeplněnými věznicemi? Jak se dostaly na hranu kapacit? A kdy se od ministerstva spravedlnosti dozvíme, co s tím? Odpovídá redaktorka ČRo Marie Veselá, která se zabývá justicí.
Editace: Jan Beneš
Sound design: Damiana Smetanová
Rešerše: Zuzana Marková
Podcast v textu: Tea Veseláková
Hudba: Martin Hůla
Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.
Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.
Má Česko příliš mnoho vězňů?
Upřímně, má. A to není jen můj názor, ale tvrdí to i Vězeňská služba, Ministerstvo spravedlnosti nebo odborníci z neziskového sektoru. A dobře to ostatně ukazuje i naše skóre v evropském žebříčku. Jsme v Evropské unii, co se týče počtu vězňů, zhruba na třetím až čtvrtém místě od konce. V Evropě jsme pak asi sedmí nejhorší, což nás řadí mezi takové partnery, jako je třeba Rusko, Turecko nebo Gruzie. Máme asi 180 odsouzených na 100 tisíc obyvatel. To se nemusí zdát jako úplně vysoké číslo, nicméně podle ředitele Vězeňské služby Simona Michailidise to není v tak vyspělé a podle něj bezpečné zemi normální.
A co to přesně znamená? Že jsme na hraně kapacit našich věznic, že už zkrátka není kam vězně dávat?
V podstatě ano. Věznice jsou plné. Podle nejaktuálnějších statistik Vězeňské služby bylo ke konci dubna za mřížemi 19 760 lidí. Tam se nepočítají jenom odsouzení, ale jsou tam i lidi, kteří jsou obvinění ve vazbě nebo třeba i chovanci v detencích. A to číslo je opravdu vysoké. Od začátku roku nově přibylo za mřížemi asi 640 lidí. A to je začátek května...
To je tedy přes stovku na měsíc...
Ano. Za celý loňský rok jich přitom bylo 400. Ten nárůst je teď tedy obrovský.
Je to tedy nějaká novinka, nebo už je to dlouhodobější problém?
Novinka to rozhodně není. Ten problém se vleče už dlouhá léta. Simon Michailidis dokonce řekl, že to různí politici řeší snad už 20 let.
A kromě toho, že jsme na nějaké hraně kapacit, to znamená, že chybí třeba i dozorci, tedy personál?
Chybí. Kromě místa chybí i lidé, co hlídají vězně. Vězeňská služba má podstav. Chybí jí víc než tisíc lidí. Nejhorší situace je v Plzni nebo ve valdické věznici, kde sedí i ti, kteří se dopustili těch vůbec nejhorších trestných činů. Lidé chybí i v ruzyňské věznici v Praze. To přiznali i její ředitel Zbyšek Trepeš.
„Nám chybí 71 příslušníků, ať už na pozici strážných, nebo dozorců a dále 11 občanských zaměstnanců. Projevuje se to zejména velkým množstvím přesčasů a samozřejmě přetížením personálu, protože každou tu neobsazenou pozici musí někdo jiný ve své pracovní době saturovat.“
Zbyšek Trepeš, ředitel Vazební věznice Praha - Ruzyně (ČRo, duben 2023)
A nejsou to jenom strážní a dozorci, tedy ti bachaři s těmi obušky a zbraněmi, co hlídají odsouzené. Ale taky zaměstnanci, kteří pracují s vězni. To jsou lékaři, psychiatři, vychovatelé. Vězeňská služba tvrdí, že ten nedostatek je způsobený primárně tím prostředím, kde pracují.
Jako, že se nikdo aktivně nechce přihlásit do té služby, protože se mu nelíbí pracovat ve vězení. Chápu to dobře?
Byl jsi někdy ve vězení? Tam to nevypadá moc hezky. Já jsem se díky své práci podívala do několika různých věznic a to prostředí tam není vůbec příjemné. A vězeňská služba bojuje ještě s narůstající agresivitou odsouzených.
„Zaznamenáváme často i neadekvátní agresivitu a chování ze strany vězněných osob, na což jsme v nedávných letech nebyli zvyklí. Někdy kolem roku 2018 jsme měli za celý rok do deseti případů fyzického napadení našich kolegů a kolegyň. Loni to bylo 48 případů. Čili téměř každý týden něčemu podobnému čelíme. Stejně tak zaznamenáváme zvýšené počty pokusů o útěk, to všechno může být důsledek nízkého počtu zaměstnanců. V situaci, kdy se nám velmi rychle zvyšují počty vězněných osob.“
Simon Michailidis, generální ředitel vězeňské služby (ČRo, duben 2023)
Takže to je možná další věc, která opravdu znepříjemňuje tu práci dozorcům nebo strážným.
A která tě vlastně nemotivuje k tomu, abys pracovala v takovém prostředí. Platy na tom asi taky nejsou úplně nejlépe.
Přesně tak. Peníze jsou druhá věc. Vězeňská služba se snaží nabírat nové lidi. Každý rok přijme asi 500 uchazečů. Ještě před složením služební zkoušky - to je do tří let - z nich ale čtvrtina prostě skončí. Nevydrží to.
Když jsi mluvila o tom, že jsme sedmí od konce v tom evropském žebříčku, proč jsme na tom tak špatně? Čím to je? Protože se jako Česká republika opakovaně umisťujeme poměrně vysoko, co do hodnocení bezpečných zemí, a to i celosvětovém srovnání. Tak jak je možné, že máme tolik vězňů? Kde jsou ty příčiny?
Podobně jako my je bezpečné třeba i Rakousko nebo Německo. Ale oni přitom mají o polovinu méně těch vězněných. Tam je opravdu nesoulad. Proč to tak je? Nejspíš je to nastavenou legislativou. Je otázka, koho vlastně do těch věznic posíláme, za co a jestli to děláme vůbec správně. V českých věznicích to nejsou samí vrazi a násilníci. V Česku se typicky za mřížemi sedí třeba za majetkovou trestnou činnost, za krádeže. A teď je na státu, aby si řekl, jestli ty zákony jsou nastavené správně, jestli posíláme opravdu do vězení ty správné lidi za správné věci, nebo jestli je to potřeba nějak změnit?
„Počet lidí za mřížemi začal opět stoupat v loňském roce. Odborníci na trestní právo se zaměřili na to, jak jejich počet snížit.“
(ČRO Plus, 25. 4. 2023)
„Věznice by se od příštího roku mohly dostat na hranici svých kapacit.“
( ČT24, 25. 4. 2023)
„Cestou by mohlo být využití alternativních trestů, a to zejména u odsouzených, které kvůli jejich trestné činnosti není nutné izolovat ve věznicích.“
(Rž, 23. 4. 2023)
Alternativní tresty vs. revize trestních sazeb
Má Ministerstvo spravedlnosti nějaký plán, co s těmi přeplněnými věznicemi dělat?
Ministerstvo to řeší a pracuje na tom. Především tedy na nějaké revizi trestních sazeb, chce třeba i víc zapojovat alternativní tresty. Ono to má trochu i ekonomické pozadí, protože snížit počet vězňů doporučuje kabinetu i Národní ekonomická rada vlády. Mluvila jsem o tom před časem s Mojmírem Hamplem. Kolik bys třeba tipl, že denně stojí péče o jednoho vězně?
Může to být v řádu tisíců korun?
Na den je to za jednoho vězně asi 1900 korun. To se nemusí zdát jako úplně moc, ale za rok je to na výkon trestu celkem 13,5 miliardy. A to už je docela podstatná částka, takže i z ekonomického hlediska to vláda chce řešit.
A ty jsi teď zmínila dvě takové cesty, co s tím dělat. Alternativní tresty a revize trestních sazeb. Tak pojďme postupně. Alternativní tresty, to je typicky domácí vězení, nějaké elektronické náramky? Používáme to, nebo nikoli? Měli bychom případně aktivněji udělovat takové tresty.
Elektronický náramek je takový černý pásek s černou krabičkou, která se dává typicky na nohu právě domácím vězňům. A tato krabička je hlídá, kde se pohybují. Oni podle toho, co jim uloží soud, můžou chodit do práce, ale už si po té práci nemohou zajít třeba na pivo do hospody.
Mají tedy nějaké vycházky, třeba od osmi ráno do osmi večer?
Dejme tomu. Mají nějaký okruh, kde se mohou pohybovat a to jim hlídá právě ten náramek. Ukládat to domácí vězení u nás můžou soudy od roku 2010. Výhoda je, že to domácí vězení nestojí tolik a ten odsouzený může třeba dál chodit do práce. A ani se jim třeba nepřetrhávají rodinné vazby. Jenže soudy u nás tento typ trestu příliš neukládají, a když ano, tak v současné době ty domácí vězně nekontrolují elektronické náramky, ale dělají to namátkově probační úředníci.
Takže k vězňům fyzicky někdo dojde a zazvoní?
Přesně tak, ty náramky nefungují, už od roku 2021. Využívali jsme je chvíli, nějakou dobu, tuším, že to byly asi dva nebo tři roky, ale probační služba musela ukončit spolupráci s dodavatelem, protože s ním měla problémy. Ono to dokonce skončilo i u soudu. Byl to docela velký spor. A teď stát hledá nového dodavatele těch náramků. Aktuálně se přihlásil jeden zájemce. Probační a mediační služba posuzuje veškerou dokumentaci a ředitelka zmíněné služby Andrea Matoušková doufá, že už by od příštího roku konečně mohly začít ty elektronické náramky znovu fungovat.
„Já myslím, že v příštím roce budeme moci ten systém zase používat a byla bych velmi ráda, protože je technicky jednoduchý ve smyslu, co má dělat a my máme rychlé informace, jestli je člověk tam, kde má být, nebo není tam, kde nemá být.“
Andrea Matoušková, ředitelka Probační a mediační služby (ČT24, 25. 4. 2023)
Jeden z těch důvodů, proč se teď neudělují ty domácí tresty, často je i ten, že ty uvězněné doma musí chodit kontrolovat lidé z Probační a mediační služby a těch lidí třeba není tolik? A nemůžeme využívat ty elektronické náramky, protože není vysoutěžený dodavatel. Je to trošku hypotéza, ale...
To si takto asi netroufnu tvrdit. Co si nicméně tvrdit troufnu, je, že vymáhaní toho domácího vězení asi není tak efektivní.
Chytnu se ještě toho, že jsi říkala, že to může mít ten benefit, že se nepřetrhají rodinné vazby. My jsme spolu už loni natáčeli o zpřetrhaných rodinných vazbách tím, že jsou třeba matky uvězněné a děti zůstanou s otcem samy doma. A má to zkrátka negativní vliv na nějaký jejich vztah do budoucna. Tak i to může být tedy to pozitivum návratu toho člověka do společnosti, kdy ho neodloučíme od té rodiny, když neudělal nějaký extrémně závažný trestný čin...
Přesně tak. Představ si, že se vrátíš z vězení, za kým půjdeš jako první? Asi za svou rodinou, tam ty vztahy jsou dost často velice složité.
„Bylo to úžasný a bylo to hrozně fajn. Zároveň to bylo smutný, byl to nával emocí, všech možnejch emocí. Malá teda věděla, kam jdu, kde jsem, ale půl roku jsme si prostě jenom psaly, než jsem byla schopná jí zavolat. “
(Rž, 18. 7. 2022)
Když se po několika letech vrátíš z vězení, možná už to zázemí ani nemáš. K čemu se tedy vrátíš? Možná zase k drogám, k těm krádežím, za které jsi byl třeba zavřený. Ono je to opravdu důležité, mít to zázemí, mít se kam vracet, mít někoho, kdo tě podrží.
A ty další alternativní tresty, existuje něco jiného než domácí vězení?
Docela zajímavá věc, se kterou pracuje Ministerstvo spravedlnosti, jsou peněžité tresty.
„Obligatorní zavedení peněžitých trestů, respektive posílení alternativních peněžitých trestů, ale pozor jen u trestných činů nenásilného charakteru... U znásilnění nebo něčeho takového samozřejmě nebudeme navrhovat, aby to bylo potažmo řešeno alternativním trestem.“
Antonín Stanislav, náměstek ministra spravedlnosti (Stream.cz, Najdi právníka, 17.4. 2023)
To znamená, že místo toho, abys šel do vězení, tak ti soud uloží peněžitý trest. To znamená, že zaplatíš nějakou částku. Ten výchovný efekt by měl být v určitých případech podobný. Ono to Ministerstvo spravedlnosti plánuje pro prvotrestané, takže ne pro recidivisty, a taky ne pro všechny. To znamená, že když někoho zabiješ, rozhodně se z toho nemůžeš "vyplatit". Tohle by bylo typicky pro majetkovou, hospodářskou nebo daňovou trestnou činnost. Takže to je další možná cesta.
Není tam riziko toho, že se budou moct bohatí ze všeho vyplatit?
Ono by to mělo být nastavené tak, že by měla být výše toho peněžitého trestu určena na základě tvého příjmu. Resort to teď nicméně ladí. Všechno, o čem se tu bavíme, jsou úvahy. To je všechno ještě před nějakou politickou diskuzí. A dělat změny, zrovna co se týče, řekněme, ulevování lidem, kteří spáchají něco špatného, není moc populární téma. Takže uvidíme, jak to vlastně nakonec dopadne.
A pojďme tedy ještě k té druhé záležitosti, totiž k revizi trestních sazeb...
Experti připravili pět takových změn, které by do dvou let mohly aspoň částečně pomoct vyprázdnit české věznice. Tady přitom nejde o to, otevřít ta vrata dokořán a pustit všechny odsouzené a mít prázdné věznice. Jde opravdu o to, koho tam posílat a jestli ten trest pro daného člověka má nějaký efekt. Jednou z těch změn je třeba částečná dekriminalizace neplacení výživného. Problém je i se sčítáním podmínek, kdy za drobné zločiny soudy udělí několik podmínek a ony se potom nakonec promění v mnohem delší trest toho vězení. To jsou ti recidivisté, o kterých jsme mluvili. A pomoct by mohlo i snížení dolních hranic u některých trestních sazeb.
„Trestné činy, co se týkají drogové problematiky...zde samozřejmě vnímáme nějaký vývoj společnosti a chceme se bavit o snížení dolních sazeb a majetkové a hospodářské trestné činy a tady se domníváme, že je zase prostor nějakým způsobem ke snížení. Když to řeknu na příkladu, aby nedocházelo k tomu, že ty sazby jsou stejné, u majetkové trestné činnosti a trestné činnosti proti životu a zdraví.“
Antonín Stanislav, náměstek ministra spravedlnosti (Stream.cz, Najdi právníka, 17.4. 2023)
Tam je to zajímavé. Tam to experti navrhují třeba u těžkého ublížení na zdraví a u kvalifikované distribuce drog. U toho ublížení na zdraví je spodní sazba tři roky. To, jestli dostaneš přísnější, nebo kratší trest, se posuzuje podle toho, jestli ten poškozený, kterému jsi ublížil, je na neschopence 42 dní. Jestli je 41 dní, dostaneš mírnější trest, jestli je 43 dní, dostaneš trest přísnější.
To nedává moc smysl, ne?
To je jedno z míst, které by se dalo nějak změnit nebo revidovat. U těch drog je třeba spodní sazba osm let vězení. A já tady připomenu jen pro porovnání takový případ s nápojem Ajahuasca. Polští manželé dostali za nelegální obchodování osm let vězení. Otázka je, jestli to je, nebo není moc přísné. Když se totiž podíváme do trestního zákoníku, tak u pohlavního zneužití, včetně soulože, u dítěte do 15 let je základní sazba jedna až osm let vězení.
Koho mimochodem zajímá tento příběh, tak jsme o tom, tuším loni na podzim, mluvili s Ivanou Svobodovou z týdeníku Respekt. Tato epizoda je stejně jako i všechny ostatní dohledatelná v našem archivu.
A teď tyhle změny, které jsme probrali, zase shrnu pod ty dva body. Alternativní tresty, jejich třeba častější a rozumnější využívání a revize těch trestních sazeb, nějaká novela trestního zákoníku je tedy něco, co se dlouhodobě chystá. Můžou tyhle dvě věci, o kterých se na vládě určitě diskutuje, stejně tak na ministerstvu spravedlnosti, pomoci? Dávají tobě i lidem, se kterými ses o tom bavila smysl?
Myslím si, že můžou, ale hodně důležité je, aby byly správně nastavené. Třeba pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová upozornila, že je teď nespravedlivé, jak jsou trestaní lidé, kteří opakovaně kradou třeba v obchodech. Oni totiž v konečném důsledku dostanou podobné tresty, jako kdyby spáchali něco mnohem vážnějšího. O tom sčítání těch jednotlivých podmínek už jsme tu bavili.
Teď trestní zákoník říká, že když ukradneš něco, co stojí minimálně deset tisíc korun, tak ti hrozí až dva roky vězení. Když tě odsoudí za krádež a ukradneš cokoliv dalšího, třeba jenom sušenku nebo mléko v obchodě, tak automaticky spadáš pod přísnější trestní sazbu v rozmezí od půl roku do tří let odnětí svobody. A můžeš tak za mřížemi opravdu skončit, za krádež něčeho, co stojí jenom třeba pár desítek korun. Ona se chystá ještě jedna věc od roku 2024, kdy ti vězni podle nových právních norem budou muset mít i víc prostoru v těch celách.
To jsou české právní normy?
To jsou evropské normy. A ty také trošičku v uvozovkách zatopí českým věznicím. V nich je to totiž tak, že každý vězněný musí mít na cele šest metrů čtverečních a ti ostatní aspoň čtyři metry čtvereční. Abychom si to uměli ještě lépe představit, když budeme na cele tři, tak potřebujeme minimálně čtrnáct metrů čtverečních. A to teď ne každá věznice splňuje. On ten český vězeňský systém se v podstatě od začátku roku 2024 bude muset přifouknout o nějakých 10 procent.
A to je to jediné, co hrozí. Ne, že by to bylo málo. Tedy, že bychom asi museli stavit nové věznice, nebo hledat nová místa v těch věznicích stávajících, což asi není úplně jednoduché. Nehrozí ale, jak jsme se bavili třeba o té agresivitě vězňů, když jich tam bude hodně na jednom místě, že by mohly narůstat počty těch problémů? Nebo třeba častější útěky vězňů? Nevaruje před tím někdo?
Ony teď věznice řeší, co vlastně budou od nového roku dělat. Někde budou přeskupovat ta místa, někde budou přistavovat nové kapacity. A co s tím do budoucna, to už není úplně na té Vězeňské službě. To opravdu musí rozhodnout politici a říct si, kterou cestou se budou chtít vydat a jak to budou chtít udělat.
Související témata: podcast, Vinohradská 12, věznice, vězeňství, Marie Veselá